harvey mansfield

Harvey Mansfield na Harvardu

Mansfield je profesor filozofie na Harvardské univerzitě, kde učí již od r.1962, autor řady významných knih o Aristotelovi, Machiavellim, Hobbesovi, Burkem atd., vědec velké reputace. Má významné žáky, Francis Fukuyama byl jedním z nich. Profesor Mansfield v hovoru  mindingthecampus.org.

Jste znám tím, že používáte dvojí klasifikaci?

   Jedna klasifikační stupnice je moje vlastní a ta druhá je oficiální pro univerzitní registr. Nejfrekventovanější ohodnocení na univerzitě je nyní stupeň A.

Je to vaše odpověď na inflaci ohodnocení studentů?

    Možná, že by se to některým studentům nemuselo líbit, ale mým záměrem je, aby mojí privátní klasifikací nebyli potrestáni do té míry, že by je to ohrozilo na pracovním trhu. 
Dovolte mi otázku na všeobecnou situaci na univerzitách. Nikdy předtím tam nestudovalo tolik lidí. Existuje spousta studií o tom, jak málo se studenti naučí.
    Myslím, že tomu tak je. Jedním z hlavních důvodů je fakt, že univerzity se přestaly zabývat pravdou. Má se za to, že pravda jako taková ani neexistuje nebo je zpochybnitelná. A to umožňuje každému zabývat se svobodně tím, co uzná za vhodné. Pak též multikulturalismus, víra, že všechny kultury jsou stejné. Nemá existovat pravdivá kultura, žádná kultura nemá být vyšší než druhá. Studenti jsou všeobecně demoralizováni názorem, že učit se vlastně není možné. Indoktrinace má být vždy pravdivá a dobrá. A to je příčina nedostatku snahy a píle,  úspěch není viditelný a není odměněn.
Tedy myslíte, že  malá osobní angažovanost při procesu učení je přímým důsledkem relativismu?
   Určitě, relativismus je druh liberálního názoru v obecně politickém smyslu, je velmi silný v tzv. postmoderním myšlení.
Myslíte, že posuv směrem k aktivismu na kampusech s tím souvisí? Nemusíte usilovně studovat a přejete si lepší svět, a tak vám aktivismus nahradí studování.
    Správně. Může to být i mimoškolní aktivita, která není tak toxická jako aktivismus. Mnozí studenti se zabývají mimoškolními aktivitami, neboť přednášky nejsou tak obtížné. Nejhorší formou, jak trávit volný čas, jsou politické aktivity a protesty nutící univerzity, aby přijaly jejich politiku. Studenti všeobecně pochybují o tom, že vůbec něco významného existuje, co se měli naučit. Učit se není významné, ale mé postoje a stanoviska, která mám, jsou významná a mají právo na existenci a na obhajobu. Nesmí být urážena a zpochybňována. Mají přednost před reflexí a zpochybněním, které případně mohu slyšet v učebně.
 Z jakého důvodu je to až tak silné?
   Tato idea nabyla na síle feminismem, totiž feminismus operoval se sexuálním obtěžováním a ustavil něco jako nepřátelské prostředí na pracovišti a nyní i na univerzitách. Ženy mají právo na univerzity, které vítají ženy a nevyžadují na nich, aby slyšely věci, které nerady slyší.
A nepřátelské prostředí nyní zahrnuje jakékoliv odlišné názory nebo zranění něčí pocitů?
   Přesně tak, stalo se hlavní morální povinností zabývat se případnými urážkami. A když někdo někoho urazí, i když to nemusí být míněno špatně, zasluhuje, aby byl skandalizován.  V Yale se chápala jako urážka email jednoho profesora, který nesouhlasil s jejich pojetím Halloweenu.
Mnozí začínají používat termínu monokultura, aby popsali socální vědy?
    Monokultura je totéž co multikultura, domnívají se, že vše, co si zaslouží být zahrnuto do naší kultury, již tam bylo zahrnuto. Míní tím názory skupin, které jsou nějak utiskovány. Existuje seznam utiskovaných menšin jako gayové, černoši, ženy atd. Vítězící multikultura pak včlení tuto diverzitu do monokultury.
Kdo brání tomuto procesu, musí mít těžké časy? Na každém kampusu se toleruje jeden konzervativec – v Yale je to Kagan, na Harvardu jste to vy?
    Přeháníte, ale bojím se, že jen trochu. Tváří se tam ke mně blahosklonně. Mají mě tam za maskota. Cokoliv řeknu, je špatné. Ale trpí mě, aby dokázali, že tam mají i jinou minoritu. 
Musí to být velmi těžké pro mladé konzervativní nebo liberální lidi tam dostat pracovní úvazek?
    Ovšem, že je. Takřka nemožné na poli sociálních věd. Diverzita je cílem, ale nesmíte přijít s odlišným názorem. Musím ale bránit prezidenta Harvardu Drew Fausta, který když multikulti požadovali de-investování z fosilních odvětví nebo z Izraele, to odmítl.
OK, co říkáte na požadavek levice, aby se nezvali na univerzity izraelští profesoři, aby se s nimi zrušily styky?
   Absolutně perverzní.
Možná to ještě není tak úplně žhavé, ale před pár lety by něco takového vedlo k soudnímu procesu?
    Ano, ale něco takového se musí hlasitě odmítnout.
Jakou reformu by jste navrhoval, aby se situace na univerzitách zlepšila?
    Obtížná otázka. Asi to není možné. Profesionální asociace jsou politicky korektní, víc než univerzity. Asociace amerických politických věd je levicová – podobně ostatní asociace. Jsou dominovány zarputilými levicovými aktivisty. Kritika musí sílit ze strany absolventských asociací a sponzorů. Též se dá doufat, že studenti samotní přijdou k rozumu, zdají se mně tolerantnější a rozumnější než učitelé a administrace fakult. Mohou se jevit jako málo tolerantní, ale je to tím, že malá menšina silně protestuje. Studenti na mých přednáškách jsou mnohem rozumnější než moji kolegové a vedení fakulty.
A něco na závěr?
    Na univerzitách je patrná krize humanity – obtíže, s jakou se humanita nastoluje a brání. Všechny znalosti se nyní chápou jako vědecké. A tento fakt míří na náboženství a na poznání, které přichází ze studia literatury a humanistických předmětů. Skrývá se to za útěkem studentů od humánních předmětů k předmětům vedoucím k vydělávání peněz.
Humanita, jak se zdá, není schopna se bránit a vysvětlit, proč je dobré studovat svobodná umění, proč student musí zvládnout něco jiného než účetnictví a informatiku?
    Ano. Humanita je dominována postmoderním myšlením. A postmoderní ve skutečnosti znamená protivědecké.