algebra jzd

Ubohá věda

Článek v globalistickém levicovém plátku La Republica, který je k dostání na Václaváku dává naději, že matematika vysvětlí proč zrovna na Václaváku je ze zahraničního tisku k dostání ve velké většině pouze proimigrantský a pro-evropskounijní balast. Možná tentýž matematický model rovnou vysvětlí proč ve většině evropskounijních a českotelevizních médií sedí výše zmiňovaná kvalita a proč nešíří nic jiného než trapné echo kancléřštiných a šorošových perverzních snů.
       Vzpomínám, že počátkem sedmdesátých let nám na přednáškách jeden docent algebry tvrdil a dokonce algebraickým aparátem vycházejícím z leninské dialektiky dokazoval, že JZD jsou zákonitým evolučním pokrokem a pokus o demokratizační změnu v šedesátém osmém nazýval ve své algebraické struktuře bodem regrese a naznačoval, že i to mu vyšlo. Chápali jsme ho. Svoje práce předložil i brněnskému krajskému výboru strany. Nezachránil se, soudruzi nespíš našli v jeho matematických postupech chybný krok v dokazovacích řetězcích, vyloučen ze strany, dál pracoval v ČSL (české státní lesy), rubal dříví. Napsal v tomto smyslu i dost sofistikovaná skripta založená na těžko průhledných algebraických strukturách. Zmátlo to i nejznalejší kolegy, dokazovací aparát nevykazoval chybu, nejtalentovanější z kolegů, říkalo se blízko geniality, se pak už dál matematice nevěnoval, živil se hudbou. My méně talentovaní jsme intuitivně tušili, že to nebude tak složité, dokázat se ve vhodném kalkulu dá jednoduše úplně vše. Implikace je opačná, na dané tvrzení, ať je sebe nesmyslnější, napasujete vhodný kalkul. Vhodnou vědu?
     V italském globalistickém radikal-šik plátku z Václaváku napasoval Lucio Biggiero, docent výpočetních kalkulů z uni v Aquille, vhodný kalkul na tezi „všichni bílí jsme rasisté“. A vyšlo mu to, jinak by ho v tomto levičáckém plátku neintervieowali. Docent v La Republica tvrdí, že pokud se v nějaké společnosti vyskytne jisté procento rasistických předsudků, pak je tam matematicky dokazatelná tendence k rozšíření rasismu na celou společnost. Je to až tak vědecké? Je vůbec něco jako rasistický předsudek kvantifikovatelné? Člověk jako takový je plný všech možných předsudků. Existuje jednoduchý matematický aparát, který dokáže, že příjmení, i sebe rozšířenější, má tendenci v delším čase úplně vymizet. V genetickém modelování dominantní alela definitivně převáží. Docent pravděpodobně napasoval podobné genetické modely na charakteristiku "rasistický předsudek", kterou kvantifikoval, což samo o sobě není smysluplné. Kvantifikovat vnitřní pocit člověka, neznamená uchopit jeho behavioristické charakteristiky, navíc nemusí být s vnitřním pocitem vůbec korelovány. Např. proti masové imigraci z Afriky se vyslovují v Itálii černoši, kteří tam žijí delší dobu a jsou dobře integrovaní. Proti masové islámské imigraci do Německa se nejradikálnějším způsobem vymezují muslimové samotní. O současném španělském ministerském předsedovy Sanchezovi je známo, že se přímo štítí imigrantů (viz dokument na youtube), ale na druhé straně by jimi nejraději zaplavil Evropu.
    U většiny lidí, které vydává La Republica za rasisty, jejich vnitřní pocit nelze charakterizovat jako rasistický, jsou to Evropané, kteří si váží evropské vlasti a jejích hodnot a domnívají se, že  je smysluplné požadovat zachování evropské civilizace. Nejen, že netrpí rasistickými předsudky, ale v genetických matematickým modelech jsou prototypem normality a humánního chování. Redaktoři v La Republica, pohybující se v luxusu a živeni finančními mafiemi, štítící se potu pracujícího člověka, jsou genetickými rasisty, pokud by se jisté kritické procento lidí ve společnosti blížilo tomuto prototypu, pak skutečně z genetických výpočetních modelů vyplyne, že tento zrůdný prototyp se stane ve společnosti většinovým, ale naštěstí tomu tak není.    
      V novinách citují amerického ekonoma nobelisty Thomase Schellinga, který modeloval rasově segregovanou společnost, pokud preferujete souseda jisté rasy, a tato preference převýší jisté kritické procento ve společnosti, pak se nastolí nebo zvítězí tendence k rasové segregaci. Tento jev je celkem banální, vysvětluje to např. proč redaktoři La Republica nebydlí na milánské černošské periferii nebo v blízkosti desítek milánských mešit. Člověk, aby vůbec žil, musí být obklopen komunitou s kterou něco sdílí a má něco společného, která ho vychovává, dotvořuje a dává smysl jeho životní existenci. Člověk se pohybuje v kulturně civilizační segregaci a rasa je tady zcela bočním a zanedbatelným rysem.
     La Republica tento celkem přirozený jev lidského chování přenáší do jiné roviny s nebezpečnou možností. Demagogie levičáckých médií skutečně nemá limitu. Modelované behavioristické rysy jisté výlučnosti a negace vyvolají mechanismy, které prý vedou ke společnosti genocidní podstaty, jako bylo předválečné Německo. Jisté procento Němců trpělo protižidovskými předsudky a kam to došlo. Proč to tam nedošlo ve Francii a všude jinde, kde tím trpí. V článcích v La Republica je velmi vysoké procento evidentně protiizraelských článků a favorizujících palestinskou nenávist. Možná skutečně chtějí varovat před nebezpečným lidským prototypem, který se skrývá u nich v redakci.