nemci moldava dnestr

Němci včera

Spolková republika včera slavila třicet let anšlusu své východní části. Těžko vysvětlitelné, že v dlouhé poválečné historii, ani velmi humánně laděné venkovské stařenky nebo antikomunističtí oponenti v přirozených vrstvách tzv. opinion leaders na neformálních místech setkávání lidí, nelitovali poválečného odsunu Němců. Kupodivu slzy neronila ani stará učitelka němčiny v jihomoravském, kdysi napůl německém městě. Ojediněle se daly slyšet i jiné náhledy na odsun milionů Němců, např. komunistický ministr vnitra Jung, na tzv. žranici (termín s oblibou lovci používají) v jednom jesenickém údolí po masakru vysoké, se u ohně před prostými myslivci a svými kamarády vyjádřil, že odsun Němců z naší země byl velkou chybou, mohli podle jeho soudu pracovat pro socialismus v Československu. Dnes litují odsunu např. lidovci, pravděpodobně i schwarzenberkovci atd., ale většina prostých Čechů bude setrvávat u názoru svých babiček a otců.

      Před třiceti lety se obě německé větve sjednotily a při bilancování jejich mladé historie je jasné, že je velkým štěstím pro český národ, že tu nejsou, jejich msta v podobě kvót muslimských imigrantů stále nad námi visí, rozhodující pro budoucnost země je dnes nevolit jejich politické spojence. 3. října 1990 přestala NDR de jure existovat. V Německu se včera formálně slavilo, ale jak řekl poslanec Bundestagu za AfD Waldemar Herdt, zapomnělo se na to, co sjednocení umožnilo, Gorbačov je jeho otcem. Tenkrát nevyžadoval od Kohla žádné reciproční kroky, pravděpodobně se domníval, že západ je jaksi apriori stavěn  na mravní podstavě. Moskvě stačily slovní ubezpečení západních lídrů o tom, že NATO se dál na východ nebude rozšiřovat. Dnes mají Rusové tuto válečnou mašinerii na periferii Petrohradu. Německá současná propaganda vydává přítomnost sovětských vojsk v NDR za okupaci, americký kontingent, kdysi ho i Američané nazývali okupačním, je v SRN dodneška, okupace to podle současné propagandy nebyla. Německý sociolog Alexandr Rar píše, že navzdory silné protiruské propagandě je pouze třetina lidí z území bývalé NDR negativně orientovaná proti bývalé minulosti a dnešnímu Rusku, polovina lidí má pozitivní náhled, konečně se to promítá i do voleb, kde proruská pravicová AfD je v některých zemích volebně nejsilnější stranou, volebně silná je ve východní části i levicová strana, která se částečně ztotožňuje i ideologickými principy bývalého režimu.
       Německá představa o právu a spravedlnosti má velmi chatrné základy, v důsledcích antinárodní a dnes až vedoucí k anihilaci některých národů, jejich politická praxe staví na principu deformovaného výkladu suverenity. Po rozpadu SSSR a Jugoslávie právo na mezinárodně uznanou suverenitu mají svazové republiky, které ovšem vznikaly umělým způsobem podle přání komunistických tajemníků. Autonomní Karabach, který formálním aktem připadl ázerbájdžánské administrativě, to jsou podle většiny německých a francouzských médií rebelové proti legitimní ázerbájdžánské vládě, Dněsterská republika je vzbouřenecká enkláva proti moldavské vládě, přitom má stejnou historickou subjektivitu jako Moldávie, která nikdy v historii neexistovala, stejně tak Abcházie nemá právo na suverenitu, negování suverenity severokyperského státu je příčinou nebezpečných konfliktů ve Středomoří atd. Právo na suverenitu si v očích německých nadřazených vydobylo Skotsko a Kosovo. Čím se liší dněsterské právo na suverenitu od skotského není jasné.
      Německý výklad mezinárodního práva je cestou k věčné válce, nad stranami stojí němečtí vykladači práva. Odjakživa ruský Krym, který formálně v šedesátých letech předal první tajemník komunistické strany ukrajinské administrativě, patří podle německé (a)morální doktríny navždy Ukrajině. Nerespektování hranic a právo na anšlus nezavilého státu NDR má západní Německo, jejich propaganda se ohání tvrzením, že se nastolila historická spravedlnost, bez referenda to formálně schválily parlamenty. Krym, součást Ruska dějinně delší období než Bismarckem ustavený společný stát západních a východních Němců, přes lidové referendum, nemá historické právo opět splynout s mateřskou zemí. Němci si toto právo ušmudlaným způsobem dohandlovali s Gorbačovem a ostatním zemím budou oktrojovat svoji egoistickou ušmudlanou pravdu.
      Německé  sjednocení samotné postrádá legitimitu, dá se odhadovat, že anšlus před třiceti lety by neměl ve společnosti tříčtvrtinovou většinu, která je k těmto typům aktů nezbytná.