blokada wehrmacht

Ruská nebo německá instrumentalizace leningradské genocidy?

Včera Sankt Petěrburg vzpomínal 75leté výročí konce 872 denní blokády města. Prezident Putin, jehož bratr zahynul během blokády a otec byl těžce raněn,  vzdal hold hrdinům padlým při obraně města, „Máme dluh, musíme předat potomkům celou heroickou pravdu o blokádě Leningradu“, řekl prezident. Memoriální akce ve městě probíhají již týden,   
       „Moskva zneužívá leningradskou blokádu“, takto uvedla hlásná trouba evropské multikulturní perverze mnichovský SDZ (Suddeutsche Zeitung) svoje vzpomínání na jeden z nejodpornějších zločinů svých předků, genocidu Leningraďanů.      
      SDD si neodpustil nehorázné pomluvy hraničící ze zločinem negování genocidy. SDD: „Ve středu města vojenská paráda místo soucitu a ordinovaná národní hrdost místo vzpomínky. Mocní kontrolují, jak lidé vzpomínají. Tanec na hrobech. Mocní v Moskvě prezentují obležené obyvatele města dodnes jako hrdiny, kteří se udatně bránili Němcům. Že se sotva drželi na nohou, jedli kočky a často se vyskytli i případy kanibalismu, se odkrylo až v devadesátých letech. Další příklad - satira Alexeje Krasowského „Oslava“ nemá šanci být uvedena v ruských kinech, pojednává o silvestrovské oslavě ve městě za blokády,  kdo měl kontakty, užíval si“.
     Satiru si mohou svobodně uvádět v německých kinech a vydávat ji třeba za pravdu, německá idiocie už nikoho nepřekvapí.  Podle SDD Stalin se lidí v Leningradu rád zbavil, byli to jeho odpůrci, dodnes se prý v Rusku o blokádě nesmí otevřeně mluvit, diskutovat, zda-li bylo možné jiné řešení než bránit město. SDD: „Jakoby jejich smrt byla dobrovolnou obětí, chce se vidět, že položili svůj život pro vítězství ruského lidu“.
    Na prvním místě je absolutní lží, že o blokádě se nesmí diskutovat, viz. např. včerejší ruské noviny, všechny možné varianty diskutuje sankt-petěrburký spisovatel Андрей Столяров v eadaily. Článek v SDD je symptomatický pro styl vzpomínání současného německého režimu na zločiny svých předků, politicky výběrové vzpomínání na historickéh událostí v interpretaci režimní morálky. Co víme o pocitech mrtvých, před tisíci lety nebo včera. Jak může režim totální zbabělosti a materialistické perverze hodnotit hrdinství? Blokáda Leningradu a její průběh nemusí být žádnému normálně myslícímu člověku, který má minimální znalosti historie objasňována. Viníkem je pouze jedna země (ne Stalin), Německo, a možná miliony mrtvých budou proklínat i Finsko, které blokovalo severní přístup k městu, nebo Finům odpustí, nevíme. Německá média dlouhodobě inklinují k tomu, aby aspoň část viny za německé zločiny měl i někdo jiný, svým způsobem je to i v případě Židů, Anglie věděla o koncentrácích atd. 
       Německý kulturní měsíčník Cicero oplývá jinou kvalitou než SDZ. Andreas von Westphallen píše v článku „872 dní genocidy“. V Rusku se vzpomíná, v Německu téměř nezmiňuje. 27. ledna skončila největší demografická katastrofa, kterou kdy v dějinách muselo podstoupit jedno město. V Německu je to vyškrtnuto z paměti, aby zmizelo, co všechno Němci způsobili. Kolem milionu lidí zemřelo za blokády, město bylo spojeno s Ruskem pouze přes jezera. Zahynulo tam dvakrát tolik lidí než ztratilo Německo v důsledku spojeneckého bombardování.
    Německé válečné vedení nepočítalo s tím, že by někdo z 3.2 milionů obyvatel přežil. Dva týdny po vyhlášení války sdělil Franz Halder, náčelník generálního štábu: „Vůdce rozhodl, že Moskva a Leningrad budou srovnány se zemí, aby se zabránilo tomu, abychom nemuseli živit lidi, co tam zůstanou“, Goering: „Z hospodářského důvodu není dobytí velkých měst žádoucí (ale srovnání se zemí a likvidace lidí)“. Němci od počátku zamýšleli vyvolat v Leningradě hlad, němečtí piloti měli explicitní příkazy bombardovat vodní nádrže a sklady potravin. Již 12 září zničili největší sklad potravin ve městě. Goebels ve svém deníku:“ V Petrohradě se odehrává drama, které ještě dějiny nezaznamenaly. Ukážeme to světu až Leningrad padne“. V Německu se dlouhé roky hraje komedie, že pokud by se město vzdalo, ušlo by svému osudu. Fuehrerův příkaz vojenské skupině Nord: „Kapitulace není žádoucí“.
      Historik  Wigbert Benz píše, že vyhladovění Leningradu se v Německu  (a historigrafii) marginalizuje a vydává za běžné obléhání města. A to proto, aby se mohlo tvrdit, že německý Wehrmacht (a německý voják) nebyl až tak amorální, ostřelování opevněného města patří přece k běžným praktikám. Americký historik Richard Bidlak: „Po holocaustu byla blokáda Leningradu největším zločinem 2. světové války“.