mauzoleum riga

Z Lotyšska mauzoleum

Po 14 letech v Evropské unii je ze země mauzoleum, píše zástupce šéfredaktora portálu RuBaltic Andrej Starikov. Ministerský předseda Lotyšska Maris Kucinskis prohlásil: „V daný moment sen o mostu mezi východem a západem skončil. Též sen o lotyšském Švýcarsku“. Baltská elita směnila most za bariéry na ruských hranicích. Role mediátora směněna za roli vachtra. Hraniční stěna je jediná role, kterou západní spojenci Lotyšsku svěřili.
     Specializovaná zahraničněpolitická role bezpodmínečně určuje i vnitřní model rozvoje země. Lotyšsko může být pouze anti-Švýcarskem, místo aby přilákalo ruské peníze, násilím se jich zbavuje podle pokynů amerického regulátora. Ruský kapitál je zákonem diskriminován. Místo rozvoje kulturní a profesní kooperace s východním sousedem, lotyšští politici a speciální služby zmrazují i běžné kontakty - ruší se ruské festivaly, zakládají registry ostrakizovaných osob, společenských činitelů i umělců. Na lotyšském území sílí přítomnost jednotek a zařízení NATO rámované agresívní mediálně politickou kampaní lotyšského státu. Moc se to nepodobá ani Švýcarsku, ani Finsku. 
      Vstup Lotyšska do Evropské unie před čtrnácti lety zmrazil společenský rozvoj. Evropské dotace proměnily lotyšskou ekonomiku v umělý závislý organismus: výplaty peněz zemědělcům za neobdělávání půdy, financování infrastruktury. Všechno je to imitace. Bruselské peníze nemohly proměnit lotyšské regiony v rozvinuté území, nemohly přiblížit reálnou úroveň země k západním zemím. Dotace vedly k degradaci a ekonomické problémy ještě víc  prohloubily. Evropskou unií dotovaná periferie neřešila své strukturální problémy, zemědělci doslovně ztratili pracovní návyky a zájem obdělávat půdu, podnikatelé  tyjící z bruselských peněz se dnes nedokáží pohybovat v tvrdých konkurenčních podmínkách. Bruselská politika k producentům cukru, zadusila tradiční lotyšské odvětví. Lotyšský cukr se stal muzejním exponátem.
    Finanční injekce z Bruselu v letech 2007-13 garantovaly roční ekonomický přírůstek kolem 2.1%. S vysycháním těchto zdrojů se lotyšská ekonomika pomalu bortí, ekonomika přestala být životaschopnou. Vláda nasytí sama sebe a administrativu. Je to jeden z výrazných bočních jevů evropské integrace. Masový útěk Lotyšů ze země nedává zemi naději do budoucna. Deficit lidských zdrojů má chronický charakter.
     Zakonzervoval se i politický systém. Emigrace ze země pouští zemi žilou, ztrácí se energie a tlak na moc, které by nastolily politickou změnu. Obyvatelé země volí nejschůdnější variantu - kufr, letiště, směr západní Evropa. Emigrace je hlavní formou politického protestu a stala se z ní sociální norma. Tváře lotyšské politické kasty jsou pořád stejné, občas se změní jen partajní nálepka u moci, jinak nic.