pátek 17. března 2017

deti unie

Proti přírodě i přirozenosti

Německý Rajch se opět prohání Evropou, před sedmdesáti lety zdecimoval evropské národy a až v metafyzické zuřivosti ďábelských sil zardousil nejkvalitnější národ v Evropě - židy. Dnes německá Evropská unie zdecimovala baltské země a Rumunsko, vzbudila nenávist proti ruskému civilizačnímu valu a nejspíš s ním vyprovokuje válku. Jižním evropským národům vnutil německý Rajch své ekonomické představy a dřív než úplně vyhladoví, je nechá obsadit svými islámskými spojenci (uprchlíky). 
   „Bohové nenechají bez povšimnutí zlé činy“, se dočteme v Xenofontovi po podlém spartském obsazení thébské pevnosti Kadmie. Osud už jim pak dlouho nepřál.  Bohové nenechají bez povšimnutí zlo, které zplodil německý minulý i dnešní Rajch.
    Jaká je vůbec situace v Rajchu. Brzo odejdou všichni do Valhally, k radosti všech rozumných, ovšem smrad, který po nich zůstane nemusí mít dobrý konec (pro Evropu). Sophie Quéribus je matka pěti dětí, ošetřovatelka, z německo-francouzské rodiny, řadu let žila v Německu i ve Francii a dokáže srovnávat. Co píše v les Observateur vydá za fascikly četných univerzitních profesorů a navíc je pregnantnější. O stavu Německa a jeho ducha.
    Německo je ekonomický kolos, ale současně demografický trpaslík. Němka (autochtonní) má v průměru méně než jedno dítě. Německo je mrtvé, je obětí stockholmského syndromu v rozsahu celé země. Průměrná porodnost v Německu, pokud počítáme i imigranty je hluboce pod 1.5 dítěte na ženu. Důsledky: děti – tedy potenciální matky – se nerodí již čtyřicet let, dnes situace graduje. Podle optimistických odhadů má autochtonní Němka v průměru jedno dítě a to navíc v pokročilejším věku než by bylo přirozené. Drasticky nedostatečné pro minimální reprodukci. Francie má např. o patnáct milionů méně obyvatel, dětí se tam rodí podstatně víc. 
    Žila jsem ve Francii i v Německu, na první pohled je patrný velký rozdíl, viditelně v Německu má rodina minimálně o dítě méně než ve Francii. V Německu je normální, že spolu žijící partneři vůbec dítě nemají a ani s tím nepočítají. Dítě zřídka kdy a pokud ano, pak je to malý tyran ve společnosti edukační hyper laxnosti, což věští temné konce starším Němcům.
Společnost se postará o vaše stáří
   Je demografická degenerace přirozenou evolucí rozvinuté společnosti? Kdysi děti a rodiny znamenaly bohatství a radost (i přirozenou oběť), dnes se to v Německu považuje za špatnou investici, totiž znamená to brzdu v nadkonzumu všeho druhu a není to nutné, neboť společnost se postará o vaše stáří!
Tři děti? Ne, je to asociální.
Situace už pomalu nemá řešení. V Německu se třemi dětmi se stanete asociálem, není to klišé, ale skutečnost.  Německá společnost si zvykla žít bez dětí, řadu let ji vsugerovávali, že i tak to lze. Na rodiny s dětmi se všeobecně nazírá s despektem. Na ulici, v supermarketu, na veřejném prostranství jsou tyto rodiny rušícím faktorem. Pokud pozorujete a posloucháte reakce lidí, jejich reflexe k přítomným dětem jsou z hloubi duše negativní.
    Starší ročníky, většinově bez dětí, samozřejmě i bez vnuků, mají dost času a pozorují a hlavně kritizují ostatní, permanentně si stěžují na těch pár dětí kolem. Vzbuzují dojem arogantních a formalistických lidí. Můžete být arogantními, pokud máte dost času všechno perfektně uhlazovat a nepřítomné děti vám to nenarušují. Němci mají perfektní domy, perfektně umytá auta, chodníky bez papírku, ale chybí tam život.
    V nikom to nevzbuzuje žádné špatné pocity; jsou perfektně spokojeni a smířeni, že nikomu nic nedali, nikomu neobětovali svoji kariéru (při narození dítěte Němka přeruší na pár let kariéru), sportují, užívají dovolené, žijí asociativně a jsou globální. Nesnesou křik a pláč dítěte, narušování spánku, staré auto, zahradu ne zrovna akorát, volný čas nabouraný školním rozvrhem (školy fungují do pozdního odpoledne), své večery blokované dětskou hrou a méně peněz na zábavu.
    Němce straší představa „chudoby“ - job kolem minimální mzdy, tzv. 400eur job, které mají důvod v německé posedlosti konkurenceschopností, znamenají menší životní úroveň než minimální mzda ve Francii. Naopak životní úroveň německé střední třídy (bez dětí) je v očích Francouzů podstatně vyšší než ve Francii: mladí mají peníze svých rodičů a prarodičů, víc si užívají a mají ještě měně dětí. Logika starších: mám PRÁVO na dobrý důchod, protože jsem si platil sociální pojištění. Fakt, že systém, aby byl funkční, musí být vyvážen starou i mladou populací, všichni ignorují.
Komfort a konzum
    Absence života a degenerace nejsou asi výjimečné jen pro Německo, bylo to pozorováno v zaniklých společnostech: kritéria jejich komfortu jsou přehnaně vysoká (vyšší než ve Francii), okaté bohatství je nutností, extrémní komfort nezbytný, obětují pro to druhé a často i první dítě. Němci velmi často bydlí v pronajatých domech (bytech), je to častější než ve Francii: proč vlastnit, když není komu to předat, lepší než investice do domu je investice do komfortu. Bydlení má v Německu vesměs lepší formu než ve Francii.
    Každý Němec se zcela koncentruje na komfort a nadkonzum, i třeba se zadlužit, když se nabízí něco komfortního - lepší auto, vyhodit i zachovalý nábytek na chodník, když se dá koupit luxusnější atd.
Masová imigrace
   Tzv. imigrační krize, masový příval ilegálních imigrantů organizovaných Angelou Merkelovou zdánlivě nezpůsobí okamžitý ekonomický problém v zemi, která neinvestuje do dětí a žije v nadbytku. Poslední dva roky se dává milionům nových imigrantů veškerý ekonomický surplus. Bydlení, konzum – vše se jim financuje. Němci z toho mají dva dobré pocity: udělali něco dobrého a zbavili se nadbytečných zásob. Invaze cizinců něco stojí –  administrace, konzum, energie, telefonování atd., může to dokonce ekonomii potencovat.
   Německé pokrytectví si mohlo vylepšit image: ukázali světu, jak dobře jsou organizovaní, jak jsou morální, velkorysí a mohlo to trochu zastřít jejich pocit kolektivní viny z minulých masových vražd. Vrátila se jim arogance.
    Kruh se uzavírá, nahrazení mladých a jejich rodičů, kteří se v posledních 40 letech nikdy nenarodili, je zorganizováno. Imigranti v masách jsou lépe než obslouženi, jsou zde místo Němců, mají dost dětí, dobře se na ně nahlíží, na rozdíl od německých rodin s více dětmi. A skutečnost, že tito cizinci importují svou kulturu a způsob života četní Němci též vítají. Jsou šťastni, že se konečně rozplynou ve velké multikulti mase.
    Reakce na tuto kancléřkou organizovanou invazi „Dokážeme to“ se často vysvětlují tradiční germánskou poslušností a traumatizující politickou historií. Němec politiku nediskutuje. Železná poslušnost zde vládne. Mezi sousedy a přáteli se otvírají všechny otázky, kromě vlády a německé identity, ty nikdy. Je to velmi zvláštní, většinou se soudí, že politické vědomí pochází od Němců: bylo formováno tak, aby se nediskutovalo, a toto akceptuje většina elektorátu; pouze malá menšina se odlišila a volí jinak.
   To je důvod proč mama Merkel (nebo někdo jí podobný) bude znovu zvolena. Bezprostřední důsledky organizované imigrační invaze nejsou až tak dramatické (neboť se dovedně zamaskují dobrou německou administrativou). Tedy Německo obývané Němci je mrtvé a pochovalo se samo.  Za volební oponou, anonym, kterému je všechno jedno, chce pouze sám přežít, tedy volič bude bez problému opět hlasovat pro ty, kteří vědomě ničili jeho svět, kulturu a zemi řadu desetiletí. Volič je perfektním asistentem stockholmského syndromu...        

Žádné komentáře:

Okomentovat