krestan buh

Stejný Bůh?

Věří muslimové a křesťané v stejného boha? Kdo je skutečným vyznavačem toho či druhého náboženství, tomu je jasné, že jde o různé bohy. Muslimům je tato záležitost jasná a nepochybují o ní, zatímco křesťané nebo spíš ti, co se za ně vydávají, včetně papeže a biskupů, se tváří, že rozdíl v podstatě žádný neexistuje. Problémem se zabývá ve philosophia-perennis Franz Deckenbrock.
    Křesťanští preláti se často tváří, že jde o jednoho boha. Žádná muslimská autorita to nikdy nepotvrdila. Západní svět a vůbec křesťanské církve směrem k islámu neoplývají hlubokým poznáním. Spíš gnoseologickou slepotou. Jejich fundamentální omyl spočívá ve ztotožnění islámského Alláha s bohem křesťanství. Dokonce katolická církev v dokumentech druhého vatikánského koncilu to tvrdí (Lumen gentium). Islámský bůh má být identický s trojjediným křesťanským bohem. Ve vatikánském dokumentu se praví: "Muslimové nevidí v Kristovi boha, ale ctí ho. Společně s námi adorují boha Abrahamova." Domnívají se ve Vatikánu.
   „Věříme na téhož boha, stvořitele světů, který vede svá stvoření k naplnění“, prohlásil v Maroku Jan Pavel II., za ovací statisíců lidí na stadionu.
    Ovšem Alláh islámu má s Abrahamovým bohem a tedy s židovskou vírou,  stejně tak jako s Bohem Otcem křesťanů velmi málo co do činění. Jeho rysy jsou jiné než rysy biblického boha. Abraham v Koránu není v první linii člověkem víry, ale služebníkem absolutního vládce. Kdo chce řadit islám k abrahamovským náboženství, musí nechat stranou základní teologické rozdíly mezi Biblí a Koránem a musí ignorovat etické požadavky biblického boha, bůh Koránu žádá právě opak.
    Pojem „abrahamovská náboženství“ je vůbec umělou bází mezireligiózního dialogu, křesťanství a židovské víry na jedné straně a islámu na druhé.
   V roce 2004 předseda rady evangelických církví (EKD) Wolfgang Huber na otázku, zda-li křesťané a muslimové se modlí k jednomu bohu: „Zda-li je to tentýž bůh, musíme přenechat jemu samotnému. Jako křesťané nemáme žádný důvod se domnívat, že se modlíme s muslimy k témuž bohu.“ (Zpolitizované EKD změnilo za pár let radikálně stanovisko)
   Gerhard kardinál Mueller, bývalý prefekt římské kongregace pro nauku víry:  „Bůh Starého zákona je něco úplně jiného než muslimský bůh. Trojjediný bůh křesťanů byl muslimy po 600letech odmítnut, v některých súrách je to velmi explicitní. Tedy bůh křesťanů je úplně jiný než bůh muslimů.“  Nedávno kardinála Muellera papež František zlikvidoval (pracovně), možná právě za to. 
    Kristus samotný k farizeům: „Pokud by byl bůh vaším otcem, pak by jste mě  milovali, neboť já jsem vzešel z boha.“  „Nikdo nepřijde k Otci než skrze mě.“ Jinými slovy, kdo nevěří v Krista, syna božího, nevěří též v Otce. Evangelista Jan vyhrocuje ideu: „Copak není lhářem ten, kdo popírá, že Ježíš je Mesiášem?“
    Druhý vatikánský koncil v dokumentu Nostra Aetate: "S velkou úctou nahlíží katolická církev na muslimy..“  Naproti tomu Scheich Nasser Ibn Sulaiman al-’Umar ve fatwě v níž odpovídá na otázku, jak se mají muslimové postavit k zesnulému papeži Janu Pavlovi?  Odpověď:
   „Papež bezpochyby zemřel jako nevěřící. Muslim se za něj nesmí modlit, hřešil, protože věřil v božství Ježíše Krista. Můžeme ho proklít, protože byl nevěřící. Zda-li to uděláme veřejně nebo ne, závisí na výhodách nebo nevýhodách té či oné možnosti.“
    V centru islámu je nejdřív bůh a pak i Mohamed, který je poslem posledního božího zjevení. Křesťanské církve naopak učí, že Kristova zvěst je definitivní a konečná. (Němečtí biskupové se to už přestali domnívat)
   Velký kardinál John Henry Newman: „Pokud někteří biskupové tvrdí, že islám je přímé zjevení boží, pak musí církev prohlásit, že tento výrok není s křesťanstvím slučitelný. Pokud je bůh pravdou, pak je to jediná a nedělitelná pravda. Zákon byl dán Mojžíšovi a milost a pravda skrze Ježíše Krista. Žádné protiřečící si pravdy neexistují.“