pneumatika

Bridgestone v Béthunu

Severofrancouzské Béthune, ke třiceti tisícům obyvatel, od 16. září prochází spolu s Covidem prvními stránkami novin, hlavní zaměstnavatel města, japonská výrobna pneumatik Bridgestone, zavře ve městě fabriku, o práci přijde 863 zaměstnanců. Francouze jímá údiv a tentokrát se údiv zmocňuje už všech, od národního tajemníka komunistické partaje až po liberály v ministerstvu ekonomie. Už toho z francouzského národního průmyslu, i když v tomto případě jde o montovnu nadnárodního koncernu, moc v zemi nezbude. Širokospektrální údiv doprovázený analýzami několikaleté symbiózy, všechny peripetie bývalé lásky k velkému investorovi jsou odkryty, až na jednu, nebude to záměrná amnésie, tento typ výpadku je v EU doma – nadnárodní investor není charitativní akciovka a jedná v imperativu maximalizace profitu, nezodpovídá za dobrovolnou afrikanizaci, kterou francouzští (a EU) mocní ordinují své ekonomice. 

ceyhan nord stream

Zombie z EU a ze Sternu v jednom

Říká se, že fanatici filmových akčních příšer se nespokojí s jedním typem zrůd, potřebují prý stále nové typy příšer a na tom je založen dobrý byznys všech možných Hollywoodů. Evropskounijní zombie jsou stále stejné a stále stejné kvákání, otrávily školství, kulturu a ekonomiky evropských států, poslední nejsilnější zbraní dorazí staré zombie v Evropě úplně všechno, je to jejich hlavní produkt, totální nuda a prázdnota, otráví tím poslední zbytky rozumu na starém kontinentě. 

germanofil

Vláda germanofilů

Řekové přikládají velkou váhu německému prostředkování v turecko-řeckém sporu o podíl na energetických polích v Egejském moři a v případě imigrace z Turecka na řecké ostrovy a přes hranici na Ebru. Hlavní média tj. televize a rádio Sky, ERT, MEGA se téměř snaží zlomit tradiční řeckou averzi a podezíravost vůči Němcům. Sky přebírá nepokrytě část zpravodajství, které vydává za nejdůležitější, z DeutscheWelle, obzvlášť propaganda z této sítě nebude pro budoucnost Řecka moc dobrá: Merkelová volala Erdoganovi a vzápětí Mistsotakisovi a problém je vyřešen. Před pár dny prohlásil německý ministr zahraničí Heiko Maas v Aténách, že německým zájmem je pokrok v řecko-tureckých vztazích. Ovšem jaký pokrok? Pokud někdo mohl zabránit proměně muzea Hagia Sofia v mešitu, velmi ponižující akt obzvlášť k řeckému národu, pak to byli právě Němci, pohrůžky zrušení německých pasů německým Turkům s dvojím občanstvím nebo stop stav mešitám v Německu apod. by okamžitě Erdogana zastavily.   

historie otrok

Něco málo z  histórie

Posledním stádiem světového pokroku je masové pokání bílých Američanů spíš mladších univerzitních ročníků a kulturních mediálních osvícenců, za utrpení, které otrokářství minulých epoch způsobilo černé rase, a jak jinak, ke komedii pokání se přidávají i evropští pokrokáři. Předně, v osmnáctém století kolik bylo v Americe vůbec otrokářů a lidí, kteří z tohoto jevu profitovali, na nový kontinent houfně prchaly masy lidí, kteří v Evropě umírali hlady, bílý Evropan prošel nepředstavitelným očistcem než mohl mít jistotu, že přežije a uživí rodinu z kousku pole na novém kontinentě. Úmrtnost bílých mas se pravděpodobně moc nelišila od otroků na cestě z Afriky, jejich život měl cenu pro otrokáře, život bílého často vůbec žádnou. Je velkou záhadou, které morální pravidlo může nutit bílého člověka, aby klekl na kolena před černochem a omlouval se za něco, na čemž se jeho předci s největší pravděpodobností vůbec nepodíleli.

volba demokracie

Vadný výběr?

Před pár lety se předseda jedné malé české politické strany relativně s morálním kreditem vyjádřil, že nás brzo čeká tragedie z toho důvodů, co za typ mládeže se uchází v partajích o funkce. Až absurdní, pokud v Česku vybírá miliardář ministry, není to úplně vadné, ale slova morálního předsedy nepartajníků se naplňují v okamžiku, kdy vybírá ministry partajní demokracie sociálních demokratů. Není to problém dneška ani výhradně český problém, velmi často vybírá politiky mediální diktát nebo kombinace styků nejbližšího okolí a rodiny s penězi atd., málokdy lze dnes v Evropské unii říct, ten člověk měl obrovské kvality a ty ho vynesly do čela. Např. dneska se má zato, že kombinace intrik a předchozí kariéry ve východním Německu udělaly Merkelovou, Macrona vynesly peníze bank pro něž pracoval atd.

erdogan

Hagia Sofia

Dnes se dovrší konverze slavného velechrámu křesťanstva Hagia Sofia v muslimskou mešitu, Erdogan se účastní první bohoslužby. Ataturk proměnil osmanskou mešitu v muzeum, chtěl civilizovat Turecko a přiblížit zemi k západním hodnotám, o nichž se domníval, že jsou vývojově pokrokové, že jim patří budoucnost. Erdogan zemi vrací zpátky do islámu a Turci nic nenamítají. Před řadou desetiletí, kdy se zdálo, že Turecko je sekularizované víc než některá západní země, jeden francouzský komentátor napsal, že Turecko se nikdy nezbaví své islámské podstaty a budeme překvapeni, jak rychle se k ní vrátí, na druhé straně v Íránu, kde vládne muslimská autokracie, se velmi rychle obnoví západní civilizační parametry. Téměř se stalo. Nás se to málo dotýká? Naopak, z Byzance jsme čerpali civilizační energii, např. věrozvěst Cyril byl žákem teologa a patriarchy Fotia a archivářem v Hagia Sofia. 

zeleni polsko

Jak chápat demokracii

Manuel Sarrazin je vlivným funkcionářem německých zelených, je poslancem Bundestagu a mluvčím frakce pro východoevropské záležitosti, politikův hovor s novinářem magazínu Cicero Dudkem se dá chápat jako nultá lekce z učebnice o demokracii. Na první velmi podivně koncipovanou otázku redaktora, jak důvěryhodné je motto Evropské komise „Společně za silnější Evropu“, když přes silnou kritiku východoevropských zemí dostavby plynovodu Nord Stream, německá vláda trvá na dostavbě.  Nikdo ve východní Evropě proti Nord Streamu kromě Ukrajinců a Poláků nic nemá, důvod otázky vysvětlí původ  redaktora Cicera, je to původem Polák, jehož rodina do Německa před lety emigrovala z Polska. Musíme k tomuto národu s citem, trpí chorobnou nenávisti vůči Rusům a židům, nikdo s tím už  nic nenadělá, i když třeba od kolébky vyrůstali někde jinde. 

winterbauer

Moc bílých žurnalistů (v eskymolandu)

Minulý týden zaznamenala americká i evropská média rezignaci Bari Weiss na post vedoucí komentátorky v New York Times. z takového postu se obvykle neodchází, Weiss to vysvětluje na svých webovských stránkách, krátce, levicová luza ovládla redakci tohoto klíčového amerického média a v této atmosféře se nedá pracovat. Bari Weiss je považována za talentovanou novinářku, dnes patří mezi stars, noviny ji najaly v roce 2017 se zadáním přiblížit noviny reálnému životu. Weiss vysvětluje rezignaci každodenní šikanou a antisemitskými narážkami levičáků (kterých je v redakci velká většina). Popisuje atmosféru ideologického zastrašování a konformity, která nakonec úplně znemožní svobodné psaní a což je pro žurnalistu podstatné, zohlednění a diskutování více názorů na věc.

osn humanitarni index

Buďme jako Římané (nebo ruský jezdec F1 Daniil Kvjat)
      Půl života jsme věřili, že stačí přejít západní hranici a jsme pryč ze systému, o kterém jsme soudili, že se podobá nesvobodnému peklu, domnívali jsme se, že už nic nemůže být horšího než když progresívního straníka, který náhodou byl dobrým architektem nebo úspěšným šéfem v pézetce, vyloučí z partaje a z dobře placeného jobu jiným způsobem progresívní partajní komise, chápali jsme to jako zhmotnění Orwellova románu, nikdo si ani ve vrcholném období stranických a kariérních čistek nemyslel, že by se mohlo vrátit stalinské období. V té epoše dokonce existovali lidé, kteří než aby dávali děti totalitárním komunistickým zítřkům, rozhodli se je nemít, v sedmdesátých a osmdesátých letech se to jevilo už trochu zvláštní. Zde vězí nejhorší podvod dnešní evropskounijní a americké totalitární perverze alias svobody, lidé věřili, že budou spaseni de facto jinou hrůzou, která, jak se dnes ukazuje, je ještě horší a zrůdnější, jde přímo k likvidaci národní podstaty a všeho přirozeného.

politicky korektni film

Došlo na Hollywood

Byly časy počátkem šedesátých let, kdy Hollywood obohacoval (občas) i vesnická kina, V pravé poledne, Mladí lvi, extra dobře udělaná detektivka atd., s frekvencí jednou za měsíc a úplně to stačilo i vesnickému filmovému divákovi. I průměrný návštěvník vesnickéko kina dobře znal italský neorealismus, Vaninu Vanini milovali všichni a ambiciózní mládež fascinoval Kluge. Popel a démant nebo Kanály dávali každý rok a vždy vyprodáno. Osud člověka, Obyčejný fašismus nebo Dámu s psíčkem též nikdo nepovažoval za slabé i bez instruktáže.  Dneska po oscarovém tréningu na Vsicko na zpredasz nepřijde nikdo ani do filmového klubu, nikdo abonentům FK totiž nevysvětlil, že je to dobré. Komunističtí kulturní plánovači těch epoch přesně znali míry mixovaných ingrediencí. 

malo stastni

Nešťastní ve stoletích prosperity

Můžeme se domnívat, že náš relativní konzumní blahobyt, který má v každém případě temporální charakter, vyplývá z pracovitosti a talentu českého člověka, někdo může soudit, že je to důsledek blízkosti českého prostoru Německu, je nákladově výhodné mít montovny po ruce hned za hranicí, zde může vstoupit do hry i argument o tom, že i v montovnách je potřeba dovedná česká ruka, montovat kola do aut nebo sedět v logistické firmě alias skladu nemohou úplní hlupáci, ale v každém případě velkou roli hraje blízkost českého prostoru, české etnikum tu nehraje tak důležitou roli, téměř dovední polohlupáci se mohou odněkud naimportovat. 

technologie veda

Ofek 16
Izrael minulé pondělí vypustil ze základny situované ve středu země na oběžnou dráhu satelit Ofek 16, ministr obrany Benny Gantz prohlásil, že je to velký úspěch izraelského leteckého průmyslu. Poslat na oběžnou dráhu satelit není zcela běžná záležitost, jenom 13 zemí na světě dokáže něco takového a pak jde o typ technologie, kterou je satelit vyzbrojen a o  dokonalost komunikace se zemí a třináct zemí se zúží na méně než polovinu a mezi ně Izrael též patří. Izrael rozlohou zhruba Morava, o dva miliony méně obyvatel než ČR, navíc 20% obyvatel patří arabskému sektoru, který brzdí rozvoj státu ve všech směrech, stát obklopen po zuby vyzbrojenými nepřátelskými země a k tomu přistupuje čím dál víc nepřátelštější tvář západních pseudopokrokových pervertů a politických stran, bohužel jak se vyjevilo i demagogie českého zahraničního ministra. Navzdor tomu se stát Izrael v kapacitě vědy, techniky a ekonomiky podobá velmoci.

propaganda

Progres propaganda
Pokud přirozený instinkt národa neutne dnešní medializovaný progres(ívní), zardousí nás. Antirasistickému a spol. progresu se nedá uniknout, americké progres skřehotání i na WC v Kauflandu, bohužel česká média skřehotají skrytějším způsobem, ale ve stejné tónině jako američtí progres bigoti. Antinárodní a antilidová média ve smyslu proměny dějinnotvorného lidu v konzumní nemyslící masu, programově mlží svůj progres i ve zprávách o počasí. V českém rozhlase včera v několikaminutovém hovoru moderátorky s reportérem v Polsku o polských prezidentských volbách, hovor na způsob „hádej, kdo přijde na večeři“, po několikaminutové snaze reportéra o jakoustakous objektivitu, dovedla moderátorka reportéra tam, kam potřebovala: „Až na menší volební podvody si Duda a jeho spojenci ze strany PiS nedovolí nějaké masívnější podvody“, a hovor se mohl konečně ukončit. Menšími volební podvody má být přednost pro  starší lidi ve volební místnosti, kvůli nebezpečí koronavirové nákazy nemusí do fronty. Za tuto difamaci, jak polského volebního řádu, tak de facto starých lidí, odkud podle moderátorky  čerpá Duda své voliče, by měla být okamžitě vyhozena z českého rádia.

middle class

Liberálně globální (ne)stabilita

Tradičně se říká, že demokratická společnost může dobře fungovat pouze se silnou střední třídou, na níž společnost stojí. Většina v západní společnosti (i u nás) se dnes zařazuje do střední třídy, automaticky tam mají nakročeno všichni absolventi vyšších škol a těch je dnes většina. Zdálo by se tedy, že dnešní doba demokracii přeje, ale evidentně tomu tak není. Sám pojem střední třída měl smysl pouze tehdy, když existoval nějaký třetí stav z něhož se střední třída generovala. Bez třetího stavu patří všichni do střední třídy a pak už zbývá jen malá skupina superbohatých.

okno

Okno moc nízko

Dnešní ranní zprávy francouzského rádia RFI revokují v posluchači od narození reakčním pocity z epochy budování socialismu, definitivně ukončit bídný život reakcionáře skokem z okna, ale  stále stejný problém, okno není moc vysoko. Reakcionáři by měli bydlet ve vyšších patrech, slabší ranní zaváhání a svět by se od nich osvobodil. Reakcionář nerozpozná pokrokové parametry brigády socialistické práce ani velké  perspektivy planetárně vítězící pravdy a lásky sametového prezidenta. Proti brutalitě policie  bojuje i Praha, aspoň podle rádia RFI. Rádio se odvolává na noviny Express, které jsou v zajímavějších článcích skoupé, chtějí tři eura, ale v článcích animace světového antirasistického pokroku jsou zadarmo. V Paříži, v Londýně davy černých protestují proti brutalitě rasistické policie, v Praze na Staromáku, a úžasné, všichni bílí.

rn le pen

Republikánská bariéra

Republikánská bariéra byla jedním z prvních projevů politickokorektního pojímání reality s velmi negativními důsledky pro demokratický systém. Při bližším zkoumání jevu jde asi o degenerevanou formu vyčerpaného sociáldemokratismu, který unifikoval tradiční levicové i pravicové koncepty. Prezident Chirac založil svoji politickou kariéru na vzývání francouzské velikosti, ale sám se nejvíc podepsal na jejím krachu. Kromě masové muslimské imigrace, které vehementně přitakal, to byl právě pojem republikánská bariéra, který zredukoval demokratický prostor a eliminoval podstatu volby, Chirac byl jeho prvním a nejdůslednějším advokátem. Ve francouzském volebním systému, který je dvoukolový a v druhém kole v prezidentské volbě  zůstávají dva kandidáti s největším procentem hlasů nebo v municipálním typu voleb kandidáti s vyšším než desetiprocentním podílem v prvním kole. Republikánská bariéra znamená spojení všech v druhém kole proti kandidátovi Národní fronty (dnes RN), pokud se do druhého kola dostal. Všichni, ať jsou leví, praví nebo ekolo a v prvním kole předvádí vzájemnou programovou averzi, v druhém kole souzní v jediné politické averzi proti kandidátovi RN. Pokud by se některý politik s tímto principem neztotožnil, pak se nasadí politicky korektní mechanismus doslovné likvidace politika, v devadesátých letech šlo o jeden z prvních projevů široké politickokorektní likvidace veřejných činitelů v Evropě. 

edo abe

Japonsko úžasné

Brevíř muslimské masové imigrace do Evropy a katedrála světové globalistické perverze za jedny peníze, noviny Le Monde, Japonsko moc nemilují a předsedu vlády vydávají za polodarebáka, samozřejmě v nejkulantnějších termínech, kterými jsou tyto noviny pověstné. V článcích o Izraeli se noviny tváří jako rozumná babička, ale i málo pozorný čtenář okamžitě registruje, že tím nemaskují jenom vlka, ale nejhoršího teroristy. V  květnovém reportování o Japonsku LeMonde spoléhá na sociální sítě, v článku z poloviny května noviny  zaznamenaly, že jedné čtenářce japonských sportovních novin připomíná ministerský předseda Shinzo Abe Ludvíka XVI., tím LeMonde kulantně naznačují, kde by měl dotyčný ministerský předseda skončit. Na videu v televizi předseda vlády v bleděmodré košili, béžové kalhoty a komfortně na pohovce u kafe, jednou rukou drbe pudla: „Nemohu se setkávat s přáteli, ale tím se zachrání spousta životů“, podle LeMondu nezřízený luxus, který prý uráží mnoho Japonců a předseda vlády a jeho okolí jsou dekonektovaní realitě. S jakou realitou jsou konektovaní v LeMondu, když o východní Evropě standartně píší, že v důsledku demografického kolapsu je zde tolik neužitečného prostoru, který by měl být spravedlivě zaplněn muslimskými imigračními masami?

vyvoleny osud

Vyvolený osudem

Bez nějakého patosu to o pár lidech na této planetě lze říct.  A včera tomu bylo sto let, co se narodil v roce 1920 ve Wloclavek v Polsku jeden z nich, žid Marcel Reich-Ranicki. Mládí až do maturity na gymnáziu strávil v Berlíně. Byl tak naprosto ojedinělý, že nepotřeboval už žádnou další vysokou školu, aby se stal profesorem literatury na mnoha univerzitách, které si jeho profesury považovaly. Profesí byl geniálním literárním kritikem a velkým znalcem německé literatury (i americké, polské atd). Ve svém životopise napsal, že se oženil s německou literaturou, jenom to může vysvětlit, proč u ní celoživotně zůstal i po hrůzných peripetiích, které zažil s německých nacismem v Německu a Polsku. Jeho vášeň pro německou literaturu byla tak silná, že od 1933-38 se snažil i za cenu perzekuce zůstat v Berlíně a dostudovat.  

usa protest

Zuřivost liberálního antirasismu

Zuřivé protesty v USA několik dní zaplňují média, pravidelně se něco podobného v této zemi a v západní Evropě opakuje. Opakuje se i rétorika, kterou mainstreamová média masírují bílou populaci. Jsme rasističtí. Hledání faktických důvodů protestů je celkem nudné, ale tak jako v šedesátých letech jsme pociťovali, že boj mezinárodní dělnické třídy je nám celkem ukradený a nudil a nakonec nás tento pocit dovedl do vysněného liberálního tábora, tak po desetiletích vlády vysněné ideologie, je to stejně nudné a perverzní jako to předchozí. Jednu velkou pravdu kdysi jen tak na okraj nekonečných liberálních diskuzí o soužití s jinými řekl Lugwig Wittgenstein: „Abychom se mohli shodnout, musíme mít podobné zvyky“. V USA si už dvěstěpadesát let černí a bílí sbližují zvyky, ve Francii islám s ateismem už nějakých čtyřicet let.. Konečně přišel čas se separovat od světa těchto protestů a liberální demagogie a otevřít si jiné možnosti, které budou vývojově perspektivnější. Jedno re 

polemika suveren

Suverenismus noblesní termín

Polemik Eric Zemmour a filozof Michel Onfray v pátek téměř hodinu debatovali ve francouzské televizi CNEWS. Zemmour a Onfray se významným způsobem podílí na formování velké části veřejného mínění ve Francii, patří k opinion leader pravicového a části levicového politického tábora, debata byla pozoruhodná tím, že pravicová hvězda Zemmour a levicový Onfray se v podstatných bodech shodují. Debata měla jednu z nejvyšších sledovaností v televizi a měla obrovský ohlas. Filozof a polemik jsou výjimeční v jednom směru, nezůstávají pouze u intelektuálních konstrukcí a provokací, ale snaží se i prakticky pohnout evropskounijní zahnívající realitou. Oba jsou establishmentem chápáni jako velmi nebezpeční. V podobných debatách se debatér, aby se ozdobil, obvykle snaží vymezit oproti soupeři, shoda není chápána jako důstojná, pak ovšem debata spíš připomíná soutěž vtipnější vyhrává a nemá praktický dopad, dnes už však jde oběma aktérům o hledání shody a možnou praktickou spolupráci, rozdíly typu „Napolenovy války znamenaly kontrarevoluci nebo byly součástí revoluce“ už oba nebrali moc vážně.