úterý 19. září 2017

republique en marche

„Republiko vpřed“ alias „Oligarchie vpřed“

V bretaňském Breiz-Info píše esejista a spisovatel Ivan Blot. Je autorem řady knih např. „Přímá demokracie“, „Rozložený člověk“, „Oligarchie u moci“ atd.
    Pro Římany republika znamenala totéž co „věc veřejná“. Dnes se pojmu republika zmocnili ti, kteří demokracii nenávidí: oligarchové, kteří nám vládnou. Macron samozřejmě nemůže pojmenovat svoji partaj „Oligarchie vpřed“, tak ji nazval „Republika vpřed“.

    Republika vpřed, demokracie stranou: dá se to zcela oprávněně konstatovat. V Macronově partaji má 7% poslanců lidový původ (dva dělníci ze 300), 23% vzešlo ze střední vrstvy, 70% z horních tříd (vysocí funkcionáři, soudci, manažeři podniků, právníci atd.).
    Ve Francii stačí málo k podvedení lidu. Dnešní oligarchie je globalistická, používá slovo republika z komunikačních důvodů. Slovo republika implikuje něco kontrastního k diktatuře, ve Francii je to dobrá vábnička ke svedení občana. Státní moc ve Francii má daleko k tomu, aby se postavila proti delikventům a kriminálníkům, do té míry není diktaturou, ale stejně tak má daleko k demokracii a svobodě.

Kuriózní demokracie

    Opravdoví ideologičtí protivníci jsou z médií vyloučeni a de facto vládne cenzura. 45.6% Francouzů v prvním kole prezidentských voleb dalo hlas tzv. populistickým stranám. Tyto strany mají pouze 4.6% poslanců. Polovina voličů, která hlasovala pro režim, má 95.4% poslanců. Kuriózní demokracie. Navíc pokud vezmeme v potaz voličskou abstenci - 57.3% voličů naznalo, že volit nemá smysl.
    Studie politologů Bréchona a Tchernii prokázaly, že občan politiky nemiluje, dvě třetiny občanů se domnívají, že politik je politikem pouze proto, aby sám profitoval. Vládnoucí kasta si to plně uvědomuje, z toho důvodu udělají všechno proto, aby zabránili referendu a přímému vyjádření lidu.

Svoboda, rovnost, bratrství

   Ve většině oblastí jsou tyto pojmy negovány a zesměšněny. Např. imigrace:
Svoboda? Nikdo se nikdy nedotázal Francouzů. Dnes prefekti přikáží a uprchlíci, vesměs tedy ilegální imigranti, jsou distribuováni po vesnicích a volení zástupci mohou pouze trpně přihlížet.
Rovnost? Praktiky vládnoucích: cena pozemku eliminuje nebezpečné kategorie ze čtvrtí kde privilegovaní bydlí. Do veřejných škol se neposílají děti privilegovaných, aby nemusely sdílet třídy s imigranty. Rovnost občanů před imigračním nebezpečím neexistuje, stejně tak v případě kriminality a terorismu.
Bratrství? Americký sociolog Robert Putnam dokázal, že etnická diverzita je největší v městských čtvrtích, panuje tam silná zášť k jiným a solidarita k sousedům je slabá. Mezi diverzitou a bratrstvím se musí volit. Vládnoucí kasta volila – okupuje mondénní homogenní čtvrti, které jsou obrněny proti „diverzitě“.
    Realita je taková, že údajná republika je maskou, boj kasty a těch dole je pak stravitelnější. A poražení: lidové vrstvy etnických Francouzů. Vládnoucí žijí dobře, imigranti jsou chráněni a přednostně zabezpečeni.
    Podle profesora geografie člověka Christopha Guilluy především lid periferní, venkovské Francie, tj. kolem 60% populace, je vyloučen z rozhodovacích procesů a blahobytu a volí především populistické strany. Oligarchistická republika jim to ovšem spočítá. Kdo neakceptuje imigranty (2/3 Francouzů) je rasista. Kdo protestuje proti terorismu, zločinu a delikventům a požaduje rozhodná státní opatření, je fašistou. Kdo je nezaměstnaným, nebyl schopen se adaptovat na moderní časy.
    Jednoduše, oběť je vždy vinna. Ti dole odmítají tyto „republikánské hodnoty“ a dominantní ideologii. Slovo „hodnota“, jak kdysi napsal Heidegger, je důvodem k obezřetnosti. Hodnoty jsou vyjádřením individuálních potřeb bez povinností, bez úsilí o proti-kvalitu. Dávný termín republika mluví o ctnostech, termín klasické antické epochy implikuje „noblesnost zavazuje“. 
    Republikáni pravicoví a levicoví se zmocnili tohoto termínu, aby maskovali oligarchický charakter moci. Jsou to pokrytci, kteří pohrdají lidem, nepřejí si demokratickou vládu, ale vládu expertů, které sami vyberou. Vlastně ani už moc termíny demokracie a Francie nepoužívají. Stát je republikánský asi jako byl Sovětský svaz socialistický. Ideologie je důležitější než vlast. Ideologie jako alkohol vzdaluje od reality, jak popsal Dostojevský v Démonech. Realita, živoucí cit a instinkt, rodina, vlast, náboženství jsou překážkou univerzální mobilitě, kde je člověk považován za surovinu. Světová oligarchie likviduje přirozené vkořenění člověka.
    Republiko vpřed, demokracie zmiz. Francie zmiz. Ale trpící Francouzi mohou klást odpor. Svobodná Francie se zrodí z tohoto odporu, tváří v tvář zkorumpované republice, vydané na pospas cizím silám a penězům bez vlasti.  

Žádné komentáře:

Okomentovat