stultus aprilis

Martin Luther svatým učiněn bude

Papež teologii nedostudoval a moc ji nerozumí, jeho vyjádření nejsou teologická, ale mediálně populistická a politická, Kristus v jeho mysli nefiguruje. Papež nejen, že rehabilitoval Martina Luthera, ale podle neoficiálních zpráv pracuje s funkcionáři luteránských denominací na tzv. Stultus Aprilis (svatořečení). Po 500 letech rušit exkomunikaci je pouze politický akt k davu, který v boha nevěří, exkomunikace podle kánonů víry, po smrti stejně přestává platit (rozhoduje boží soud).
    Luther má být podle papeže v nebi, což se rovná de facto jeho kanonizaci. Je otázkou, jestli by se v tomto papežském nebi chtěl Martin Luther vůbec ocitnout.  Nehorázný „lidumil a moralizátor“ František, který evidentně nevěří v nic nadpozemského, si sám osobuje práva, která jsou smrtelníkům odepřena. Římští katolíci budou mít z papežovi vůle dalšího svatého.
    Ve věrouce katolíků a luteránů panují hluboké  rozdíly v pojetí spásy a hříchu, které budou narychlo překonány ekumenickým unifikačním handlem. Papežský nesmysl nepřijmou věřící obou náboženství. Luteráni věří, že i po křtu, hřích stále přetrvává. Křest u katolíku smyje všechny hříchy. Pro luterány jedině víra v Krista je základem spasení. Spása přichází z Boží milosti skrze Krista naší víry. Spravedlnost má zdroj pouze ve víře. Katolíci věří, že dobré skutky jsou plodem milosti i individuální vůle, kterou milost ovlivnila. Trentský koncil a papež Lev X. odsoudili Lutherovo učení a jejich závěry se katolická církev od té doby řídí. Věroučné rozdíly nikomu v moderním světě nevadí, k žádné válce nepovedou.
     Plytký politický ekumenismus papeže a luteránských funkcionářů jde proti podstatě křesťanské víry a věroučným interpretacím. Na svá zpolitizovaná schůzování nezapomenou pozvat muslimské imámy anebo jim přímo nabídnou chrám ke konverzi. 
   Jaký může být apel velkého reformátora v duchovní bídě současné Evropské unie? V Lutherově Brevíři čteme „Jsem svobodný, nejsem ničím otrokem, učinil jsem se otrokem všech, abych otevřel Krista co největšímu počtu lidí“. Tedy ne šiřitel konzumního dobra jako papež a luteránští biskupové, ale Krista.
   „Svět se dělí na ty, kteří věří v Krista a na ty, co nevěří“. Luther cituje sv. Pavla: „Meč je boží služkou“. „Nejen proti pohanům, ale i proti špatným křesťanům“. „Meč je určen ke mstě nad zlem.“
   „Meč by nebyl potřeba, kdyby všichni byli křesťany, učiň nejdřív svět křesťanským, dřív než začneš vládnout evangelicky.“
   „Kdo by chtěl světu vládnout evangeliem, bylo by to totéž, jako kdyby pastýř do jedné stáje instaloval vlky a lvy s ovcemi, a řekl: buďte zbožní a mírumilovní.“
   „Nekřesťané se musí k míru a dobru dovést přinucením, mečem.“ „Až v Kristově říši nebude mečů, ale svobodný evangelický lid.“
    „Na meč a násilí musíš pohlížet jako na pluh nebo jiný řemeslný nástroj, který je od Boha. A musí sloužit v případě nutnosti. Je nástrojem, který trestá zlo a ochraňuje dobro.“
    „Proč Kristus a apoštolé nikdy nepoužili meč? Odpověď: Nikdy se také neoženili a nikdy nešili šaty a nespravovali boty.“ „Žádná profese není špatná jenom proto, že ji Kristus nevykonával. Kristus a apoštolé vládli duchovním mečem.“
   „Je boží vůlí, že katy nazýváme vévody a jsme před nimi pokorní. Pokud ovšem nástroj, který mají od Boha používají s rozumem a nechtějí se stát pastýři.“
    „Pokud nastane situace, že vévoda je chytrý a zbožný křesťan, je to velký zázrak a znak velké milosti pro danou zemi.“ „Jsou to naši vévodové, kteří chrání naší víru a „žerou“ Turky.“
   Je jasné, že papež a luteránští biskupové  Lutherův brevíř nikdy nečetli.