čtvrtek 20. června 2019

flagelace

Čiň pokání

Hříchy se určitě najdou. Nejdřív nám vyrazili zbraň z rukou, Jedna z nejsilnějších evropských armád se proměnila v chátrající trosku. Hříšníci nemohou mít přece zbraně. Jsme rasističtí a xenofobní z podstaty, my hlupáci východoevropané, kteří se tupě domnívají, že jim patří země, kde se narodili. Jsme ještě k tomu zloději, kteří si volí zloděje. Čiňme pokání, tisíce protestujících v ulicích se už osvobodily z hříchů rasismu a lží a touží napravit i ostatní většinu. Ušlechtilí vůdcové demokratického bloku se pravdou přímo dusí a chtějí nás zítra v českém parlamentu zbavit vlády, kterou vede padouch. 
     Evropskounijní ušlechtilí bruselští z lucemburských (daňových) rájů nám znovu otevřou laskavou náruč, když padouchy z Hradu a ze Strakovky pošleme do (bývalé) klášterní cely na Mírově. Na pár týdnů, měsíců, nám odpustí, ale pak musí nastoupit hlubší pokání, neboť i tak jsme prolezlí iniciačním hříchem, jsme bílá rasa Evropanů, a celá evropská rasa a civilizace je hříšná a vadná a musí projít očistcem pokání, jenom nejkvalitnější z ní se postaví po boku nové nastupující rase nového nadějného náboženství ze severní Afriky a Blízkého východu.
        Pokání je jádrem nebo klíčovým instrumentem evropskounijní ideologie. Je to účinnější zbraň než atomové granáty. Pokání na prvním místě odzbrojí, což je evidentní i v naší zemi, nejdřív zlikvidovat zbrojovky, ty už samy o sobě zakládají na velký hřích, vraždili jsme nevinné národy, dál zlikvidovat armádu. Pak nastoupila pomalá každodenní destrukce národních mýtů a kolektivní víry národa, pomalá destrukce národní podstaty, téměř se to též podařilo, velká část národa se zapojila do tohoto typu pokání a protinárodního boje.
      Počáteční hřích Adama a Evy evropskounijní ideologie úspěšně nahradila řadou národních zločinů, které dobře poslouží, aby národy bičovala popř. veřejně lynčovala na náměstích. Západní Evropa něco takového prožívá už čtyřicet let, jenom proto východní Němci ve srovnání se západními nedegenerovali, i když ze zeleniny jim komunismus dopřával jen zelí, dlouhodobé pokání západních Němců bylo horším degenerativním faktorem než komunistické zelí. Logickou by byla normální lidská a pedagogická reflexe o národním podílu na zločinech proti Židům, hluboké pokání dnešního západního Německa neguje všechny klíčové faktory historické podstaty národa kromě jednoho, nenávist proti Židům nikdy nebyla v Německu tak rozšířená jako dnes. Podivný typ pokání.
      Pokání v západních zemích dostoupilo institucionální úrovně, evropskounijní ideologové a jejich národní apendix mají v zásobě celé spektrum dějinných událostí, ve vhodných okamžicích naznačují, že ten či onen národ se musí kát, může se jednat např. o křížové výpravy nebo o odražení arabské invaze do Francie Karlem Martelem, může se jednat o údajné vykořisťování Romů v Chomutově nebo Arabů na Sahaře. Francouzští prezidenti od  Chiraca se v Alžírsku pravidelně kají, nedávno velmi trapně i Macron. Za co? Za cokoliv. Za to, že jsou ještě trochu Francouzi. Alžírsko se nekaje, přitom by bylo za co. Za masové vraždy na harkis (Arabové pracující pro francouzskou koloniální administrativu a nesdílející vize Fronty národního osvobození).
      Patologický rozměr rozměr pokání odzbrojil západní civilizaci, zpochybnil staleté čtení historických fakt. Jením z významných farářů pokání je i papež a jeho věrní v Itálii. Samozřejmě vést Italy k pokání kvůli něčemu, co pochází z římských dob, by jednoznačně naznačovalo duchovní omezenost papežské kurie, rétorika papeženců se proto moc nevzdaluje od bídy a hladu v Africe, kauzální řetězec příčin se pak lehce nasměřuje i do Itálie a kamkoliv jinam. Naštěstí pro svět Italové mají v genech vepsánu tisíciletou historii a moudrost, mnohem víc než povrchní papež a jeho věrní, když pokání, tak za to, co jsem spáchal proti svým bližním. Italové jsou vůbec evropským národem s nejmenší dispozicí k podobným ideologickým manipulacím, tisíciletá historie, která nemá ve světě paralelu, jim dává civilizační stabilitu. Bývalé italské proevropskounijní vlády spolu s papežem, mohli dělat sebevětší propagandu autoflagelaci, Italové na to nikdy neslyšeli. O utrpení a kvalitách imigrantů z Afriky ví prostý Ital víc než všichni komisaři v Bruselu dohromady.
     V tomto smyslu je Itálie nekonečně komplikovanější zemí než např. Francie a Německo, stačí pacifikovat Berlín a Paříž a celá země jako stádo se kaje a ztotožní se se sebevětší autodestruktivní perverzí. Itálie je země mnoha světů, něco takového tam není možné.  
     Pro nenávistný evropskounijní multikulturalismus je pokání Evropanů jedním ze zdrojů z něhož žije. Operační rádius dnešního pokání by byl před pár lety směšný, v perverzním rasistickém modu vyplývajícím z ideologického pokání se dnes organizují na univerzitách ve Francii dny bez bílých mužů, ve Frankfurtu na uni minulý týden konference o svobodě zahalené ženy. Celý multikulturní svět není žádnou utopií, ale ďábelskou zbraní k likvidaci evropské podstaty, na jeho bázi najdou společnou řeč islamisté, fašizodní levičáci, antinárodní evropskounijní fanatici, proimigrační faráři atd. - hlásají multikulti variabilitu, aby nastolili unifikovanou evropskounijní proislámskou diktaturu.
       Evropa bezesporu oplývá technologickými možnostmi vysoké úrovně, ovšem poraženectví a politickokorektní limita na myšlení jako takové, nastolily situaci, že Evropané se dobrovolně zřekli zbraní a nechají se zastrašit trpaslíky, samozřejmě, když jste na kolenou, všichni se vám zdají velcí.

Žádné komentáře:

Okomentovat