středa 11. října 2017

eurozona menovy fond

Pryč z eurozóny

Francouzský ekonom Jacques Sapir se domnívá, že nejlepší, co by mohla Francie udělat, by bylo nejen opuštění eurozóny, ale celé zchátralé Evropské unie, která si nalhává jak je moderní. O Jacques Sapirovi mnozí soudí, že mu to mezi ekonomy nejlíp myslí, v každém případě tisíc stránková kniha za tisíc korun „Kapitál“ v knihkupectví na Václaváku vypadá impozantně.
  Propast mezi reálným měnovým kurzem Německa a Francie je i podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) velkým problémem pro celou eurozónu. Nejlepším řešením by bylo opuštění eurozóny, je pravděpodobné, že by pak odešly i další země, které čelí tomuto, v rámci jedné měny neřešitelnému problému. Určitě by rychle následovala Itálie.  
    Během pár měsíců po opuštění eurozóny by se ustavila měnová parita odpovídající reálné ekonomii. MMF odhaduje, že francouzská měna by devalvovala o 11%, italská o 9%, belgická o 7%, na druhé straně holandská měna by musela v reálné ekonomii revalvovat o 9% a německá o 15%. 
   V případě očekávaných spekulativních útoků po rozpadu eurozóny, by byla nutná krátkodobá kontrola kapitálových toků, obzvlášť v Itálii, kde bankovní sektor je snadno ohrozitelný. Odhaduje se, že variabilita nominálních cen mezi Francií, Itálií, Španělskem a Německem leží v intervalu (23%-43%). Variabilita především v důsledku revalvace nové německé měny a devalvace většiny ostatních. Vzájemný měnový kurs Francie, Itálie, Španělska a Belgie by se moc neměnil. Oproti zbytku světa - dolarové zóně – by devalvační pokles činil (10%-15%).
Ekonomický důsledek
   Efekt takové variability je nutné dělit dvěma. Efekt cenového indexu je vázán na importované produkty (cena naroste) a export (cena klesne). Tyto efekty jsou též popsány ve zprávě MMF.
   Francie realizuje 55% své obchodní výměny se zeměmi eurozóny, Itálie a Španělsko (65%-70%). V této situaci by ceny ve Francii během 18 měsíců narostly o (3%-4.5%), v Itálii o (3.5%-5.4%). Byl by to konečný inflační vrchol, poté by se cenová hladina stabilizovala, něco podobného ukázala i devalvace libry o 26%.
    Spektakulární by byl nárůst exportu a hrubého produktu o (2.3%-3.5%). Nárůst by se připočetl k dnešnímu 1% růstu. Zažili bychom kompetitivní šok, které naše vlády hledají už dlouhé roky. Výrazně by se snížila nezaměstnanost a odvody zaměstnavatelů a zaměstnanců.
Finanční důsledek
   Podle studie Durand-Villemont z ledna 2017 by devalvační efekt po opuštění eurozóny měl nulový dopad na finanční toky. Domácnosti by po odklonu od počáteční euro parity 1:1 registrovaly pouze inflační (3%-4.5%) nárůst nového franku. Většina domácností konzumuje francouzské produkty, kterých by se cenová změna nedotkla.
   Po obnovení měnové suverenity by Francouzská banka zavedla nová pravidla financování státního dluhu. Finanční a ekonomické důsledky rozpuštění eurozóny by byly jednoznačně pozitivní. Klesla by nezaměstnanost a ustavila se stabilita v sociálních výdajích. 
   Eurozóna je čistě politickou záležitostí, která má přispět k rozpuštění národní podstaty evropských zemí. Vést otevřenou a čestnou diskuzi o tomto problému není v Evropské unii dovoleno.

      

Žádné komentáře:

Okomentovat