yuval postpravda

Mezi fikcí a ne-fikcí

Yuval Noah Harari je izraelský polyglot velkého jména, jeho bestsellery jsou k dostání i v knihkupectví na Krupské v Teplicích, levněji seženete v antikvariátě v Rimini za kostelem sv. Augustina a ještě levněji v Biškeku v gumu. V Il Giornale půvabně s nadhledem v sobotu. Zdá se, že žijeme v děsivé epoše post-pravdy, kdy nejen vojenské události, ale celé historie a národy mohou být zfalzifikovány. Jestli dnešek je věkem post-pravdy, kdy vůbec panoval věk pravdy?
    Která událost vyprovokovala mutaci do post-pravdy: internet? sociální média? Zběžný pohled do historie nám odhalí, že propaganda a dezinformace nejsou vůbec ničím novým, je téměř zvykem negovat existence celých národů a vytvářet loutkové státy. V roce 1931 japonská armáda inscenovala fingovaný útok na sebe, aby zdůvodnila invazi do Číny a legitimovala vytvoření loutkového mandžuského státu. Čína samotná dlouho popírala, že by Tibet vůbec někdy existoval jako samostatný stát. Britové opravňovali svoji kolonizaci Austrálie doktrínou „terra nullus (země nikoho)“, jednoduše vymazali 50000 let historie aborigenů.
     Ve skutečnosti jsme jako druh vždycky žili v éře post-pravdy. Homo sapiens je druhem post-pravdy, jeho síla spočívá na vytváření příběhů a věření. Od doby kamenné mají mýty jeden cíl, unifikovat lidský kolektiv a tudíž mají funkci, kterou bychom mohli definovat jako „sebereferenční“. Homo sapiens dobyl tuto planetu právě dík zvláštní schopnosti člověka vytvářet a šířit příběhy. Jsme jedinými savci, kteří dokáží kooperovat s četnými cizinci, protože dokážeme vyprávět příběhy, šířit je a přesvědčit o nich miliony dalších, až do té míry, že jim věří. Nakonec pak věříme všichni stejným příběhům, posloucháme stejné zákony a pak můžeme efektivně kooperovat. 
    Pokud kritizujete facebook, že otevřel hroznou epochu post-pravdy, vzpomeňte si, že před staletími miliony křesťanů uvízly v sebezprostředkované mytologické představě, nikdy nezpochybňovaly věcnou pravdivost Bible, miliony muslimů chovají absolutní víru v Korán. Tisíciletí velká část toho, co se nazývalo fakty a považovalo za validní informaci v našich společnostech, byly příhody plné zázraků, andělů, démonů a čarodějnic, díky odvážným jedincům byla společnost informována i o nejhlubších zákoutích podsvětí.
    Nemáme vědeckou evidenci, že by Eva byla sváděná hadem, že duše nevěřících po smrti čeká peklo, nebo že stvořitel univerza nepřeje manželství brahmána a nedotknutelného - i když miliardy lidí tisíce let věří těmto příběhům. Některé falešné příběhy mají věčné trvání. Určitě se mnozí popudí faktem, že dávám do stejné roviny náboženství a falešné informace, ale má to důvod. Pokud tisíce lidí věří vymyšlenému příběhu měsíc - pak jde o falešnou informaci. Pokud miliarda lidí věří něčemu tisíc let - pak je to náboženství, a máme strach nazývat to falešnou informací, abychom se nedotkli senzibility věřících (nebo nevyvolali jejich hněv). Doufám, že jste si všimli, že nepopírám účinnost nebo potenciální prospěšnost náboženství. Je to přesně naopak. V dobrém a zlém, vyprávění příběhů reprezentuje jeden z nejúčinnějších lidských nástrojů. Náboženské přesvědčení umožňuje kooperaci ve velkém měřítku. Inspiruje člověka, aby stavěl nemocnice, školy, mosty, organizoval armády a stavěl vězení. Adam a Eva možná neexistovali, ale katedrála v Chartres je tak velkolepá. Velká část Bible může obsahovat vymyšlené příběhy, ale může dát radost miliardám lidí, stimulovat je k soucitu, odvaze a kreativitě - konečně stejně jako jiná velká díla, jako Don Quijote, Válka a mír..
     Pravda nikdy nebyla prioritou v programu Homo sapiens. Mnozí se domnívají, že pokud některé náboženství nebo ideologie  jsou lživým obrazem reality, dříve nebo později to stoupenci odhalí, protože nemohou efektivně soupeřit s rivaly, jejichž chápání světa je adekvátnější. Ale i tato idea je pouze utěšujícím mýtem. Ve skutečnosti síla kooperovat spočívá v delikátní rovnováze mezi pravdou a fikcí.     
Komentář čtenáře Maver.
    Pro moc dospělé. Dovolte následující konstrukci: v partii mezi držiteli Pravdy, kteří nejsou ochotni za ni zemřít a věřícími ve falešný mýtus, kteří jsou ochotni za něj zemřít. Kdo vyhraje?