imigrant britanie

Imigranti a politické atrapy

Imigranti z muslimských zemí a politická rádoby elita, která diktuje Evropě. Žurnalista Dominik Sandbrook píše v Daily Mail. Před pár dny jsem viděl v TV labouristickou kandidátku Jess Phillipsovou z birminghamského volebního obvodu, reportér se jí tázal kdo jsou její voliči. Imigranti, odpověděla Phillipsová.
   Velmi odhalující okamžik. Nic o imigračním nebezpečí neví. Mnozí to ví, ale mají strach o tom mluvit. I v soukromí jinak sebevědomí lidé o tom raději nediskutují. Stín Enocha Powella – původně konzervativního poslance právě z Birminghamu, který po své kontroverzní řeči v r. 1968, kde zmínil potoky krve, byl vykopnut oficiálním „korektním“ sektorem. Před pár lety jsem se zúčastnil společenského rautu v Londýně, seděl jsem vedle významného editora celostátních novin a editora velmi čteného magazínu. Velcí vzdělanci. Hovor se stočil na imigranty. „Došlo to daleko“, řekl jeden z nich. „Máte pravdu, ale ovšem nesmíte to říkat“, odpověděl druhý.
    Žurnalista a spisovatel Douglas Murray nemá strach. Ironické sloupce ve Spectatoru a obzvlášť jeho oceněná kniha o krvavé neděli znamenala granát vržený do planých debat o imigraci a identitě v Evropě. Jeho nová kniha „Podivná smrt Evropy“ nemůže být méně výbušná. „Evropa páchá sebevraždu. Nebo její vůdci tak rozhodli. Během života jedné generace Evropa již nebude Evropou a Evropané ztratí jediné místo na zeměkouli, které mohli nazývat svým domovem“.
   Murray se domnívá, že jsou pro to dva důvody. Političtí vůdci se rozhodli zaplnit evropská města zcela záměrně Pákistánci a Araby. A evropská kulturní a intelektuální „elita“ ztratila jakoukoliv víru, tradice a legitimitu. Degenerovaná pocitem jakési viny, ztratila vědomí historické dimenze a pojem historie vůbec. Důsledkem jsou pokřivené utopie. Evropa končí.
    Evropská kultura Michelangela, Mozarta, Shakespeara a Goetheho, Dickense a Wagnera je již odsouzená k smrti. Místo toho abychom zůstali Evropany, rozhodli jsme se stát utopií – v původním řeckém smyslu, stát se těmi, kteří nemají místo k životu.
    Murrayova kniha je kritická k užitečným idiotům typu Guardianu jehož recenzent ji nazval xenofobní a nahým rasismem. Tento verdikt říká všechno co musíte vědět o intelektuální blbosti liberální inteligence. 
   Listuji knihou – vystavuji se riziku, že mě Guardian prohlásí za xenofoba, konečně nebudu až v tak špatné společnosti – Murray dospěl k podstatě problému a to vzbuzuje hysterii v kohortě liberálních akademiků. Na prvním místě exaktně zkoumá bezprecedentní imigraci do Evropy v minulých 70 letech.
   V 1997 až 2010 labouristické vlády dovolily, aby se 2.2 miliony lidí usadily v Británii. Cameron a konzervativci slíbili, že imigraci zredukují na 10 tisíc, poslední statistiky ukazují, že roční imigrace činí 273000. Je nutné konstatovat, že masová imigrace byla vždy vrcholně nepopulární. V žádném jiném tématu nešla vládnoucí kasta tak výrazně proti britského lidu jako právě v otázce imigrace.
   Liberální akademici okamžitě vznesou svůj triviální argument. Británie má být odjakživa zemí imigrace, všichni jsme odněkud přišli, všichni jsme z opice a jak se tedy můžeme odvážit zavřít britské brány.
   Douglas Murray ukázal, že celé liberální argumentování je hanebnou historickou deformací. I v okamžiku kdy Normané dobyli Anglii, přišlo do země velmi nepatrné množství lidí.
   Murray se domnívá, že kulturní „elity“ ztratily víru a přesvědčení, tradice a legitimitu. BBC a podobné média prezentují Británii jako maják rozmanitosti, zapoměly, že do šedesátých let drtivá většina Britů se v zemi narodili a nepocházeli z imigrace. Stačí pohled na viktoriánský Londýn. V 17. století přišlo do Británie 50 tisíc hugenotů, všichni byli bílí a křesťané. Liberální omezené mozky karikují minulou Británii jako šedou a nudnou zemi, která nutně potřebuje barevnou imigrační injekci.  Evropští liberálové líčí své společnosti jako nudné, v Evropě je díra, kterou musí zaplnit imigranti, jinak budeme civilizačně chudší.
   Nikdo rozumný nebude tvrdit o Bhutánu, Burkině Faso nebo Japonsku, že se mají zaplnit migračním influxem, o Evropě to hlásají dnes a denně BBC, komisaři EU a nohsledi.
    Murray ve své knize zmiňuje švédského ministerského předsedu v letech 2006–14 liberála Fredrika Reinfeldta, byl vášnivým stoupencem imigrace, říkal, že Švédové jsou nudní a hranice jsou umělou fikcí. Tento génius se domníval, že barbarství je vlastní švédskému národu a všechno ostatní (civilizace) bylo importováno. V Evropské unii se podobné nesmysly staly vládnoucími idejemi. Ubohost vládnoucích a ubohost jejich idejí jdou ruku v ruce. Jak by na něco podobného reagoval August Strindberg nebo Ingmar Bergman?
   Evropské politické elity dělají všechno možné a nemožné, aby umlčely kritiky svého počínání. Merkelová v září 2015 požádala Marka Zuckerberga, aby zablokoval kritikům její imigrační politiky přístup na facebook. V Kasselu řekl starosta Walter Lubcke, že imigranti jsou nový život Německa a komu se to nelíbí může odejít. Voliči odmítají volit takové elity, ty si však pozvou voliče z Afriky.