Nejčtenější..
Článek z blogu Jürgena Fritze převzala některá německá kvalitnější média, článek se rychle vyšplhal na příčku nejčtenější. Evokuje pocit pohřebního obřadu v neděli odpoledne za zemřelé na německém (i evropském) civilizačním hřbitově.
Vzájemná pomoc a solidarita je něčím neuvěřitelně krásným. Nejenom z egoistických důvodů, které se ze tím mohou skrývat, totiž též donátor může někdy potřebovat pomoc. Lidská pomoc je vpravdě něčím krásným, možná, že se tím dotýkáme vyšších sfér, ideje dobra o sobě, která má ve smyslu platónské filozofie vlastní bytí a naše duše na něm participuje. Možná, že je vše podstatně jednodušší, je to nádherné z toho důvodu, že solidarita spojí dvě lidské duše – toho kdo dává a toho kdo bere.
Tak jako do všech lidských aktivit a představ vstupuje jeden problém. Pokud se to přežene, pak nejste solidární pouze s potřebnými, se starci a nemocnými, ale i s těmi, kteří z různých důvodů mají málo, a pokud je jich hodně, celý systém pomoci se zbortí. Ptejme se nejdřív na čem spočívá princip solidarity – někdo se stará o jiné, kteří pomoc potřebují.
Princip solidarity a pomoci spočívá v rodině. Rodiče se starají o své děti. Pokud tak nebudou činit, populace, rychle vymře. Dál se rodina stará o své staré členy, kteří již nemohou, tedy o rodiče, resp. prarodiče. Dalším aplikačním krokem je skupina nejbližších v poněkud širším smyslu. Skupina lidí, kteří se vzájemně znají nebo je spojují volnější příbuzenské vazby. Toto dějinně osudové společenství se v průběhu staletí rozšiřovalo a nakonec zahrnulo celý národ.
V novodobých dějinách vznikají národní státy - společenství lidí, které spájí společný jazyk, společné historické a hodnotové vidění, společná kultura a společné dějiny. Starost o děti, starší obyvatele, nemocné a slabé převzalo širší společenství – národ resp. národní stát.
Levičáci – dnes již všechny mainstreamové partaje (exkomunisté, křesťanské partaje, sociální demokraté, zelení atd.) - by chtěli tento bazický princip solidarity a pomoci rozšířit na celé lidstvo. Mainstreamové partaje a evropskounijní byrokrati nezávisle na faktech a sociologických faktorech prosazují své deformované pojetí principu solidarity. Fakta jsou ignorována, falšována a zamlčována.
Levičáci tendenčně negují jakékoliv národní prvky. V oficiální demagogii levičáků se operuje s primitivními postuláty jako např. "Není důvod, aby chudý Afghánec, Pákistánec byl chudší nebo měl menší hodnotu než chudý Němec, Čech, Bulhar." V Německu pokud někdo nesouhlasí s podobnými výroky je okamžitě označen za nacisty.
Levičácké partaje se proměnily v klientelistické organizace, kde klienty jsou „chudí“. Dlouhodobé fungování společnosti je nezajímá. Nezajímá to dnes již ani sociální demokraty. Levičáky nezajímá rodina a národ, jejich klientela je jinde. Afričan a muslim jsou dlouhodobými a perspektivními klienty mainstreamových partají.
Chudý Němec (Evropan) není ve srovnání s Afričanem a muslimem z Blízkého východu vůbec chudý. Levičák je advokátem chudých a už mu to nemyslí národně. Levičák chová automaticky nenávist k svému národu, nejsou to klienti jeho „ušlechtilé“ vize. Logika věci je jednoduchá – pokud dáte euro Afričanovi nebo muslimovi, nedostane je Němec a Bulhar.
Afričan a muslim konkurují (a budou brzy velmi konkurovat) nejen na pracovním trhu a realitním trhu, ale i v partnerské konkurenci a to především chudším Němcům. Tyto úvahy se automaticky smetou se stolu, ale pro Němce a Evropana s nižším vzděláním a nižším sociálním statusem mají obrovský význam.
Levičáci zastupují zájmy Afričanů a muslimů, ale což je absurdní, volí je chudší Němci. Levičáci zastupují i ty muslimy a Afričany, kteří teprve do Evropy přijdou. To je důvod snahy všech levičáků v Evropě – rychlé občanství pro imigranty, dvojí občanství a pokud možno co nejmasívnější rozšíření volebního práva.
Sociální stát a odmítnutí národa a jeho principů se neslučují. Důvod je zcela jednoduchý, miliarda Afričanů a 1.6 miliardy muslimů, velká většina z nich ve srovnání s Evropou žije ve velké bídě. Miliarda z nich chce do Evropy. Zaslíbená země, je tam blahobyt a nemusí se pracovat!
Velká většina Afričanů a muslimů nepřináší žádné předpoklady uplatnění v moderní a komplexní společnosti. Levičáci se stali advokáty chudých, kteří jsou bez národa a jejich politika jde proti zájmu německých chudých, které zradili. Zrada na přirozené voličské základně musí být zfalšována a skryta – pomocí cenzury, podvodů a médií. Levičáci budou slibovat vyšší důchody, vyšší mzdy, vyšší sociální příspěvky atd. i když státní finanční prostředky na prvním místě rozdají imigrantům a jejich klanům.
Levičáci se zmocnili v podstatě všech mainstreamových partají. Merkelová v 2015 otevřela milionům muslimům evropské hranice. Nejen s pomocí SPD, zelených a levicové partaje, ale za aplausu CDU jejíž tradiční politiku znásilnila a CDU proměnila v bezzubou partaj sociálnědemokratického typu, s postoji silně levicovými. Radikálně pojatý sociálně demokratický princip, který ovládl německé partaje nakonec zbortí celou německou společnost a kulturu. Nejde v něm o společenské priority a perspektivu německého národa, ale o chudé na jiných kontinentech.
Tak jako do všech lidských aktivit a představ vstupuje jeden problém. Pokud se to přežene, pak nejste solidární pouze s potřebnými, se starci a nemocnými, ale i s těmi, kteří z různých důvodů mají málo, a pokud je jich hodně, celý systém pomoci se zbortí. Ptejme se nejdřív na čem spočívá princip solidarity – někdo se stará o jiné, kteří pomoc potřebují.
Princip solidarity a pomoci spočívá v rodině. Rodiče se starají o své děti. Pokud tak nebudou činit, populace, rychle vymře. Dál se rodina stará o své staré členy, kteří již nemohou, tedy o rodiče, resp. prarodiče. Dalším aplikačním krokem je skupina nejbližších v poněkud širším smyslu. Skupina lidí, kteří se vzájemně znají nebo je spojují volnější příbuzenské vazby. Toto dějinně osudové společenství se v průběhu staletí rozšiřovalo a nakonec zahrnulo celý národ.
V novodobých dějinách vznikají národní státy - společenství lidí, které spájí společný jazyk, společné historické a hodnotové vidění, společná kultura a společné dějiny. Starost o děti, starší obyvatele, nemocné a slabé převzalo širší společenství – národ resp. národní stát.
Levičáci – dnes již všechny mainstreamové partaje (exkomunisté, křesťanské partaje, sociální demokraté, zelení atd.) - by chtěli tento bazický princip solidarity a pomoci rozšířit na celé lidstvo. Mainstreamové partaje a evropskounijní byrokrati nezávisle na faktech a sociologických faktorech prosazují své deformované pojetí principu solidarity. Fakta jsou ignorována, falšována a zamlčována.
Levičáci tendenčně negují jakékoliv národní prvky. V oficiální demagogii levičáků se operuje s primitivními postuláty jako např. "Není důvod, aby chudý Afghánec, Pákistánec byl chudší nebo měl menší hodnotu než chudý Němec, Čech, Bulhar." V Německu pokud někdo nesouhlasí s podobnými výroky je okamžitě označen za nacisty.
Levičácké partaje se proměnily v klientelistické organizace, kde klienty jsou „chudí“. Dlouhodobé fungování společnosti je nezajímá. Nezajímá to dnes již ani sociální demokraty. Levičáky nezajímá rodina a národ, jejich klientela je jinde. Afričan a muslim jsou dlouhodobými a perspektivními klienty mainstreamových partají.
Chudý Němec (Evropan) není ve srovnání s Afričanem a muslimem z Blízkého východu vůbec chudý. Levičák je advokátem chudých a už mu to nemyslí národně. Levičák chová automaticky nenávist k svému národu, nejsou to klienti jeho „ušlechtilé“ vize. Logika věci je jednoduchá – pokud dáte euro Afričanovi nebo muslimovi, nedostane je Němec a Bulhar.
Afričan a muslim konkurují (a budou brzy velmi konkurovat) nejen na pracovním trhu a realitním trhu, ale i v partnerské konkurenci a to především chudším Němcům. Tyto úvahy se automaticky smetou se stolu, ale pro Němce a Evropana s nižším vzděláním a nižším sociálním statusem mají obrovský význam.
Levičáci zastupují zájmy Afričanů a muslimů, ale což je absurdní, volí je chudší Němci. Levičáci zastupují i ty muslimy a Afričany, kteří teprve do Evropy přijdou. To je důvod snahy všech levičáků v Evropě – rychlé občanství pro imigranty, dvojí občanství a pokud možno co nejmasívnější rozšíření volebního práva.
Sociální stát a odmítnutí národa a jeho principů se neslučují. Důvod je zcela jednoduchý, miliarda Afričanů a 1.6 miliardy muslimů, velká většina z nich ve srovnání s Evropou žije ve velké bídě. Miliarda z nich chce do Evropy. Zaslíbená země, je tam blahobyt a nemusí se pracovat!
Velká většina Afričanů a muslimů nepřináší žádné předpoklady uplatnění v moderní a komplexní společnosti. Levičáci se stali advokáty chudých, kteří jsou bez národa a jejich politika jde proti zájmu německých chudých, které zradili. Zrada na přirozené voličské základně musí být zfalšována a skryta – pomocí cenzury, podvodů a médií. Levičáci budou slibovat vyšší důchody, vyšší mzdy, vyšší sociální příspěvky atd. i když státní finanční prostředky na prvním místě rozdají imigrantům a jejich klanům.
Levičáci se zmocnili v podstatě všech mainstreamových partají. Merkelová v 2015 otevřela milionům muslimům evropské hranice. Nejen s pomocí SPD, zelených a levicové partaje, ale za aplausu CDU jejíž tradiční politiku znásilnila a CDU proměnila v bezzubou partaj sociálnědemokratického typu, s postoji silně levicovými. Radikálně pojatý sociálně demokratický princip, který ovládl německé partaje nakonec zbortí celou německou společnost a kulturu. Nejde v něm o společenské priority a perspektivu německého národa, ale o chudé na jiných kontinentech.
Žádné komentáře:
Okomentovat