neděle 7. srpna 2016

demos gauck

Na cestě k demokratúře


Thorsten Hinz v Junge Freiheit analyzuje postdemokracii v Německu. Věci nejsou až tak složité, panuje tam jednoduše diktatura Merkelové a jejího klanu. Opozice eliminována, skandalizována. Diktatura se diktatuře podobá a stálo by za úvahu německý paradýs srovnat se severokorejským. Ale Thorsten Hinz je talentovaný a sofistikovaný analytik.
   Prezident Gauck, kariéru kdysi začal na lidských právech: „Celá řada oblastí jako bezpečnost, daně a měnová politika nemohou být předmětem lidového hlasování“. „Celá řada závažných politických kompromisů nemůže být otázkou v referendu“. Německý hlupák, v atenské demokracii hlasovali všichni vždy a o Periklesových Aténách se dodneška zdává německým flistrům. Stejně tak Kartágo, lidové hlasování rozhodlo o tom, že obětovaný politruk i s rodinou smíří boha v očistném ohni tofetu. Toho se asi Gauck obává nejvíc a nelze se mu divit. Demokracie byla vždy nejlepší odpovědí na problémy doby a tvrdit, že odpověď zná on a Merkelová je směšné.
  Hinz píše, že současná německá reprezentativní demokracie ztratila kapacitu přijít s řešením otázek, jež klade doba. Německá pseudodemokracie dovedla imigrační politikou stát na pokraj exploze, teror hrozí, že se stane každodenním obyčejem.


    Paralelně k tomu měnová unie zkorodovala úspory běžného střadatele. Lidové hlasování o obou těchto jevech by s velkou pravděpodobností zabránilo těmto tragickým důsledkům. Konečně pojem reprezentativní demokracie se stal bezobsažným. Bundestag degeneroval v hlasovací mašinu. Jako kontrola exekutivy a politické diskuzní fórum totálně selhal. Parlamentní opozice fakticky neexistuje. Parlamentní politikum vcelku degenerovalo.

Strukturní proměna

   Současně s tím degenerují i politické strany, přestárlá členská základna a většinou jsou to zaměstnanci veřejného sektoru. Mohou vůbec mít zájem na poklesu daní a státních intervencí. Kvalita stranického aparátu se dá charakterizovat termínem: volný pád. SPD nemá lidi pro kancléřskou pozici a v CDU se nenajde nikdo, kdo by byl schopen zastavit ničící politiku Merkelové. Patrná je proměna celého politického systému.

Postdemokracie

   Demokratické instituce a rituály formálně fungují: Partaje, parlament, volby. Je to pouhá kulisa. Změna vlády nemá žádný politický význam. Volební kampaně jsou prázdným spektáklem konkurujících si mediálních agentur.

Neoliberalismus

  Důvodů pro tento vývoj je několik. Globalizace; permanentní restrukturalizace světa práce, která neumožní zaměstnancům vytvořit nějaké třídní povědomí; proměna občanů v konzumenty, kteří jsou ve vleku mediálních reflexů. Někteří sociologové se domnívají, že vinu na této aberaci nese neoliberalismus. Totiž transfér některých klíčových státních funkcí do privátní sféry, lobbismus v politice, vliv různých poradenských agentur na vysokou politiku. Merkelová samotná ve své naivitě používá termín „trhu konformní demokracie“.

Naivní německý kosmopolitismus

  Naivní berlínský profesor Paul Nolte píše o nové mnohonásobné demokracii, kde vedle národních aktérů nastupují nadnárodní a globální aktéři: Evropský parlament; OSN; nevládní organizace (NGO). To jsou základní kameny naivního německého kosmopolitismu, v praxi to vede k tomu, že politika je dominovaná těmito sebevědomými kolektivy. Erdogan vyzval své přívržence v Německu k demonstracím a odpovědí je německá slabost.

Oslabení státu

   Karlheinz Weißmann napsal v r. 2009: „Mizení demokracie není rozhodujícím problémem, ale oslabení státu, který vytváří předpoklady demokratického fungování“. Současný stát je tak oslaben do té míry, že nemůže čelit případným vojenským a ekonomickým výzvám.
   Německé elity vidí záchranu v proměně státu ve filiálku kosmopolitismu. Azyl nezná horní hranici, tímto výrokem dala kancléřka najevo, že nějaké abstraktní právo je víc než národní sebeurčení. Lidé, kteří nás mají reprezentovat, se chápou jako zaměstnanci kosmopolitní agendy. Snaží se vzbudit dojem, že společenství funguje stále stejně dál. Ale občan byl přinucen se vzdát konkrétních občanských práv ve prospěch imaginární pestrosti a multikulti variability. Nepozorovaně se vzdal též kvality svého životního prostoru a akceptoval strach z teroru. Mocenská elita si nemůže dovolit otevřenou diskuzi a tedy proklamuje, že všichni, kdo nesouhlasí s vyprázdněnými postdemokratickými rituály, jsou pouhým antidemokratickým póvlem.

Demokratúra

   Tento póvl není nic jiného než legitimní politická opozice. Pomocí médií je tato opozice označována jako antisystémová a je objektem studené občanské války. Postdemokracie pokročila dál v „Demokraturu“. Státní praxe a politikum eliminovalo definitivně Demos, lid nemá právo rozhodovat. V kulisách demokracie se etablovala diktátorská politika.
   Konečně prezident Gauck nepřišel s ničím novým, když odmítá lidové hlasování. Generální tajemník SED Egon Krenz prohlásil po svém zvolení 18. října 1989 (inteligentnějším způsobem než Gauck): „Naše společnost oplývá dostatečnými demokratickými formami, jimiž se mohou vyjadřovat různé společenské vrstvy, aby se mohl budovat kvalitní socialismus“.



Žádné komentáře:

Okomentovat