goldhagen nemecko

Margaret Thatcher se nezpletla

Obdivuhodná Vera Langsfeldová, disidentka v bývalé NDR i v dnešním režimu, zcela výjimečné, v Čechách jsme zvyklí na disent proti Husák a dolce vita v kulturkastě dalších třicet let. Vera Langsfeldová se zamýšlí nad německým charakterem, gen-stopy jejich národní identity zanechaly otisk i u nás, naštěstí tato genetická aberace je u nás přehlédnutelná, má tendenci se koncentrovat na pár místech - česká televize, rozhlas, pár EU partají a autoři školních osnov univerzitní občanské nauky. 
      V bruselské bublině se sejdou lidé různých národů, příběh vyprávěla mladá anglická praktikantka. V jedné bytové suitě bydlely mladé praktikantky pracující pro různá politická hnutí, jakmile mladé Němky zjistily, že 18letá Francouzka pracuje pro Národní frontu,  jednoduše ji z bytu vyhodily a požadovaly na pronajímateli, aby s ní zrušil kontrakt. Vzbudilo to velký úžas u praktikantek ze všech ostatních národů a politických směrů. Všechny se domnívaly, že chování Němek je nedemokratické a odsouzeníhodné. Vyprávěla jsem tu příhodu často v Německu, všichni počínání mladých Němek schvalovali.
       Jak je možné, že v žádné jiné zemi se bez racionálních argumentů nezakáže diesel. Proč zrovna v Německu se fanaticky přikláníme k zelené energii. Proč Německo fanaticky vyvolalo imigrační krizi 2015 a čtyři roky poté pořád setrvává na stejných argumentech, když jiné země potichu vycouvaly. Proč se v Německu stále píše o tom, že se východoevropská politika musí civilizovat?
       Proč v Německu máme pouze 601 Spravedlivých mezi národy, i když jsme měli dost času, abychom pochopili, zatímco v Polsku je jich 10krát víc - najednou jsme plní antifašistů, kteří neúnavně twittují naziraus. Národní socialismus, to nebyla žádná náhoda. Když jsem v roce 2015 viděla fanaticky vítající davy na nádražích , pochopila jsem, že Goldhagen má pravdu.
    Přirozeně se tímto všechno nevysvětluje. Otázka národního charakteru se nedá vědecky uchopit a celý národ nelze odsoudit. Mnozí budou argumentovat protipříklady a nebo poukazovat na vady jiných národů. Nemohu ze svých pozorování vyvozovat historické zákony.  Historik Gordon A. Craig: „Přisuzovat nějakému národu typicky národní charakteristiky a vyvozovat zákonitosti je v každém případě velmi odvážné. Nedá se popřít, že v nové době v Německu převážily autoritativní mocenské formy, militarismus a agrese poznamenávají německý politický život a jednání. Má základní teze - jsou to důsledky jisté struktury, která maří pokusy o vytvoření živoucí demokracie“.
        A jde právě o tuto strukturu. Margaret Thatcherová se ptala v březnu 1990: „Co nás naučily dějiny o charakteru a chování Němců, změnily se za posledních 40let?“ Margaret Thatcherová pozvala výše zmíněného historika a tři další do svého sídla v Chequers, aby tuto otázku (a jiné) s nimi diskutovala. Její sekretář Powell diskuzi zapsal v ironizujícím tónu: „Němcům chybí schopnost pochopit jiné (obzvlášť, co se týče polské hranice), obsese v chápání sebe, silná inklinace k sebesoucitu, touha být oblíben“. Další málo lichotivé německé vlastnosti sepsal Powell v abecedním pořádku. Strach, agresivita, obtěžování, asertivita, egoismus, komplex méněcennosti, sentimentalita. V dokumentu se akcentují jako obzvlášť nebezpečné pro budoucnost následující rysy - tendence k excesům a přehánění, přeceňování vlastních sil a schopností. 
       Např. německé moderní dějiny velmi ovlivnil názor, že vítězství v 1870 nad Francií bylo důsledkem morální a kulturní převahy, místo jednoduchého technologického náskoku. Thatcherová byla do posledního okamžiku skeptická ke sjednocení Německa v 1990, expertní sezení historiků v Chequers však s rezervou německé sjednocení požehnalo a britská vůdkyně akceptovala.
      Jaký by byl dnes jejich závěr? Německá inklinace k excesům a přehánění se prohloubila. K novému roku žádná organizace v Německu nepřijde ke svým zaměstnancům bez velké dávky politickokorektního kuplířství. Každý redaktůrek ve veřejných médiích, každý ouřada a politik jsou malými McCarthy. S tím rozdílem, že v i dnešní Americe se to už pohnulo k lepšímu.
     V Německu se chyby nekorigují.  Let’s agree to disagree v Německu neexistuje. My všichni, my všichni „Wir schaffen das“.  
      Friedrich Wilhelm Foster, jehož knihy nacisté spálili první, napsal v 1937: „Německo je vždy laboratoří, v které se hypotézy celého světa dotestují až do konce, totálně domyslí a dotrpí“.
       Zabývá se opravdu Německo svými minulými zločiny a je si vědomo chyb minulosti, které je dovedly do katastrof. Pro mé spolužáky byl nacionální socialismus něčím velmi vzdáleným, nebavilo je to, každý rok se tím znovu zabývat. Zůstalo to něčím abstraktním, žák osmé třídy nepochopí obludnost holocaustu. Doba a atmosféra, která dala půdu k masovému ničení, je líčena zjednodušeně, jako povinná četba, aniž by se to stalo něčím osobním. Vyobcování, z důvodu barvy očí, je to přece směšné, všichni jsme proti, s námi to nemá nic, co do činění.
      Německo si postavilo památník v centru hlavního města, ale „proč my“ nikdy nezodpovědělo a nechce na to odpovědět. Re-edukace vedena seshora, nikdy nedošlo ke zniternění. Ve škole se neučí, že ponaučení přichází z historie, že vždycky musíme být otevření diskuzi a nikdy nesmíme protistranu odlidštit. Místo toho nás učí, co je dobré - levicové - co je špatné - pravicové, abychom správně přistupovali k věcem. Dál jsme vychováváni k poddanství.
      Již v roce 1996 revidoval jeden z historiků z Checquer Norman Stone své stanovisko v SundayTimes. „Maggie was absolutely right“. Na cestě k měnové unie je to tu opět, německý fuehrer kult. Navzdory ekonomické kritice a připomínkám byla fanaticky prosazována linie společné evropské měny. Německá fanatická sebenenávist  a nenávist ke všemu národnímu se kompenzuje ve formě evropského Německa. Historik Stone dodatečně litoval, že přítomní historici nedali na intuici Margharet Thatcherové.
       Dnes i optimisté pociťují jistou nevolnost. Nejen případ Relotius ukazuje, že Němci jsou opět zpátky, pravdu, principy a svobodu podřídili „vysokému“ cíli - a všichni společně k tomu pochodují. Důsledky pro Evropu by mohly být zničující. Margaret Thatcherová měla pravdu.