tricet let

Třicet let poté

Na jednom z panelů konference organizované francouzskými novinami Le Figaro ke třicetiletí stržení berlínské zdi, v záplavě idejí, které spíš generovala fantazie než dotyk reality, řekl esejista Alain de Benoist, že, obyvatelé vlasti Kafky, Chopina a malíře Vajdy nemají obzvláštní chuť se proměnit v to, co jsme my. V této části své úvahy byl asi ze všech nejblíž pravdě, v druhé části konstatoval, že lid, který prošel komunismem a kapitalismem se víc a víc kloní k jiné cestě. Možná je to pravda ve zbývající východní Evropě, ale neplatí to v Čechách, na jinou cestu než evropskounijní jsme rezignovali nebo jednoduše nato nemáme.

sochy antika

Kulturní skřehotání

Státní rádio France Culture je ve Francii považováno za vrcholovou instituci, v rigidním francouzském centralismu sdělují státní kulturní centra poddaným, co je kulturní a dnes už jedním dechem též, co je fašistické. Kulturní nespavci v této podivuhodné zemi leží v noci v posteli se sluchátky připíchnutými na toto rádio. Podle rádia, a na webu rádia to spojili s videem, se veřejnosti zatajuje, že řecké sochy byly nalakovány na bílo, aby se vyzdvihla bílá rasa a zabránilo mísení ras. Barva řeckých soch je důsledek 2000letého reakčního výkladu historie, původně se jednalo o barevné sochy a jiné rasy než bílé, uvádí to profesor Sorbonny Philippe Jockey. Prvním argumentem proti tomuto nesmyslu je francouzský prezident samotný, ať se ho Sorbonna zeptá proč v posteli dává přednost černochům a nikoliv typům uchopených řeckými sochami. Přišla doba, kdy diplom z vokovické Sorbonny má zajímavější zvuk než té pařížské.

francie levice pravice

Konec hegemonie?

Konec levicové ideologické hegemonie nad mládeží? V Česku se nic takového zatím nepozoruje, v projevech bývalých vůdců studentského revolučního sametu silně zaznívají rady z jejich levicově-liberálního Olympu k póvlu, který jednoduše je tu, stejně jako před třiceti nebo padesáti lety. Nehybný a nejevící zájem o žádné revoluce, ty bohužel přijdou i s vůdci. V řadě revolucí je vstup do EU srovnatelný s osmačtyřicátým. Historik  Gumiljev v elegantním historickém konceptu napsal, že Češi svůj dějinný vzryv nebo jedinou revoluci hodnou toho jména, prožili v husitském čase a pak se vrátili do svých hospod, historik nechtěl národ urazit, spíš naznačit, že od té doby je revoluce nezajímají.

spengler

Pověry proti mystériu Jamese Peeblese

Domníváme se, že lidstvo kráčí vpřed po nějaké lineární pokrokové lajně. Zítřek je dál a výš než dnešek, víme toho o všem víc než naše babičky a nedej bože prababičky, ty byly úplně nevědomé. Zvláštní, že fakt, že komunikovaly třeba s Freudem nebo Einsteinem nás vůbec nezpochybní v našem primárním dogmatu. Věda prostě pokračuje a překonává obzory. Jaké? To si přesně nevzpomínáme, ale říkal to někdo v televizi nebo stálo v příloze novin u holiče. Před řadou desetiletí napsal Arnold Gehlen, že jsme impregnovaní kulturními preferenčními způsoby, máme za to, že tyto kulturní náhledy (pověry) jsou jediné možné, rozumné a... přirozené. Gehlen říká, že epocha osvícenství, která věřila, že je nutná stále hlubší abstraktní pojmovost, skončila, zůstala víra bez obsahu a patosu vědy. V dobovém schematu pojímání těchto fakt se pozoruje dualismus smyslu pojmového uchopení na jedné straně a zprimitivnění na druhé straně. V podstatě nic nevíme o schematu pojímání vědeckých fakt u našich prababiček a o jeho hloubce. Gehlen tvrdí, že k naší smůle se tyto náhledy nastolí i v netechnické oblasti. Patos a víra ve vědu v základním kulturním náhledu nahradí víra v nový humanismus a v imaginární svět filmového kýče s morálním vrcholem v konzumu pro všechny.

spain election

Ať si zvolí caudilla

A čtyři roky ho nechají vládnout. Konečně lepší caudillo z vlastních řad než evropskounijní byrokrat.  Ani třetí volby se Španělům nepovedly, poslanecká sněmovna z minulé neděle je podle jedněch novin největší komplikací vládnutí. Není to absurdní, ať změní volební systém a pak všichni místo pokroku a spravedlnosti dodržují regule. Sánchez vyvolal volby v domnění, že trochu zvedne procento pro socialisty, ukázalo se, že průzkumy nejsou vševědoucí. Ztratil tři mandáty a ještě víc jeho potenciální koaliční partneři. Levice v dubnu měla ve sněmovně 165 mandátů (nutná většina 176), dnes 155. Středoví Ciudadanos byli otevření ke koaliční vládě, pokud by byl Sánchez vstřícnější, tato koalice by vládla pohodlnou většinou 180 mandátů. Ciudadanos ve volbách úplně propadli a dnes místo koalice střed-levice zbývá jediná varianta levice-extrémní levice Podemos, pokud jak se zdá z důvodů osobní animozity k Sánchezovi, není možná velká koalice levice-pravice.

reality hypoteky

Claudia Buch

Víceprezidentka Buby (Bundesbank), zodpovědná za finanční stabilitu, v interview v NeueZurcherZeitung. A protože  nejsme než trapným satelitem západního souseda, jsou její náhledy velmi relevantní i pro nás. Po pádu berlínské zdi před třiceti lety začala globalizační éra. V roce 2001 přistoupila ke světové obchodní organizaci i Čína a globalizace akcelerovala. Podle Claudie Buchové tato éra nejspíš končí. Projevuje se všeobecná ztráta důvěry v sílu mezinárodních dohod a dlouhodobé internacionální kooperace. Mezinárodní produkční řetězce, motor tržní integrace, se staly fragilními. Podniky se mohou dnes méně než v minulých obdobích spoléhat na nadnárodní dodavatele a přizpůsobují se tomu. 

svoboda liberty

Jakoby jen to

30 let po revoluci, která aby se vůbec revolucí mohla pojmenovat, musí být sametová, v novinách a televizích se srovnává to, co bylo tenkrát a co máme dnes. Tenkrát jen milion lidí k moři, dnes pět milionů, tenkrát tolik aut na hlavu, dnes zase tolik atd. Poslední žijící členové ústředního výboru asi litují, že v 1970 je nenapadlo halasně srovnávat, co bylo na regálech v 1940, resp. kolik lidí vyjelo k moři. Normálně myslící Čech musí mít za to, že před třiceti lety se cítil stejně mizerně jako dneska ráno. Velké plus minulého období, ta úžasná chvíle v deset večer v Dlouhé nebo Široké a u Štiky téměř nikdo a za Týnem pusto prázdno, Meyrink psal o zcela výjimečné poloze Prahy i mezi historickými městy, její atmosféra a duch. Dnes nehorázný kýč, centrum bez obyvatel, nadnárodní liberální spekulace a nové stavby hrůza sama. V srovnávacích statistikách se přece jenom dá vyčíst velká perverze bývalé epochy, a kterou částečně doba eliminovala, pokud je pravdivý počet tehdejších potratů 110 tisíc. Dnešní doba si to vynahradí demografickým propadem na pokraji národního vymírání.

espana volby

VOX a ostatní včera

Španělé volili do poslanecké sněmovny v dubnu a stabilní vládu se nepodařilo sestavit, po včerejších volbách to bude ještě horší, těžko komu se ve Španělsku povládne. Včera impozantní volební zisk pravicové národní strany VOX a snad již definitivní propad Ciudadanos, kteří ruinovali španělskou pravici, VOX dostal 15%  hlasů (10% v dubnu), tj. 52 (+28) mandátů, lidovci 88 (+22), socialisté sice ztratili 3 mandáty, ale se 120 poslanci jsou nejsilnější frakcí ve španělské poslanecké sněmovně. VOX se ziskem 30% hlasů je první stranou v regionu Murcia.

chvilky demokrati

Liberální..

Jedna z liberálních maxim byla v osmašedesátém velmi populární, měl to napsat Voltaire: „Nesdílím váš názor, ale jsem ochoten umřít za vaše právo to říkat“. Pravděpodobně šlo o fake-news, frázi vymyslela na počátku 20. století Angličanka Evelyn Beatrice Hall, která to Voltairovi vložila do úst. Nebude to to jediná fake-news o liberalismu, liberální bojovníci za klima bez CO2 nebo za fluidně pohlavní monstra či pokrokovou měnu euro spíš oponentům vyříznou jazyk, než aby je nechali promlouvat. Výuka liberalismu v EU dnes probíhá frontálním způsobem – má mnoho variant, otevřeně razantní jako jsou mainstream média, česká televize a rozhlas, kde tento směr ovládl pole, finance od Sorose a spol., z Kataru a Saúdské Arábie do kulturních zařízení a institucí (muzea v Andaluzii, na Sicílii atd.), a pak to mohou být i veřejné prostředky magistrátu Prahy 10, jak se dá dedukovat z programu sponzorovaného divadla Neklid, které má i hereckou školu. 16.11. odpoledne má divadlo na programu monitoring demonstrace Milion chvilek a dál určitě velmi liberální ve smyslu výše uvedené definice termínu kulatý stůl o svobodě. Společnost si platí politické sebevzdělávání i v divadle.

dozy jed

Malé  dózy jedu..

Pražská kostka, sobotní informační vsuvky na rádiu Klasik, trapný voice, nejspíš nepůvodní snaha o imitaci něčeho amerického, informace o ničem, k ničemu, pro nic a celou sobotu. Občas i nezvyklá dávka jedu, v pozadí neuvěřitelná míra nenávisti ke všemu ruskému. Německý velvyslanec si stěžoval na policii, že na Staromáku se prodávají masky Hitlera. Komentář Pražské kostky: bábušky, matrjošky a masky Hitlera, okupační reminscence. Jednoduše podle pražského rádia markery bývalých okupací německé a ruské přítomné dnes ráno na centrálním náměstí. To si myslí německý velvyslanec nebo je to jenom ideologická trapnost režizérů pořadu? Německý velvyslanec nazývá termínem okupace hitlerovské běsnění v Evropě a současně sedmdesátá a osmdesátá léta v Česku? Nebo je to výplod chorobné protiruské nenávisti emitované na vlnách TSF. Pro osvěžení paměti režizérům Pražské kostky výpověď Polky Stanislavy Lešinské na infoserveru Glavnaja tema. Něco podobného jsme určitě prožívali koncem šedesátých let v Česku? Dávivá nestravitelnost pravdy.