bida media

Zrcadlo velké mizérie

    Média v Spolkové republice dospěla do bodu nulové pravěpodobnosti. Politickokorektní bahno, do nějž se německá média propadla, zničilo kvalitu a zvrátilo původní poslání: zdroj neutrální informace, vzdělávací nástroj, civilizační osvěta atd. Německá média se stala bezskrupulózním nástrojem politické moci a je otázkou, jestli eliminace smysluplné politické diskuze neohrozí fungování demokracie jako takové. Thorsten Horst se v týdeníku Junge Freiheit tímto fenoménem zabývá.
   Od politických talkshow už nikdo neočekává vážné diskuze současných témat. Úplně se to však nedá ignorovat. Jde o důležité veřejné působení, ať jde o smyslu a obsahu zbavené hovory plné banalit – rozhodující je jejich mediální přítomnost. Kdo se někdy zúčastnil večerních televizních hovorů, je chápán jako veřejná osobnost, kdo tam propadl, propadl v očích části veřejnosti, která tomu přikládá ještě váhu.

Odstrašující příklad

   Konzervativní politici vidí v TV pozvání jistou šanci. Televizní kanály nemají ovšem záměr rozšířit spektrum debaty. První důvod televizních kanálů je zdánlivě neškodný: Učinit pořad přitažlivý i pro diváky, když se např. pozve někdo z opoziční Alternativy pro Německo (AfD), pořad je atraktivnější. Druhý důvod je zlovolný: V žádném případě nepřistupovat k těmto pozvaným ze skutečné opozice stejně a vyváženě jako k těm z vládnoucího klanu. AfD musí být potrestáno.

Samotní proti všem ostatním

    V této režii dostává show přímou politickou kvalitu. Ne kvůli síle argumentů, ale kvůli chuti zničit ty jinak myslící.  Politická show s jinak myslícími jsou především arénami veřejné popravy. Výběr účastníků nedává konzervativním nebo pravicovým politikům žádnou šanci. Jeden proti třem plus moderátor, který má trojnásobnou zničující kapacitu. Publikum je též vhodně vybráno a režírováno. Politik z jediné skutečně opoziční AfD – sám proti všem.

Jazyk instrument propagandy  

    Není to všechno. Politik opozice nebojuje pouze s přesilou, ale i se stylem jazyka. Politické, společenské, kulturní a sociální problémy prezentuje moderátor a politickokorektní politici na jeho straně jako patologické fobie a rušící faktory v německém obyvatelstvu. Diskutující, který se těmito problémy zabývá, je v této logice prezentován jako rušitel veřejného klidu. Styl toho diskurzu je hluboce vkořeněn v kolektivním povědomí a kontaminuje i empirická fakta. Tento diskurs nemůže změnit ani údajně objektivní přizvaný expert, musí se pohybovat v predefinovaných pojmových kategoriích.
    Je jasné, že opoziční politik nemůže z takto vedené debaty něco vytěžit. Výmluvní apologeti islámu obvykle v těchto debatách poukazují na těžkosti muslimů v Evropě, na údajnou diskriminaci. Pokud se opozičnímu politikovi podaří tyto argumenty vyvrátit, okamžitě je tu alarmující moderátor a téma uzavře popř. přejde k jinému. 

Nezbytný citát

   Obvykle se na úvod těchto debat na obrazovce prezentuje ze souvislosti vytržený negativní citát někoho z politikovy strany nebo jeho blízkých spolupracovníků s dotazem, co tomu říká. Moderátor opičením  vytvoří prostor pro vteřinovou odpověď a ať je jakákoliv, politik je hned na úvod očerněn a musí se omlouvat.
   Klesající zájem publika o tyto pořady - lidé cítí, že něco je vadné a falešné v celé politice a médiích. Cítí, že jde o odpornou mizérii celé dramaturgie.