Spread: totéž co imigranti na lodích ong
Volby do Evropského parlamentu se blíží a pro unijní kastu je jedním z hlavním imperativů svržení italské vlády, za každou cenu, i kdyby ji měli otrávit. Evropskounijním travičům asistují italští: papeženci, bývalá vládnoucí partaj, kterou voliči vymetli z parlamentu, klíčová média patřící konglomerátu Benneton, který neotravuje jenom perverzní módou a autostrádami s padajícími mosty, ale má vliv i v klíčových italských novinách. Některá významná média patří arabským vládcům, jiné perverzní famílii Benneton a podobným. Může v tomto mediálním sajrajtu s touto vlastnickou strukturou vůbec demokracie fungovat?
Několik týdnů byly hlavními tématy „ušlechtilých“ politickokorektních trotlů dvě lodi s černochy, kteří se chtěli utopit, ale nakonec dali přednost dolce vita v Evropě. Nyní vytáhli evropskounijní fanatici jinou zbraň - spread. A skloňuje se to ve všech pádech, EU propagandisté straší ženy v domácnostech, nebude na chleba už pozítří. Ženy tomu zatím nevěří, ale věří tomu (prý) investoři z Wall Streetů a z emirátů a kluci z rejtink agentur. Všechny to tak trápí.
Spread, totéž co diferenciál výnosů mezi dluhopisy Itálie a Německa s desetiletou splatností, mezi Btp a Bundem. Hlavní tituly mainstreamových novin „spread už 300 bodů“, tzn. že výnos italských dluhopisů dává o 3% víc než německé dluhopisy. Italské dluhopisy mají být rizikovější než německé a tudíž v logice finančních trhů, investor musí být víc odměněn, italská vláda musí po uplynutí splatnosti zaplatit investorům větší výnos a aby si mohla dál půjčovat, nejspíš musí zvednout procento výnosu.
Roste spread, rostou i pochyby o Itálii a hlavně o její vládě. Důvodem je výše plánovaného rozpočtového deficitu: 2.4% HDP. Není to v rozporu s maastrichtskými dohodami, které připouští 3%, Francie plánuje 2.9% a nikoho to neznepokojuje. Evropskounijní kasta si musí najít důvod znepokojení a vyvolat protiitalskou hysterii. Vysoký spread je velmi závažný psychologický faktor než ekonomický. Pokud by se obnovil dostatečně silný hospodářský růst, jak si vláda slibuje, spread by nebyl tak významný a nakonec by se jeho výše umravnila.
Včera se v televizi Bloomberg objevila jedna fráze, kterou převzali ekonomičtí analytici (nepoliticko)korektních novin: „Žádný stát, který nemá pod kontrolou svoji měnu, nemůže kontrolovat svoji zadluženost.
Manipulace finančních fondů, spekulanti a la Soros, ekonomicky nepodložené pomluvy evropskounijních byrokratů a roste spread a to samo o sobě má být katastrofické pro italskou ekonomiku. Žádnou ekonomickou podstatu to neskrývá, jenom spekulační manévr ke svržení legitimní italské vlády.
Místopředseda vlády Matteo Salvini včera prohlásil, že větší význam než spread a chování finančních trhů, mají pracovní místa a sociální situace italské rodiny. Jsme svědky střetu reálné ekonomiky s virtuální, řekl Salvini. Italská vláda nepojede podle scénářů globálních financí a jejich poskoků z Evropské unie. Nepřátelé Itálie se nachází v bruselském bunkru - Juncker, Moscovici a další.
Subtilní a přesvědčivé varování i pro ČR - nikdy euro - v Scenarieconomici analyzuje Fabio Lugano problém státního zadlužení. Měna, která se dnes používá, není italská a tedy ani zadlužení není jenom italským problémem. Uvažujme krizové země, které mají státní dluh v zahraniční měně: Argentina (57% HDP), Turecko (28%), Pákistán (67%). V eurozóně je průměrný dluh mnohem vyšší než je u krizových zemí dolarové zadlužení. Řecko (180%), Itálie (133%), Belgie (106%), Španělsko (99%), Francie (98%), eurozóna (86%), Británie (86%), Rakousko (77%).
Zvažme výnosy ze státních dluhopisů, německý Bund po odečtení inflace dává výnos -1.17% pro desetiletý dluhopis a -1.15% pro třicetiletý. I když bude německé riziko sebemenší, není záporný výnos trochu divný? Nemůže existovat rozumný ekonomický koncept negativního rizika, ale existuje systémové riziko na evropské úrovni. Deriváty Deutsche Bank. Není už to dostatečným argumentem, abychom požadovali plusový výnos z německých dluhopisů?
Pokud by Evropská centrální banka (ECB) byla externí bankou pro všechny země v eurozóně, všechny země v eurozóně by už musely mít problém. Nejen Itálie. Je evidentní, že ECB je centrální systémovou bankou pro někoho a externí bankou pro jiné. Tato jednoduchá idea vysvětluje vše, víc než stovky diagramů a tisíce prognóz. Pokud máte pod kontrolou centrální banku, zadlužení není problematické. Pokud ji nemáte pod kontrolou, pak je to závažné v mnoha ohledech. Finanční trh se chová stupidně během dne, ale inteligentně v středním časovém horizontu. Přiřazuje různé ceny v závislosti od dluhu a měnové politiky.
POLITIKA, ta velká, musí vstoupit do hry, především na evropské úrovni a též italské. Evropská rovina musí být daná syntézou národních problémů, ne jejich součtem. Jenom evropská volba udělá z ECB centrální banku všech - v zadlužení, financích, v ekonomickém růstu. V opačném případě máme jednu krizi za druhou: veřejný dluh, privátní zadlužení, nedostatečný růst, deriváty... vyberte si sami. Protože skutečná centrální banka v každém okamžiku stabilizuje systém, celý systém, nejen jeho část.
Pozorujeme nedostatečnost ve vlastním centru: různí Moscovici, Junckerové inzultují, vyhrožují, vyhlašují války jednotlivým členským zemím, oni jsou důvodem katastrofy, která postihla evropský sen. Jsou to trpaslíci, kteří dostali disproporční zodpovědnost, je to nad jejich síly, neuvědomují si, že tato konečná fáze bude jejich náhrobním kamenem. Kdo bude chtít mít na nohou Junckerovu tlapu? Národní politici mohou přežít, pokud nebudou daleko od vlastního lidu, ale různí Juncker, Moscovici, Dombrovsky, Mogherini, historie pro ně nemá dobrý soud.
Pokud Evropa nedá prostor POLITICE, ale bude pokračovat v politice malých podlostí, v každodenních urážkách členských zemí, nezbude než separace. Brexit končí nedojednaným řešením vinou Komise, která není schopná nepřijít než s absurdní pozicí. Následníci Junckera budou muset opravit, co tento Lucemburčan a spol. zničili.
Žádné komentáře:
Okomentovat