eu chyba

Něco tu chybí

Na jedné straně evropskounijní neoliberalní struktury vymazaly všechny bariéry a restrikce z evropskounijního prostoru, k velké radosti investorů, uni studentů a plážových fanatiků, vyšlo se vstříc i sexuálním dobrodruhům, mizí biologické bariéry, osvobodil se pervers-eros a množina potenciálních chtíč objektů nadějně narostla. Na druhé straně evropskounijní diktát reguluje i pach na toaletách v restauračních zařízeních, příspěvek na imigrant hlavu a politicky zkorektnil terminologii používanou v bordelech i v parlamentech satelitních zemí. Pozoruhodná situace bez bariér a limit v okrajových podmínkách v přeregulovaném systému. V kybernetice by se tento systém musel rychle zbortit, pokud by se tak nestalo už v bodě nula.
      Z ČR každý rok odplouvají stovky miliard eur akcionářského zisku po zdanění. Nikdo nespočítal kolik sem vůbec na počátku tito akcionáři investovali a kolik za ty roky činil jejich zisk. Asi by se pak muselo jevit směšným rušení místních heren na Žižkově s odůvodněním, že zisk majitelů herny neodpovídá dobrým mravům. Německý a aj. akcionář sklidí mnohonásobně větší benefit a bez pracovního vypětí, majitel herny obvykle fachčí i v noci. Český ministerský předseda v televizním hovoru naznačil, že plánuje přemlouvat stranu kam ty stovky miliard plynou, aby něco z této sumy vložili zpátky do českého prostoru, třeba do nemocnic a jeslí. Říkal to s takovým zaujetím, že se zdálo, že to myslí vážně. Bůh žehnej jeho počínání. Svým způsobem se nám to ani moc nepříčí, Evropská unie sugeruje východoevropským zemím, jak moc na ně doplácí, že jsou to vlastně žebráci, které má na krku, navíc jsou tak drzí, že se nechtějí nechat zaplavit imigračními masami podle jejich představ. Ty stovky miliard zisku zahraničního kapitálu nám zvedají národní hrdost, jsme sice žebráci, ale v bohaté zemi.
     Neoliberalismus nastolil vládu mezinárodních financí. Kdysi kapitalista musel svůj podnik řídit, jeho welfare plynul z jeho schopností a angažovanosti v podnikání, byl skutečným motorem progresu. V dnešní systému bankéřů a anonymních investorů, za nímž se skrývají investiční bubliny, je zisk na straně bankéřů a investorů, rizika nese stát. Finanční bublina Deutsche Bank několika tisíckrát překračuje reálný kapitál, který má banka k dispozici, důsledky bankovního propadu nese německý stát, popř. Evropská centrální banka.
      Neoliberální struktura si vytvořila nového člověka: absolutně oddán, všechno je povoleno a možné, co vyplývá z neoliberální struktury, která je podřízena diktátu mezinárodních financí dnes ovládajících západní svět. Hlavním nástrojem této struktury je světová organizace obchodu, je garantem kompetitivity mezi těmi dole. Tím, že anonymní kapitál není vystaven konkurenci a riziko podnikání nese společnost, se narušila přirozená rovnováha v neprospěch těch, kteří vytváří hodnoty. V kontextu postdemokratické simulace reality a pravdy jsme závislí na konzumních věcech, které nám neoliberální struktura celkem snadno poskytne. Deregulace každého typu v ekonomicko-finanční struktuře dávají možnost poskytnout stipendium přežití v podstatě všem.
       Tradiční struktura  řádu a regulí měla jiný cíl - zachování světa a společnosti v rozměru  lidského osudu a dějin, v rozměru významnosti člověka a jeho blízkosti k bohům. Tradiční struktura byla nahrazena neoliberální strukturou konzumní nudy, tato sociopatologická struktura pohlcuje všechny sociální vrstvy. Čím víc dole na sociálním žebříčku, tím větší strach z krácení požitků, odvislé též od lokální psychologie. Podoba s rájem masové turistiky ve světě postmoderního nomadismu výše stojících na žebříčku požitků, není náhodná. Stálé hledání ztraceného ráje a co se týká lidské přirozenosti, s kterou se nedá nic dělat, která je determinovaná zákony biologického druhu, pak převládá pocit, že něco tu v podstatě chybí.