čtvrtek 8. června 2017

parisvox mainstream

Evropskounijní multietnické a multikulturní utopie

Všechny čtyři termíny jsou v evropském geografické prostoru pod německým befelem nerozlučně spjaty a vyslovovány jedním dechem. Vzájemně jsou zastupitelné, možná přesnějšímu pojmutí odpovídá místo termínu utopie termín blbost. Pisatel v Parisvox, který se skryl za zkratku FA (uvádět jméno k faktům by mohlo být ve francouzské „demokratické“ metropoli nebezpečné), bilancuje důsledky multietnicity.
    Konzumní (mainstreamová) evropskounijní média - pilíře „modernity“ - propagují ideologii, která vysvětluje, že demokratické západní společnosti spočívají na multietnicitě a multikulturalismu. V očích vládnoucích konzumních ideologů je všechno dovoleno, aby se propagovaly tyto teze. Ve světle fakt vzdálené a blízké historie je tento evropskounijní postulát zcela falešný a lživý.
    Multikulturní a multietnické společnosti plus demokracie tvoří velmi výbušnou infrastrukturu. Nakonec vždy explodují. Ve skutečnosti tyto státy dlouhodobě nemohou fungovat mírovým způsobem. Např. v období po druhé světové válce nenajdeme zemi, kde by něco takového úspěšně koexistovalo.
    Eritrea byla od roku 1952 svěřena rozhodnutím OSN Etiopii. Dlouholetá vnitřní válka trvala až do roku 1993, kdy se Eritrea definitívně odtrhla. Československo, založené v 1918 v důsledku první světové války. Světlá výjimka, mírovým způsobem se rozdělilo na dva etnické celky 1993. Sovětský svaz se 1991 rozpadl na národní státy. Jugoslávie utvořená 1918 se rozpadla 1991 na etnické celky. Libanon, zrozený v roce 1920 se od roku 1975 nachází v permanentní krizi v důsledku propasti mezi fundamentálními společenskými komponentami.
   Kypr, nezávislý od roku 1960, od roku 1974 se rozdělil na dvě národní teritoria. Hlavní město Nikósie je rozdělené zátarasy a ostnatým drátem. Evropskounijní oligarchii to nezajímá. Bruselští byrokrati a OSN organizují nekonečné a nekonečně trapné konference o kyperské konfederaci.
   Pákistán, nezávislý od 1947, v roce 1971 se odtrhla etnicky odlišná Bangladéš. Malajsie nezávislá od 1963, čínská enkláva Singapur se za dva roky separovala a prosperuje lépe než všechny evropskounijní utopie dohromady. Národní spolupatřičnost je zcela primární lidskou kvalitou. Je to konstanta lidské historie.
    Pozorujeme spoustu výbušných míst, reálný život a historické zákony si nakonec najdou cestu a odkopnou ideologické pověry. V Indii existují nepřekonatelné národní třenice v Kašmíru, na Cejlonu obrovské problémy s tamilskou populací. V Turecku a Iráku hrozí explozí kurdská otázka.
   Stav permanentní války mezi Čadem a Súdánem, tj. mezi africkou populací a Araby. V Ulsteru třenice mezi protestanty a katolíky. Belgie se dřív rozpadne než se usmíří Valoni a Vlámové. Kanada musí řešit permanentní rozpory mezi anglofonní a frankofonní částí populace. V jižní Africe smíření bílých s černými je vysněným přáním ideologů.
   Spojené státy a Brazílie, které jsou multietnickými společnostmi par excellence, jsou současně společnostmi s největší mírou násilí v dnešním světě. Navíc s propastnými ekonomickými rozdíly mezi jednotlivými etniky. O žádné společenské kohezi se v těchto zemích nedá mluvit.
   Není nic nebezpečnějšího než nazírat na lidstvo jako neindividualizovaný konglomerát prázdný obsahu. Máme obrovskou zodpovědnost před příštími generacemi, ale též před velkými generacemi minulosti, imperativem je zachování národních charakteristik a specifik. Nakonec ani pojem demokracie a republikanismu není vlastní všem národům.     

Žádné komentáře:

Okomentovat