brain multi

Pohádky multitaskingu

Eva Heidenfelderová píše ve FAZ o nebezpečné zvyklosti hraničící s pověrou velmi přesvědčujícím způsobem a asi bychom to měli vědět, dotýká se nejcennějšího co člověk má  – mozku.
Čas jsou peníze. Telefon bzučí a okamžitě odpovídáme. Outlook se též nemůže ignorovat. Nepřichází to v úvahu. Nejlíp paralelní hovor s emailem. Na druhé straně aparátu to nikdo nepozná, myslíme si. Skutečně? Pozorný posluchač zaregistruje již podle hlasu, že druhá strana není úplně při věci. Je spíš jednoslabičná a ztrácí rychle nit. Konečné kliknutí myší prozradí vše. Nehledě na to, že to nesvědčí o dobrém chování, může to přinést i jiný kámen úrazu. Do emailu podvědomí propašuje nějakou drzou ideu třeba proti šéfovi a dostane se mu to na stůl.
   Čteme emaily, twittujeme a telefonujeme současně. Je to dobré?  V éře smartphonu se to bere jako normální, v denním rytmu být neustále přerušován. Jeden informatik z bonnské univerzity vymyslel aplikaci, která odhalí, jak často a jak dlouho používáme smartphone. Statistika sledovala 60000 osob. V průměru 53krát denně  otevře testovaná osoba obrazovku zařízení. A v průměru 18 minut se nepřetržitě komunikuje. Plyne z toho, že uživatel po oznámení emailu, po zavolání atd. nesáhne pouze po smartphonu, ale aktivuje celé zařízení, surfuje po internetu nebo jde do aplikací – často samozřejmě též z nudy.  
   Smartphone má velký potenciál vzdalovat uživatele od jeho vlastních povinností. Mimoto nabízí možnost vyhnout se nebo přinejmenším odsunout nepříjemné úkoly. Abychom nepropásli něco důležitého, mentálně to spojujeme se smartphonem. Smartphone nemusí vůbec pípat nebo vibrovat, aby k sobě přivedl uživatelovu pozornost. Mnozí uživatelé jsou psychicky i fyzicky připoutáni k zařízení.
   Paralelní telefonování, emaily atd. vyžadují permanentní koncentrační úsilí, na druhé straně musíme taky pracovat a něco odvést. Efektivnější by byl jiný postup: nejdřív vyřídit telefonát a pak emaily. Ke každému zadání přistupovat krok za krokem. Podle psychologů neotřesitelný kategorický imperativ. Napovídá to i normální lidský rozum – při pohledu na smartphone to většina uživatelů rychle zapomene. Po pracovním dni padají vyčerpáni do postele, vesměs s oprávněným pocitem, že toho ten den málo stihli – i když toho prošli tak mnoho.
  Člověk není stvořen k multitaskingu. Na univerzitě v Michiganu testovali 300 osob, došli k závěru, že pokud jedna skupina bude často rušena telefonem, emailem atd., pak její výsledky v řešení jednoduchých úkolů jsou dvakrát chybovější než u kontrolní skupiny.   
   Na pařížské elitní ENA testovali provádění paralelních úloh a scanovali přitom mozek. Scanová analýza ukázala, že mozek pracuje podstatně efektivněji, pokud se může koncentrovat na jeden úkol. Při paralelním přístupu celkový čas k řešení úkolů je dokonce delší než pokud úkoly řešíme postupně, nehledě na chyby. Ve všech těchto výzkumech se vědci zabývali pouze duo taskingem, paralelně řešit tři a víc úkolů je úplně nereálné.
   Ovšem mnozí považují multitasking za něco moderního a nezbytného. V jednom pracovním prostoru sedí mnoho zaměstnanců. Šetří to čas i peníze. Vedoucí mají přehled, sami však dají přednost vlastní kanceláři. Obrovské prostory se rozdělí do kubikulů a jsou permanentně atakovány šumem z okolí. Zaměstnanec musí vyvinout ke koncentraci nezměrné úsilí a energii. Skutečná kreativní činnost asi v takovém prostředí není vůbec možná. 60% Američanů pracuje v něčem podobném a – 93% z nich se to jeví odporným. 
   Mnozí v neustálém pípání a bzučení v jejich blízkosti vidí něco významného, domnívají se, že jejich vážnost tím naroste, jsou přece tak trendy. Multitasking, rychlost atd. se často musí prezentovat i pokud se ucházíme o zaměstnání. Chápe se to jako maxima pracovního procesu. V jedné televizní hře se objevil záběr  - půl hodiny nerušit a absolutní klid, pracuji – docela silný dramaturgický signál, který všichni dobře pochopili. 
    Multitatasking není nezbytný. Dobrý zaměstnavatel ví, jak proti tomu postupovat diskrétním způsobem. Nápis na dveřích – prosím nerušit – dokáže zázraky. 
   Mnozí a hlavně začátečníci přeceňují svoji flexibilitu, technika je k dispozici a tak by se měla za každou cenu používat, zvedne to přece výkon. Pravda je zcela opačná. Neustálým používáním smartphonu, tabletu, laptopu klesá lidská pozornost – momentálně je na úrovní akvarijní rybky.
   Rybka se dokáže plně koncentrovat na jev 9 sekund, současný uživatel smartphonu se dokáže hluboce koncentrovat 8 sekund. Před 15 lety prováděl Microsoft výzkum u Kanaďanů, tehdy komunikační technika zdaleka nedosahovala té dnešní – Kanaďan se dokázal hluboce koncentrovat 12 sekund. Velikost mozku se přestala měnit před 100 tisíci lety, strukturu mozku současný Evropan určitě nemá lepší než Empedokles před dva a půl tisíci lety, mozek  zdaleka nefunguje tak jednoduše, jak by sugerovala dnešní jednoduchá realita.