a.frontnational.com/videos/conference-de-presse-de-bernard-monot-scandale-luxleaks-et-commission-taxe-quel-bilan/
Podle francouzského ekonoma a poslance evropského parlamentu Bernarda Monota, světová ekonomická krize stále pokračuje. Volná cirkulace kapitálu, zboží a lidí v zájmu globálních finančních skupin zcela potlačila národní a evropské zájmy. Evropské politikum se zcela poddalo tlaku mezinárodních financí.
V r. 2014 aféra daňových úniků spojená s Junckerem vrhla světlo na strategii agresívních daňových optimalizací velkých nadnárodních společností v Evropě. Tato aféra nebyla odhalena evropskými byrokraty, ale odvážným Antoinem Deltourem (hrozí mu za to soud) z auditorské firmy a mezinárodním konsorciem novinářů.
20 let stál Juncker v čele lucemburské vlády. Odhalení neloajálních daňových úniků nám dalo možnost zblízka pohlédnout do unijního mraveniště a celou agresívní daňovou optimalizaci v Evropě.
O co jde? Lucemburské daňové předpisy jsou ve velkém využívány multinacionálními společnostmi v jejich strategii výrazně redukovat daně ze zisku.
Lucemburské předpisy jsou agresívní formou daňového dumpingu, které připravují mnohé evropské země o výnos z daní. Obsah lucemburských předpisů je tajný: tajný je seznam společností, které takto zdaňují, i výše stanovených daní je tajná. V r. 2014 se odhadovalo, že 314 multinacionálních společností jsou zdaňovány tímto způsobem.
Je to zcela neakceptovatelné a je to výsledek zcela vadných praktik. Podobné praktiky platí v Beneluxu (předpisy o dceřinných společnostech) a v Irsku (předpisy IS). Unijní byrokrati akcentují loajální kooperaci mezi členskými zeměmi, ale daňové praktiky jsou s tím úplně v rozporu. Některé země preferují daňovou konkurenci, aby přitáhly multinárodní společnosti a nekooperují. Nekontrolovatelná politika volného obchodu dává možnost multinacionálním společnostem zcela beze studu vyhnout se placení nebo snížit daňovou zátěž. Lokalizují svůj zisk do Lucemburska, Beneluxu, Irska nebo na Bermudy. Francie odhadovala svoje ztráty v 2012 na 4.2 miliardy eur - to pouze v případě amerických firem. Např. síť restaurací Starbucks od r. 2004 nic neplatí (IS). Celkový únik odhaduje komise francouzského Národního shromáždění na 15 mld, to je 20% rozpočtového deficitu Francie.
Na tomto daňovém inženýringu se podílí velké mezinárodní účetní firmy (v Lucembursku PWG). Pro informaci PWG ve velkém pracuje pro evropskou komisi.
Evropský parlament odpověděl na tato zjištění ustavením komise TAXE, jejímž jsem členem, ale jde pouze o komisi administrativní a speciální. Unijní elita je solidární kasta. Aby ochránili Junckera, vládnoucí politické frakce v evropském parlamentu souhlasily s ustavením administrativní komise a to místo normální parlamentní komise, vybavené všemi pravomocemi včetně sankčních. Komise TAXE se rychle ocitla na hraně svých možností a to navzdor snaze jejich členů i svého předsedy. (Zajímavé, že tvrzení Monota potvrzuje i člen komise z jiného politického spektra - z frakce zelených). Multinacionální společnosti odmítly spolupracovat. Bylo komické pozorovat rozhořčení členů komise z jiných frakcí, když viděli nulový respekt.
Po měsících čekání se 17. září před komisi TAXE dostavil Juncker. Byla to parodie. Odmítl jakoukoliv debatu, a neposkytl informace. S velkým cynismem řekl, že nic neví o počínání lucemburské administrativy (byl předsedou vlády) - tudíž není zodpovědný a odešel. To samé proběhlo minulý týden, kdy se dostavili zástupci multinacionálních společností (HSBC, Barclays, Ikéa, Philipp Moris). Považují se za nevinné a jednají podle daňových předpisů.
Problém daňové agresívní optimalizace není nový, v r.1998 utvořená pracovní skupina "Kodex chování" skončila fiaskem. Evropská unie je silná v jednání s Řeckem, ale slabá v jednání s multinacionálními společnostmi. Členské země by měly obnovit svou daňovou suverenitu, to je jediná možnost spravedlivého zdanění a umožní jim to nastolit bezdeficitní rozpočty. Evropská unie nemá kvalifikaci, aby unifikovala daňový systém.
Speciální komise? Luxleaks.
Evropskounijní politruci s oblibou vyhrožují východoevropským zemím krácením unijních subvencí, pokud si nenechají vlastní země zaplavit davy podivných cizinců, kteří mají být podle unijních škrabáků uprchlíky. Ekonomický stratég francouzské národní fronty Bernard Monot se zabývá daňovými úniky obrovských korporací, které se dějí s požehnáním unijních politruků. Ve světle těchto analýz jsou unijní subvence malou kompenzací za daňové úniky z našich zemí. Samozřejmě bylo by třeba též zohlednit brutální vysání lidského materiálu z východních zemí, které má v případě baltických zemí charakter demografické a národní katastrofy, za což nese Unie přímou zodpovědnost.
Podle francouzského ekonoma a poslance evropského parlamentu Bernarda Monota, světová ekonomická krize stále pokračuje. Volná cirkulace kapitálu, zboží a lidí v zájmu globálních finančních skupin zcela potlačila národní a evropské zájmy. Evropské politikum se zcela poddalo tlaku mezinárodních financí.
V r. 2014 aféra daňových úniků spojená s Junckerem vrhla světlo na strategii agresívních daňových optimalizací velkých nadnárodních společností v Evropě. Tato aféra nebyla odhalena evropskými byrokraty, ale odvážným Antoinem Deltourem (hrozí mu za to soud) z auditorské firmy a mezinárodním konsorciem novinářů.
20 let stál Juncker v čele lucemburské vlády. Odhalení neloajálních daňových úniků nám dalo možnost zblízka pohlédnout do unijního mraveniště a celou agresívní daňovou optimalizaci v Evropě.
O co jde? Lucemburské daňové předpisy jsou ve velkém využívány multinacionálními společnostmi v jejich strategii výrazně redukovat daně ze zisku.
Lucemburské předpisy jsou agresívní formou daňového dumpingu, které připravují mnohé evropské země o výnos z daní. Obsah lucemburských předpisů je tajný: tajný je seznam společností, které takto zdaňují, i výše stanovených daní je tajná. V r. 2014 se odhadovalo, že 314 multinacionálních společností jsou zdaňovány tímto způsobem.
Je to zcela neakceptovatelné a je to výsledek zcela vadných praktik. Podobné praktiky platí v Beneluxu (předpisy o dceřinných společnostech) a v Irsku (předpisy IS). Unijní byrokrati akcentují loajální kooperaci mezi členskými zeměmi, ale daňové praktiky jsou s tím úplně v rozporu. Některé země preferují daňovou konkurenci, aby přitáhly multinárodní společnosti a nekooperují. Nekontrolovatelná politika volného obchodu dává možnost multinacionálním společnostem zcela beze studu vyhnout se placení nebo snížit daňovou zátěž. Lokalizují svůj zisk do Lucemburska, Beneluxu, Irska nebo na Bermudy. Francie odhadovala svoje ztráty v 2012 na 4.2 miliardy eur - to pouze v případě amerických firem. Např. síť restaurací Starbucks od r. 2004 nic neplatí (IS). Celkový únik odhaduje komise francouzského Národního shromáždění na 15 mld, to je 20% rozpočtového deficitu Francie.
Na tomto daňovém inženýringu se podílí velké mezinárodní účetní firmy (v Lucembursku PWG). Pro informaci PWG ve velkém pracuje pro evropskou komisi.
Evropský parlament odpověděl na tato zjištění ustavením komise TAXE, jejímž jsem členem, ale jde pouze o komisi administrativní a speciální. Unijní elita je solidární kasta. Aby ochránili Junckera, vládnoucí politické frakce v evropském parlamentu souhlasily s ustavením administrativní komise a to místo normální parlamentní komise, vybavené všemi pravomocemi včetně sankčních. Komise TAXE se rychle ocitla na hraně svých možností a to navzdor snaze jejich členů i svého předsedy. (Zajímavé, že tvrzení Monota potvrzuje i člen komise z jiného politického spektra - z frakce zelených). Multinacionální společnosti odmítly spolupracovat. Bylo komické pozorovat rozhořčení členů komise z jiných frakcí, když viděli nulový respekt.
Po měsících čekání se 17. září před komisi TAXE dostavil Juncker. Byla to parodie. Odmítl jakoukoliv debatu, a neposkytl informace. S velkým cynismem řekl, že nic neví o počínání lucemburské administrativy (byl předsedou vlády) - tudíž není zodpovědný a odešel. To samé proběhlo minulý týden, kdy se dostavili zástupci multinacionálních společností (HSBC, Barclays, Ikéa, Philipp Moris). Považují se za nevinné a jednají podle daňových předpisů.
Problém daňové agresívní optimalizace není nový, v r.1998 utvořená pracovní skupina "Kodex chování" skončila fiaskem. Evropská unie je silná v jednání s Řeckem, ale slabá v jednání s multinacionálními společnostmi. Členské země by měly obnovit svou daňovou suverenitu, to je jediná možnost spravedlivého zdanění a umožní jim to nastolit bezdeficitní rozpočty. Evropská unie nemá kvalifikaci, aby unifikovala daňový systém.
Žádné komentáře:
Okomentovat