markus somm

Skřípou zuby

Němci. Podle šéfredaktora Basler Zeitung Markuse Somma, který je výjimkou v evropském žurnalismu. Má talent a objektivně popisuje politickou scénu. Němci skřípou zuby, ale odvahu, aby vyvětrali nahnědlý smrad polodiktátorské kasty a ve velkém volili Alternativu, ještě úplně nenašli. Už tak 13% hlasú pro AfD vneslo do německého politika světlo naděje.
   Režim se pomalu bortí. Dlouhé týdny trvající vyjednávání mezi Merkelovou, zelenými a svobodnými demokraty o tzv. koalici Jamajka, skončilo fiaskem. Lindner od svobodných demokratů pochopil, že účastnit se machiavelistické hry, kdysi pravicové CDU s fašizoidními zelenými, by pro jeho partaj mohlo mít fatální následky, v koalici by určovala tón zeleně levicová Merkelová s levými (ne levicovými) zelenými.
    V Německu se politická kasta tváří, že se nic neděje, země má stabilní vládu a stabilní je i politická změna. Nejvíc by ovšem ke stabilitě, jak je dobrou praxí v diktaturách, přispělo kdyby se už vůbec žádné volby nemusely konat.
      V centru politických her stojí jedna otázka: jak vyřadit ze hry Bundestag s devadesáti poslanci AfD? Podle univerzitních jura „odborníků“ z televizního talkshow,  ústava to umožňuje, ústavní sílu Bundestagu může nahradit Spolková rada s kancléřkou. O časovém omezení něčeho takového ústava nemluví. Zdání legitimity této jura konstrukce je asi stejně silné jako legitimita parlamentu v severní Korei.
   Kasta se nachází v obležení, podle šéfredaktora je to patrné, voliči tj. poddaní skřípou zuby, ví se o tom, něco se musí změnit, ale nechce se. Mocní se mocně drží moci, chutná až moc sladce, napsal kdysi velký slovenský spisovatel Mňačko. Pacientovi se ordinuje amputace některých orgánů. Aby už zmizelo i to poslední zdání demokracie.
     Volič demokracii moc komplikuje. Martina Schulze z SPD úplně vyřadil ze hry. Schulz po dlouhých letech v Bruselu nepochopil, že národní politika je mnohem komplikovanější než bruselský parazitismus, kde dlouhé roky politizoval, aniž se mohl někdo demokraticky vyjádřit k jeho kvalitám. Žádné nemá.
     Schulz okamžitě po volbách ohlásil, že SPD se nebude podílet na vládním vyjednávání a jde do opozice. Jinak by se hlavní opoziční stranou stala AfD, se všemi tradičními atributy, tj. nárokem na předsednictví některých parlamentních výborů, silná přítomnost AfD v médiích atd. Pro režim neúnosná představa. Po ztroskotání koalice Jamajka, vedení socanů připouští možnost velké koalice. Režim musí přece pokračovat, vládnoucí musí vládnout dál, aspoň další čtyři roky. Pokračování velké koalice je však pro socany nebezpečné, Merkelová úplně převzala jejich program. Německý volič musí být velmi unaven, když „pravicové“ kancléřce dovolí něco takového. Pokračování velké koalice povede k fiasku a voličskému propadu nejen SPD, ale i CDU a CSU. Merkelová zničí třeba i vlastní stranu, jen aby zůstala ještě pár let u moci.
    Nejen Schulz, i Merkelová prohrála volby, s výsledkem se vnitřně nesmířila a neakceptovala ho, pokud by měla slušnost a důstojnost velkého politika, odešla by z politické arény.
    Technokratické a levicové vládnutí Merkelové, vesměs neúspěšné a čím dál tím nákladnější, německý volič odmítl. Pokud by měla být respektována voličova vůle, Merkelová by odstoupila a nějaký skutečně konzervativní politik z CDU nebo CSU by se pokusil z konzervativního bloku stran (FDP, AfD) sestavit vládu. Tento blok má v Bundestagu velkou většinu.