vozpopuli

Gregorio Luri

Česká televize samotná je systémem bez paměti, vybaveným krátkodobou registrační odezvou, tj. logická následnost s bezprostředně řečeným je zachována. Co bylo se rychle dohledává z distribuovaných diskových paměťových jednotek, naštěstí nahradily magnetopásková média, pak by se z televize stal zpomalený film. Profesionalita českotelevizních prezentátorů spočívá v tom, že vypadají sexy a rychle opakují, co jim disková jednotka našeptá do sluchátka. Nelze se divit, televizní mládež projde velmi specifickým školstvím, komplexní paměť se přestala považovat za důležitou, celý školský systém se nasměroval do podivného stavu, kde přestala platit staletá pravidla a nová se úplně nenastolila, spíš jenom intuitivně, jak vyplývají z převládající ideologie.
       V „předrevoluční“ době ideologie byla v školském systému přítomná v hodinách občanské nauky, kdy režim sám sebe oslavoval, a dál už byly jenom odborné hodiny. Dnes je evropskounijní ideologie přítomna ve všech hodinách a odbornost ustoupila do pozadí, navíc z převládajícího dogmatu vyplývá, že není až tak podstatná, všechno Google dohledá. Na prvním místě při pohledu do současné školy je patrné, že osobnost z pedagogického procesu úplně zmizela. ČT v koronavirovém zpravodajství ze škol narýsovala profil pedagogického personálu. Učitel se situuje do polohy staršího žáka, snaží se navodit zdání, že je jen o něco málo starším pokračováním, není představitelné, že by učitel tělocviku do tělocvičny dokulhal. Učitelka češtiny v internetovém spojení s žáky sedmé třídy s nimi vede diskuzi, řešení trigonometrie najdou na webu všichni. Klasifikace se tedy posunuje jedním směrem, kdo se na webu neorientuje. Sedmdesátiletá Votočkova žačka v jedné obci na jižní Moravě učila osmáky chemii terorem, chemie vstoupila do jejich osobního podvědomí, nikdo nezapomene vzorce a jak se sestavují, v podstatě tuto metodu používali většinou i ostatní, včetně faráře v katechismu. Hlavně se tenkrát nikdo z pedagogů nechtěl podobat ani v nejmenším svým žákům, platilo to naopak.
       Dnes je výuka zaměňována za zábavu, nebo minimálně má být zábavnou. Emocionální převažuje. Většina lidí, kteří projdou školním procesem nejsou schopni rozlišit názor od faktu, důkazem jsou statisíce mladých na sešlostech demokratických chvilek a různým protestech proti klimatu.
     Španělský filozof a pedagog Gregorio Luri se domnívá, že vzdělání musí být mocné, škola musí vybavit žáka ne schopností rychle něco dohledat, ale právě naopak, musí ho naučit se bránit mechanismu rychlých dohledávání, měla by mu otevřít cestu k intuici, schopnosti hlubinného čtení a vysvětlování jevů kolem. Dnes se neučí mocnému poznání, ale jak si stáhnout mocný vyhledávač. Děti si zaslouží víc než školní zábavu. Podle pedagoga žijeme v obdobích hluboké kulturní krize, která by nebyla tak hroznou, pokud by se nedotýkala podstaty naší tradice. Filozof Luri ve VozPopuli.
Obnovit myšlenku učení jako modifikaci paměti?
      Kulturní boj je ztracen, pokud vymizí z paměti některá kulturní část. Ale vždycky, ať chceme nebo nechceme, kulturní boj existuje. V tomto smyslu musí být bráněny podstatné aspekty našeho kulturního dědictví a paměť minulého je jedním z nich, neplyne to jen z tradičního humanismu, ale i z moderní kognitívní vědy.
Škola abdikovala na poznání a omezuje se na bavení dětí. Pedagogové jsou vinni?
      Důvodem krize současného pedagogického procesu je ztráta jasných cílů, proč učíme a co znamená vzdělaný člověk v kulturním světě. Protože nemáme jasno o cílech, soustřeďujeme se na některé postupy. Pokud si nejste jisti o cílech těchto postupů, diskuze o nich nikam nepovede. Školní proces se netýká pouze žákovy psychologie, ale také kultury, obě věci musí jít ruku v ruce. 
Technologie není negativním aspektem, ale společenské koncepty v nichž operuje?
     Nelze být negativní k technologii, žijeme v 21. století, máme mobil, blogujeme, pohybujeme se na sociálních sítích. Nové technologie umožňují vázat spoustu věcí a zdrojů, jsou to antropologické protézy, které nás zesilují. Rozvíjí člověka. Epocha v níž žijeme je úžasná, pokud by se mi její dary nelíbily, nemohl bych o nich mluvit.
Co to  znamená mocné poznání?
     Soudí se, že úsilí lze nahradit zábavou, zdá se nám to úžasné. Domnívám se, že úsilí nelze ničím nahradit a dokonce jedním z největších životních uspokojení je intelektuální úsilí. A pokud najde odpověď na to, co hledá, dá to pocit naprosté spokojenosti.
Jak jsou na tom dnešní španělští žáci?
    Podle studie PISA, 90% žáků, kteří skončí docházku, nerozliší mezi názory a fakty, pokud je to pravda, nedá se hovořit o jejich autonomii a kritickém pohledu. Nevěřím v konspirační teorie o síle, která chce infantilizovat lidi, věřím, že všichni chtějí dělat to nejlepší, i vláda, ale dnes se hodnotí podle dobrých záměrů než výsledků. Když děti opouští školu s existenčním slovníkem 500 slov, domnívám se, že jsme selhali. Když mluvíte o matematické negramotnosti, o čem vůbec mluvíte, když mluvíte o podnikání a inovacích. Dobré úmysly a pod tím mizerné výsledky.
Čtení roste z převahy vnitřního hlasu. Trendy ve vydavatelském průmyslu, např. zvukové knihy, ukazují, že kapacita introspekce je omezená.
     Popisy pomalu z literatury zmizely, když je čtenář potká, otočí stránku. Lingvistická bída je důsledkem. Fenoménem porozumění je situovat něco do kontextu, který mu dá smysl. Pokud chcete podpořit porozumění čtení, musíte obohatit kontext, jazyk a znalosti. Kontextuální bída vede k bídě čtení. Pokud analyzujeme zákony, pak zjistíme, že existuje ideologie zákonodárců. Právní rozprava by se nás měla dotýkat. Naše výsledky pocházejí z řady zákonů se stejnou ideologickou bází. Zdá se, že jediné zákony, které se mohou přijímat, mají sociálnědemokratickou ideologickou podstavu. Implikuje to bídu konsensuální debaty. Žijeme epochu vzdělávací socialistické zmatenosti.