neděle 31. března 2019

klaus phillips majerova

Ekonomie (ne)věda

S ekonomií je to jako s ostatními disciplínami,  domníváme se, že někde existují znalci, extra odborníci, kteří znají. Stačí tedy projít pětiletým kurzem, škol přehršle. V diskurzu ministra financi a jeho poskoků žádná věda není pozorovatelná, jak by se dalo očekávat, některé kapitoly rozpočtu se doškrtají a dalším rezortům se pohrozí. Možná v bankovní radě, ale spíš ani tam nic s vědou. Posledním, kdo byl schopen vzbudit dojem vědy aplikované v procesu rozhodování, ať se to komu líbí nebo nelíbí, byl Václav Klaus. Oporu pro svá rozhodnutí, coby ministr financí i předseda vlády, fundovaně dokladoval vědeckými koncepty, byl posledním z českých ekonomů s kým vstupovali do polemik ekonomické světové hvězdy, popravdě vesměs se jim jeho ekonomická politika nezamlouvala. Od dob jeho vládnutí, jen se škrtá v rozpočtu nebo naopak, a v televizích ekonomové rozumují o tom, že investment sem nepřijde nebo, že odejde, asi by to mohla dělat nějak tak podobně i stará Vajtingrová od rybníka, evidentně se česká ekonomika proměnila v pendant něčeho mimo Česko stojící. Už jsme dospěli do takového vysokého stupně věření, že se domníváme, že ti extra dobří existují někde mimo, nejspíš to nebude moc daleko od Bruselu, a ti čeští, aby prokázali svou odbornost, je musí papouškovat.

ekonomie china

Ekonomie (ne)věda

S ekonomií je to jako s ostatními disciplínami,  domníváme se, že někde existují znalci, extra odborníci, kteří znají. Stačí tedy projít pětiletým kurzem, škol přehršle. V diskurzu ministra financi a jeho poskoků žádná věda není pozorovatelná, jak by se dalo očekávat, některé kapitoly rozpočtu se doškrtají a dalším rezortům se pohrozí. Možná v bankovní radě, ale spíš ani tam nic s vědou. Posledním, kdo byl schopen vzbudit dojem vědy aplikované v procesu rozhodování, ať se to komu líbí nebo nelíbí, byl Václav Klaus. Oporu pro svá rozhodnutí, coby ministr financí i předseda vlády, fundovaně dokladoval vědeckými koncepty, byl posledním z českých ekonomů s kým vstupovali do polemik ekonomické světové hvězdy, popravdě vesměs se jim jeho ekonomická politika nezamlouvala. Od dob jeho vládnutí, jen se škrtá v rozpočtu nebo naopak, a v televizích ekonomové rozumují o tom, že investment sem nepřijde nebo, že odejde, asi by to mohla dělat nějak tak podobně i stará Vajtingrová od rybníka, evidentně se česká ekonomika proměnila v pendant něčeho mimo Česko stojící. Už jsme dospěli do takového vysokého stupně věření, že se domníváme, že ti extra dobří existují někde mimo, nejspíš to nebude moc daleko od Bruselu, a ti čeští, aby prokázali svou odbornost, je musí papouškovat.

sobota 30. března 2019

humanitarni kanal

Humanitární kanál mezi Itálií a ČR

Když už je pro ČR zcela fatální otázka členství v EU, odkud se dá vystoupit pouze branou krematoria, měli bychom dobře volit, koho pošleme do Komise. Nikdy ne podobné týpky jako je Jourová. Efektem je pak třeba palm oil v retro keksech nebo nenávist Italů k Čechům. Dotyčná obviňuje Italy z antiimigrační nenávisti (viz odio) a vrcholem všeho je poučování, jak se mají chovat k Romům. Jourová tvrdí, že nenávist mají šířit i někteří italští politici, vychází z analýzy sociálních sítí. Salvini na sociálních sítích, kterého má asi dotyčná na mušce, je až přehnaně korektní v popisování kriminálních jevů spojených s imigrací a velmi umírněný v názorech, na rozdíl od svých pro EU oponentů, kteří se ani na síti netají tím, že by měl být zabit. Toto Jourovu a její komplice už nezajímá, je zajímá imigrační welfare. Její pomluvy komentuje v Il Giornale čtenář Wrights: „Navrhuji (po jejím útoku proti Italům) okamžité otevření humanitárního kanálu mezi Itálií a Českou Republikou, která pokud se nemýlím uzavřela hranici pro všechny imigranty, včetně těch z válek“. Ochraňuj nás Pane od humanitárních kanálů podobného typu plus Jour@spol. firmy.
    Gianniverde je velmi decentní na hloupou pomluvu Jourové: „Velevážená paní Věro, Italové nenávidí zahaleče a delikventy a všechny ty, kteří přicházejí, aby je ti ostatní, kteří pracují, museli živit. Chováme respekt ke všem imigrantům, kteří přicházejí a pracují a respektují naše zákony a integrují se do našeho modus vivendi“.
    Čtenář Paladin: „Věro Jourová, předtím než se řeknou podobné komentáře, je nezbytné použít mozek, je nutné problém pochopit. Stačí projít některé čtvrti italských měst, Turín první, a zjistit k čemu došlo. Ohrožování za bílého dne, násilní severoafričané, kteří si vynucují (nežádají) almužnu, celé městské čtvrti obydlené muslimy, zdá se, že jste v muslimské zemi, v nebezpečné periferní zóně, kde zatýkání je normální...Určitě mohu pochopit, že pokud sedíte ve fotelu 1500 km od Itálie, pak těžko chápete oč jde, ale aspoň zavřete hubu a zanechte stupidních komentářů. Pokud je v Itálii nenávist, pak je to proti této Evropě z které jde na zvracení“. 
       Po přečtení podobných připomínek, které objasňují tristní fakta o imigračním problému, je jasné, že Jourová si počíná přímo hanebně, uráží národ, který  prochází ekonomickou krizi a musí živit statisíce imigrantů, kteří se rozhodli a EU tomu žehná, že přijdou do země a chovají se tam jako na dobytém území. 
      Gio47 Jourovu komentoval: „Je to vaše vina, nutíte Itálii imigranty, většina Italů jsou dnes proti havarované ruině, která se nazývá Evropská unie, zajímalo by mě, kolik stojí každého Evropana udržování něčeho takového, co se nazývá evropskou vládou? Kolik nás stojí imigranti, kteří přicházejí a jsou živeni, aniž by pracovali. Vážená paní, navrhněte ve své vlastní zemi ať přijme imigrační miliony, jako Itálie“.  Vtipný nápad, pak by viděla.
         Je to vina Jourové a kompliců z Komise? Pokud nepředpokládáme, že jde o pouhé loutky, pak náznak vysvětlení lze najít na dnešním informačním serveru occhidellaguerra. V současnosti je největším imigračním problémem Itálie a Malty spor s Komisí EU o bezpečnost libyjských přístavů, odkud přichází dnešní masová imigrace do jižní Evropy. Komise EU tvrdí, a vždycky bude tvrdit něco podobné, vysvětlení by měla Čechům podat Jourová, že libyjské přístavy nejsou bezpečné a v důsledku toho se kriminalizuje počínání současné italské vlády, která dohodla s Libyjci spolupráci v záležitosti imigrantů, popř. jejich vracení na africký kontinent. EU se odvolává na konvenci OSN, podle které „bezpečným přístavem je přístav, kde se mohou konat záchranné akce a kde život zachráněné osoby není v nebezpečí“. EU změnila názor na libyjské přístavy (považovány za bezpečné v důsledku přítomnosti agentury OSN pro uprchlíky) a nyní EU tvrdí, že přístavy odporují definici OSN,
      EU pokrytecky dává argumenty proimigračním levičáckým partajím v Itálii, popř. i soudům, které částečně blokují antiimigrační opatření italské vlády. Libyjská pobřežní ochrana přitom už zachránila desítky tisíc imigrantů a vrátila je zpět na kontinent, na životě je nikdo neohrožuje. Italská a maltská pobřežní ochrana úspěšně s Libyjci spolupracují. Bezpečně mohou lodi pašeráků lidí z těchto přístavů vyplouvat a shánět zde své klienty, ale opačný proces už podle EU není bezpečný.  

středa 20. března 2019

rasismus umberto eco

Přitáhl rasismus (trochu Itálie)

Tedy podle semiotika z milánské uni Stefana Bartezzagiho v jeho hovoru v Huffington Post by to měl být Salvini. Bartezzagi se považuje za žáka Umberta Eca, stejně tak jako on, píše i romány,  které jsou ještě nudnější a obsahující víc levicového balastu, který Bartezzagi injektuje do historických postav se slabší dovedností než byla mistrova. Bartezzagi je sinistroidní reprezentant levicových klanů, které okupují vysoké školství v Evropě. Všechno kromě ducha. Salvini podle semiotického docenta otevřel Itálii rasismus, který tam nikdy nemohl prý být, neboť jsme všichni děti imigrantů. Salvini učinil rasismus akceptovatelným. Jakýkoliv banální nesmysl je argumentem, Salvini je ministrem pár měsíců a předtím jeho politický vliv nebyl až moc velký.

pondělí 18. března 2019

pet let ostrov

Krym po pěti letech

Krym se rozvíjí gigantickým tempem, ať se to komu líbí nebo nelíbí. Žádná nostalgie po Ukrajině. V jedné reportáži internetovské ukrajinské televize, kdy reportéři interviewovali obyvatele Simferopolu, jeden z reportérů říká, musíme někoho najít, kdo nesouhlasí s ruským Krymem, jinak nám reportáž nebude nikdo věřit. Ukrajinská novinářka Olesa Medvedeva sestavila zajímavý dokument o krymské pětiletce.

neděle 17. března 2019

egypt eu

Kriticky v Egyptě a též Paul Kagame

Česká republika se dobrovolně proměnila v koloniální přívažek Spolkové republiky podřadné kategorie, kolonie důstojnějších kategorií se občas vzbouřily a kolonizátory vyhnaly, v Čechách kromě servilnosti k německé kamufláži zvané Evropská unie, nic jiného patrno. Z Německa se vozí už i zelí, ořezávátka na tužky, lepší liedl-čokolády do dvaceti korun jsou z Německa. České čokolády s vysokým obsahem palmového oleje vyvolávají zvracení a podráždění v tenkém střevě. No nic, na telefonní kritiku slečna v nestlé informačním centru zaskuhrá, že to dětem nevadí a jak jim to šmakuje. Nelze se divit, že v takto chápané ekonomii je Česká republika největším zlatým dolem v Evropě pro západní koncerny a zlatokopy všech odrůd.  

sobota 16. března 2019

antika

Něco tu chybí

V dobovém individualismu není místo pro žádné hrdiny, mýty nebo legendy. Globální generace nemá v mozku místo na dobu před jejich narozením, ta je sice online dostupná v nějaké wiki i v metru, ale málo se používá. V Evropskou unií unifikované době se ztrácí o hrdinech přehled, potenciálně jím může být každý, nadčlověk není momentálně moc vzácný, může jím být na pár minut každý, minimálně na socsíti. Před pár lety přidávaly jedny italské noviny k sobotnímu vydání  encyklopedie různých oborů za euro, vážilo to dvě tři kila a obsahovalo spoustu materiálu, neobyčejně vysoká cost-effiecience.
     Encyklopedie věnovaná antice vyšla na dvě soboty, každý svazek kolem 900 stran. Stačí prostudovat dvě stránky, aby se člověk stal odborníkem třeba na předsokratiky, anebo antické lékařství, to se dá často i dnes aplikovat s větším efektem na zdraví než vyprazdňování farmaceutických skladišť. Empedokles se domníval, že zdravotní porucha přichází z nerovnováhy v některém ze základních čtyřech prvků, v encyklopedii jsou popsány i praktické návody léčby, které z toho plynou.  Řekové spojovali léčbu s charakterem života, když tam byla vada, dostavila se choroba a šlo se k fundamentálnější nápravě, moderní medicína sahá k chemickým směsím, jednu nahrazuje druhá a člověk se domnívá, že nejlepší chemická směs, tedy lék, už se vyrábí, ale není ještě na trhu. 
      Na třech stránkách se skrývá antické drama, a je to velmi dramatické, dá se z toho i maturovat. Např. Euripides, narodil se 480, rok, kdy Řekové odrazili perskou invazi a zachránili západu jeho dějiny. Euripides žil v období největšího rozkvětu Atén, město prosperovalo, bylo na vrcholu moci a slávy, delfský orakel naznal, že Atény jsou orlem v mraku časů. Což si naše doba o sobě taky myslí a prosperuje ještě podstatně větším blahobytem. Euripidovy hry jsou fascinující metafyzickým nábojem, který dýchá i z ukázek v encyklopedii za euro. Ukazují někam mimo náš banální prožitek, možná k bohům, ale ti tam nejsou až tak explicitní, podstatný je člověk a jeho osud. Doprovodné sbory evokují velkou poezii, s rozkoší se to dá číst i vytrženo ze souvislostí, neúprosné připomínání a opakování něčeho, co platí od věčnosti. Možná ty doprovodné sbory inspirovaly i Goetheho, kterého Euripides fascinoval. Tady samozřejmě přestala dávno platit paralela mezi typy prosperit tehdejší a dnešní.
     Dnes máme jiné typy nadlidí, jako třeba adolescentní bojovnice a bojovníky za klima a za rasovou rovnoprávnost a za právo prožít život v burce. Klímahysteričku, ale jinak velkou bojovnici, Gretu Thunberg, navrhli předevčírem tři norští poslanci na Nobelovu cenu míru. Předtím už dostali tuto povedenou cenu mj. i Arafat s Obamou.  Srovnání s Řeky tady končí, dál už nemáme nic než opět jiné bojovnice a bojovníky zmíněného typu za totéž. Řekové, když pluli do Tróje, obětovali Agamemnovu dceru Ifigenei, za dobrý vítr, není to až tak úplně jednoduché, v kauzálním osudovém zřetězení se teprve po této oběti mohl narodit i Euripides, pokud my neobětujeme úžasné (post)adolescentní bojovnice i s norskými poslanci socpartaje na oltáři nějakého tvořivějšího boha, konečně ten řecký je prověřený, budou dál obtěžovat civilizaci a nic kloudného se už nikdy nestvoří.
       Euripides přeložil metafyziku starých mýtů a velká etická témata do novátorské scénické polohy a velkého dramatického efektu. Euripides analyzoval lidskou přirozenost, instinkty, vášně a hnutí. Člověk pod knutou něčeho, co ho přesahuje, člověk je rdoušen okolním světem, často bezbranný, ale jedná, i když bez efektu, jak by si představoval. Žádná krize ovšem není slepá, má příčinu.
      Být kulturní znamená vidět i Euripida, dnes to není tak žhavé, nejspíš je nudný, stačí si odškrtnout vidění v notesu, stačí si přečíst obsazení na plakátě. V jednom pražském divadle dávají dobrou Senekovu hru Faidru, která má ovšem limonádovou pachuť k Euripidovi, ale celý úderný aparát mýtu je tu přítomen a je strhující. Aby člověk přistoupil ještě blíž, až k existenciálnímu doteku, to není možné v unifikovaném evropskounijním světě, hluboký kulturní prožitek totiž potřebuje svobodu, Majakovský musel spáchat sebevraždu, jeho verše v třicátém druhém už byly absurdní, nedávaly smysl. Antické divadlo operuje s mýtem a ten spoutat evropskounijní unifikační perverzí a malými podvody není možné, tedy můžeme jen tušit, že se mýtus skrývá za slovy, ale přistoupit nelze. Hodnotí se herecké výkony, scéna a hudba, ale poselství žádné, a pokud se zmíní, tak holovětně. morální apel plynoucí z mýtu, kterého se nemůžeme nebo v prostoru nesvobody nesmíme dotknout, je nulový. Slova mohou být nahrazena jinými slovy a bude to stejně dobré. Tomu se říká krize. Slovo velkého divadla buď má smyl a nutnost, nebo je zbytečné.
       Staří hrdinové minulosti umřeli, noví evropskounijní se podobají skřetům. V politické korektnosti a navíc ještě v Evropské unii se nic pořádného nemůže narodit, ani hrdinové, ani velké ideje, velkou šanci má pouze disneylad hybrid bruselského typu a jeho digitální odnože,  tam se vyvíjí současní hrdinové a jejich mýty, ale je to slabé a nudné. Svět Řeků byl založen na hrdinech a mýtech, ovšem to jim nebránilo tak hlubokým způsobem formovat a obohatit materiální svět. Anebo naopak, to bylo předpokladem jejich obrovské invence. A co je ještě podivnější, Atéňanů bylo pár tisíc, Sparťanů ještě méně, pár tisíc na Thasosu a to stačili pozorovat nebe, odkrýt zákonitosti hvězd, vymyslet fyzikální zákony, tesat sochy, jejichž krása nás dodnes strhuje. Pár lidí a času též nebylo tolik. Dnes pozorujeme nebe a nic moc nás nenapadne.      

čtvrtek 14. března 2019

navrat vize

Reiner Kunze - návrat viděného

Reiner Kunze je poslední z velkých žijících německých spisovatelů, do němčiny přeložil Holana, Skácela atd. Spisovatel netrpí zbabělostí,  po obsazení Československa v roce 1968, vrátil stranickou legitimaci. Jako jeden z prvních podepsal provolání  Spolku pro německou řeč proti gender podmíněným modifikacím německého jazyka. Okamžitě obviněn německým mediálním mainstreamovým klanem z pravicového populismu. Hlásná trouba evropského levičáckého fašismu  „Süddeutsche Zeitung“  napsal, že spisovatel se podpisem nejen vyjádřil proti genderovému pokroku, ale vkročil do temných vod opoziční strany Alternativy pro Německo, která toto téma instrumentalizuje.

středa 13. března 2019

brusel belgie


Alain Destexhe

Belgický senátor, lékař, ex-generální tajemník organizace „Lékaři bez hranic“, dlouhodobě se zabývá imigrací, při příležitosti vydání jeho knihy „Imigrace a integrace“ ho interviewovalo francouzské Le Figaro. Belgický senátor obšírně analyzuje příčiny belgické společenské katastrofy, na jeden podstatný důvod zapomněl, Brusel se stal arabským, tureckým... nejen selháním belgických politiků, ale též proto, že nestoudná organizace, která učinila z Bruselu své hlavní město, je formovala ke svému obrazu, bez její aktivní participace  by nemohlo k něčemu takovému dojít. 

pondělí 11. března 2019

idea eu

Euro idea

Eurozóna bude možná dávno pohřbena, ale vysoké procento české populace a ještě vyšší procento lidí, kteří se domnívají, že patří mezi elitu, je budou do krve prosazovat. Názor, že euro je nesmyslem a politickým podvodem si dodneška v české televizi nikdo neodváží vyslovit. Komické stejně jako před lety v jednom slavném gruzínském filmu při pohřbívání politického zločice se všichni tvářili jako by šlo o předčasnou smrt nevinné dívky.
    Jakákoliv záležitost, která nabízí dvě možnosti v řešení, okamžitě vede ke vzniku dvou nesmiřitelných táborů, až se spor stane středobodem dobové politiky. A česká televize je ve sporu o euro na jasné straně. Banálně technické záležitosti mají tendenci se proměnit v klíčové prvky politické kultury a vyčerpat její možnosti. Možná je to ďábelský záměr, odvést pozornost od opravdových politických problémů jakým je např degenerovaný partajní parlamentarismus, který se v podmínkách České republiky neosvědčil. Svědčí to o tom, že politika se vzdálila své podstatě, tj. nějakým způsobem (ať demokraticky nebo jinak) identifikovat rozhodující problémy společnosti a nabízet racionální řešení optimalizující zájem všech nebo připusťme i zájem některé společenské složky.

čtvrtek 7. března 2019

madarsko fidesz

Vyloučit Maďary

Evropští lidovci vyloučí Orbánovu Fidesz z frakce EDP v Evropském parlamentu. Rozhodl tak s Merkelovou v zádech šéf bavorské CSU Weber, ostatní členové frakce lidovců se přidají. Orbán se může zachránit, Weber mu dal 3 podmínky: okamžitě zastavit předvolební kampaň proti členům bruselské komise; musí se omluvit Junckerovi a Timmermansovi; musí vrátit zpátky do Budapešti Sorosovu Středoevropskou univerzitu. Podle Webera pokud Orbán naplní tyto tři podmínky, dokáže, že je demokrat a Fidesz může zůstat ve frakci lidovců v EP. Juncker se vyjádřil, že vyloučení Maďarů z frakce podpoří. Podle Junckera Komise nepodporuje ilegální imigraci, jak se vyjadřuje Orbán a tady prý jde o fundamentální principy EU a žádný kompromis není možný, ještě dodal, že pokud Fidesz vyloučí z frakce, nejspíš to oslabí jejich volební preference. 

globe rust index

Globalizometr 

 Na stovce počátkem devadesátých let, dnes na padesáti. Tenkrát se část lidstva, která se považovala za lepší, domnívala, že nastal konec historie, o bohu nevidět a neslyšet a ráj je tu. Ráj se úplně nedostavil, přišel až s misionářskými Alláhovými dětmi a konečně něco hmatatelnějšího i pro absolventy univerzitního kurzu politické ekonomie let sedmdesátých, nakonec se hmota prosadí, ve světovém byznyse to skřípe. Socialistické globalizaci nepomohla ani kybernetika v plánovacích úřadech, dnes vědu nahradil  ušlechtilý humanismus finančních konglomerací a ovládl mezinárodní instituce, pomůže stejně dobře jako tenkrát kybernetika. 

úterý 5. března 2019

obsedantni zurich

Obsedantnost

Vlastním zdravím a svobodou menšin.  NeueZurcherZeitung (NZZ), extra dobré čtivo, občas trpící obsedantním strachem, který má zdroj obvykle někde na východě. Dnes strach o osud svého dopisovatele v Moskvě Loškina, v druhém článku o osud homosexuálů a muslimů v Rusku. Loškin, který se v dětství odstěhoval z Ruska, publikoval v dnešním NZZ dojímavou reportáž z Moskvy. Prý se mu tam může podstatně zkrátit délka života, a to se ani nemusí obávat, jako místní žurnalisté, represí a násilí, jak píše.

pátek 1. března 2019

libye misurata

Větší zásilka klepet taky pomůže

Do Libye. Salviniho taktika jak omezit masovou ilegální imigraci do Evropy, je účinná. Italské ministerstvo vnitra loni na podzim Libyi dodalo několik hlídkových člunů a vybavení, italští instruktoři trénují posádky lodí libyjské pobřežní ochrany, za pár měsíců se počet pašovaných lidí do Itálie podstatně snížil. Salvini včera jednal s libyjským ministrem vnitra Fathi Ali Bashangha, jak ještě dál prohloubit kooperaci na poli boje s ilegální imigrací. Libyjci vybaveni italskými čluny zachránili ze středomořských vln a z pařátů neziskovek a pašeráků lidí tisíce Afričanů a vrátili je zpátky do Afriky.