modlitba analyza

Historická analýza (aneb modlitba za umírající)

Sociální demokrat Giuliano Amato, jura profesor, byl několikrát italským ministerským předsedou, ministrem reforem a velký podíl má na lisabonské ústavě. Reformoval Itálii tak dobře, že dnes jeho evropskounijní souputníci hlásají, že Itálie musí projít dlouhým procesem tvrdých reforem. Politický neúspěch ve všem nač se podíval, ale lidská paměť je krátká, včera publikoval dlouhý článek ve Foglio, kde oslavuje havarovaná evropskounijní dogmata.
   Evropa musí podle Amata zvítězit nad nacionalisty. Amatovy argumenty jsou stále stejné, rétoriku nezměnil v průběhu své dlouhé kariéry. Dovedně operuje s historickými fakty a často velmi přesvědčivě, často přesvědčivěji než druhá strana v Itálii. Amatovy argumenty pro jednu evropskou podstatu, která zcela převáží nad ostatními, jsou možná čtenářsky zajímavé. Profesor je sečtělý a jeho historické reminiscence se dobře čtou, konečně i z Lenina se dá něco vytáhnout, ale hra s historickými fakty, posvěcená výroky velkých, není důkazem pravdy.
      Podle Burkeho žádný Evropan není úplným exulantem v jiné evropské zemi, měli jsme kláštery a mniši putovali z jedné země do druhé, měli jsme podobné umělce, katedrály se v zásadě též podobají. Myšlení Evropana je definičně uchopitelné, podobně se dá mluvit o indickém a čínském. Rozdíly mezi evropskými etniky mají být z tohoto pohledu minoritní. Kant někde psal o evropské federaci, podobně Hugo, který romanticky předvídal splynutí evropských individualit do jedné bratrské. Mazzini navrhoval italskou jednotu jako propedeutický krok k evropské federaci, tady srovnání už trochu skřípe, italská jednota ano, ale pouze ta nacionální, státní jednota funguje viditelně špatně již od počátku.
     Kantovy ideje vycházely z německého prostoru, ale byla vize německé federace dobrá? Burkhardt napsal po ustavení německé říše Bismarckem, „začal první díl tragedie, pro Němce i pro ostatní“, evidentně měl větší pravdu než Kant.  Amato se obdivuje Coudenhove Kalergimu, měl to být úžasný anticipátor panevropské unie, a pak celá řada dalších, časem nám blízkých italských významných, jako Einaudi, Spinelli, Colorni aj., každý občas vyjevil nějakou velkou pravdu o evropské federaci a jiskře evropské integrace. Existují jiná historická fakta mluvící o opaku než je unifikační posedlost, Itálie zažila největší vzmach v období renezance, kdy řada malých republik a vévodství spolu soupeřily, často nevybíravými metodami, papežové to sice sjednocovali jak mohli, ale sjednocená Itálie s jedním centrem by asi nebyla historicky zajímavější.
      Evropská jednota nikdy neznamenala jednotu státní, ale jednotu v diverzitě, ve vzájemném soupeření. Až jednota Němců, které se blíží evropskounijní unifikace, přivedla Evropu dvěma válkami na pokraj zkázy, Shoa byla způsobena jednotným  Německem, které unifikovalo svá původní pestrá etnika, Německo malých států osmnáctého století by určitě nemělo tyto aspirace, svoji energii ventilovalo do vědy a umění. Amato cituje Péguyho, „evropské státy zabijí Evropu“ a za státy, jak jinak, se skrývají národy. Evropské tělo prý vždycky předem zabijí.
     Amato na prvním místě není vůbec korektní, operuje náhodně volenými historickými fakty a souvislostmi v současné politické aréně, to, že jeho politika vedla k vymírání Evropy, k pomalé likvidaci evropské populace a náboženství, k ekonomické krizi v Itálii, k závislosti satelitů na Německu, která si s koloniální vůbec v ničem nezadá, pro Amata nejsou zajímavá fakta politického boje, důležitější je, co řekl Kalergi nebo Burke.
    Evropskounijní handly a pseudoústavy  mají být důkazem nové evropské civilizace. Bruselská komise je podle Amata přímým reprezentantem evropského lidu, jura profesor pro to najde lehce někde nějaký paragraf. Jožka Fisher měl v projevu na Humboldtově univerzitě v roce 2000 prohlásit, že první krok federalizované Evropy, a chce naznačit, že nevratně, máme za sebou, arogance hodná Antonína Novotného, který kdysi něco podobného prohlásil o Československu a socialismu. Ani Československo už neexistuje, a to je velký důkaz vůle národů sjednocovat se a odevzdávat někde někomu svoji suverenitu. Východoevropské země prý zpochybnily první evropské pravidlo - respekt k zákonu - toto má patřit mezi nejzávažnější překážky fungování EU, stejně jak ekonomické disproporce sever-jih a zadluženost. Článek se podobá spíš modlitbě za umírající než historické analýze.