Imad Karim aneb sexuální masochismus německé společnosti..
Rychle postupující islamizaci Evropy lze ještě zastavit, domnívá se Imad Karim, který s Bassamem Tibim patří k nejdůležitějším muslimským a z arabského světa pocházejících kritiků. Syn libanonsko-syrských rodičů, v Německu žije čtyřicet let. Řadu let pracoval jako úspěšný dokumentarista pro německou televizi. V r. 1995 dostal dokonce hlavní televizní cenu. Dnes se stal kvůli své kritice islámu a migrační politiky polodiktátorky Merkelové personou non grata ve veřejných i privátních médiích. Na serveru philosophia-parennis v hovoru s Axel R. Goehringem. Kdysi natočil Romm věhlasný film „Obyčejný fašismus“, interview s filmařem evokuje „Nastupující obyčejný fašismus“.
Pane Karime, kdysi když jste na berlínské univerzitě studoval, patřil jste k levicovým studentům, dnes jste konzervativním kritikem islámu. Jak je možné, že jste dospěl k tak rozdílným životním postojům?
Tuto otázku si sám často kladu. Hledal jsem plausibilnější odpovědi, které mi objasnily, jak je možné, že přes noc se stali z absolventů školy kominterny přísní muslimové. „Odpověď nacházím v poznání, že každý, kdo se jednoznačně neseparuje od islámu, je svým způsobem časovanou bombou.“
Tento fenomén po sebeanalýze nazývám interkulturním faktorem. Domnívám se, že jsem odkryl nějaké globální faktory: Liberální a demokracii vyznávající západ, jednak ze strachu z možné sovětizace sekulárního hnutí na Blízkém východě a z preferencí pro velký kapitál, zradil demokratické a progresívní snažení arabské levice. Arabskou levici to frustrovalo a rezignovala.
Dříve jste byl pro své filmy oslavován, dnes, jako by jste pro ně zemřel nebo vám nadávají. Jaká je vaše pracovní situace, jaký máte pocit, když vás odmítají kvůli vašemu názoru? Změnil jste se nebo ti ostatní?
Pracovně jsem na situaci rychle reagoval, specializuji se nyní image-filmy a vysoce kvalifikované reklamní spoty. Mimo to pracuji pro řadu mezinárodních tiskových agentur jako freelancer. Příležitostně zavolám bývalým kolegům, které osobně dobře znám (znal) a kteří stále v televizích pracují, abych se zeptal jestli nechtějí můj dokument do vysílání, pak se musím utěšit tím, že „momentálně“ se žádné dokumenty neberou. Pro mě, který přišel z nesvobodné země a 40 let žil ve svobodě, znamená tento vývoj nový exil – vnitřní exil.
Zelení a osmašedesátnící byli nemilosrdnými odpůrci americké politiky, i když to byli právě Američané, kteří západnímu Německu garantovali prosperitu a svobodu. Dnes kritizují politickokorektní všechno, co pochází ze západu a z jeho kultury. Cizí kultury, ať sebebrutálnější a zaostalejší, idealizují a obecně velebí. Co se skrývá za tímto rozporuplným myšlením a konáním?
Ať chceme nebo nechceme, zelení jsou děti nebo vnuci Frankfurtské školy. Jde jim o realizaci utopie – uskutečnění „spravedlivého světa“, kde jsou všechny kultury rovnocenné a kde národy jako faktor rozhodovacího procesu zmizí. Zelení mají v očích vývojově „nutnou“ nenávist proti kapitalismu a z historie vzešlému národnímu státu. „Pokud bych to měl popsat, hovořil bych o etice, která se rozvinula v posledních deseti letech, a která s Obamou získala fašistické charakteristiky.“
Jedná se o sebenenávist jako vyjadřovací formu, aby se cizincům dal důkaz, že je ctíme a vážíme si jich. Tento postoj, nadřazení všeho cizího a podřazení sebe sama, dospěl do polohy sexuálního masochistického uspokojení aktérů. Někdo jiný to může nazvat sociální dekadencí anebo kulturní katastrofou.
Vy jste poloviční Libanonec a varujete před islamizací Evropy, což vaše stará vlast zažila. Jaké konkrétní doporučení by jste měl pro příští německou politiku, aby se zabránilo muslimské transformaci naší společnosti?
Na prvním místě se musí stopnout migrace muslimských mas a legálním způsobem (i změnou zákonů) se musí miliony muslimů, které přišly poslední roky, vrátit odkud přišly pokud zde nemají řádné povolení k pobytu. Kriminálníky z jejich řad a též ty, kteří se staví nepřátelsky k naší ústavě, bych odsunul do třetích zemí (pokud je jejich mateřské země odmítají přijmout), pokud již mají německé občanství, zrušil bych výnos o jeho udělení a požadoval okamžité opuštění země.
Všem islámským sdružením bych zrušil oprávnění k činnosti. Mohou existovat jako spolky bez státního uznání. Zavřel bych mešity, které nemohou dokázat, že imámové káží bez výjimky německy. Zakázal bych jakékoliv muslimské znaky na veřejnosti. Náboženství můžete praktikovat mezi čtyřmi stěnami a v nejnutnějším případě decentním způsobem v mešitě. Zakázal bych okamžitě pokrývku hlavy v pracovním procesu, ve školách všeho druhu, na úřadech. Vepřové povinně na jídelníčku ve všech kantinách. Každého cizince, který nevyzná loajalitu k naší ústavě, bych přinutil do tří měsíců opustit zemi. Článek 16 základního zákona se musí striktně aplikovat: Právo na azyl mají pouze osoby na zcela individuální bázi, které jsou pronásledované z důvodů politickému přesvědčení, původu, rasy, řeči, sexuální orientace (ne pedofilové).
Vykázal bych církevním a náboženským institucím stejné místo ve společnosti jako zájmovým organizacím, omezil bych jim subvence ze strany státu. Buď jsme sekulární stát bez náboženství nebo stát odkryje své křesťanské kořeny, a pak se jim musí muslimové podřídit. „Současná politika ani ryba, ani rak, otevírá dveře islámskému nebezpečí a zničí budoucnost našich dětí v příštích 300 letech.“
Žádné komentáře:
Okomentovat