bohatstvi osud

Bohatství je osudové

Florencie, ambiciózní město již od renesance. Rodina Medici vládla, pak po pár desetiletích politické turbulence opět vládla a město se stalo hlavním městem velkovévodství až do počátku osmnáctého století, kdy poslední vévoda Gian Gastone byl jinak sexuální a kupodivu i jeho žena vévodkyně lauenburská.
   Žili separovaně. On v zahradním pavilonu pallazzo Pitti nebo inkognito v Paříži. Ona lovila bažanty na zámku v Ostrově nad Ohří. O tajemstvích rodinného zákoutí se lze dočíst v knize Lorenza Medici, potomka rodu z Curychu.
    Po rodině Medici zdědili Toskánsko Habsburkové, a to pragmatickou sankcí, kterou s rodinou Medici uzavřeli již v 16. století. Velmi prozíraví! Toskánsko dobyl i Napoleon. Starosta Florencie v letech 2009 až 2014 se jmenoval Matteo Renzi a nyní je ministerským předsedou. Ve Florencii vznikla první evropská banka, moderní pojetí úvěrování atd. 
    Ekonomové Guglielmo Barone a Sauro Mocetti  se snažili srovnat příjmy daňových poplatníků z r. 1427 a 2011. Nemožné? Ne tak úplně. Deset tisíc poplatníků z 15. století se jmény, povoláním a příjmy jsou dostupné v městských archívech. Zhruba 900 z těchto jmen se stále ve Florencii vyskytuje a jejich nositelů je kolem padesáti tisíc. Ekonomům se podařilo dopátrat potomky středověké buržoazie. Předkové rodin s největšími příjmy v současnosti  patřili mezi největší plátce daní ve středověku. Ekonomové vypozorovali další závislost: existenci profesních dynastií ve Florencii. Pravděpodobnost, že se současný Florenťan stane bankéřem, advokátem nebo lékařem je velmi vysoká, pokud předkové patřili k těmto profesním skupinám v r. 1427. Další dedukce ze zkoumání italských ekonomů, a to statisticky velmi silná: potomci 33% nejbohatších v r. 1427, mají velkou pravděpodobnost, že budou patřit do kvantilu ještě  bohatších v současnosti. Dedukce platí pro sociálně velmi širokou skupinu lidí, ne pouze pro vládnoucí rodiny. 
  Ze studie vyplývá podstatně menší dlouhodobá ekonomická mobilita než by se dalo soudit z krátkodobějších pozorování socioekonomických proměn. Pozorování protiřečí uznávané ekonomické pravdě (Gary Becker, Nigel Tomes), že všechny výhody a nevýhody příjmů předků během tří generací zmizí.
   Ve Florencii setrvačnost mezigeneračních příjmů je velmi silná. Ekonomové dospěli k závěru,  že z krátkodobé ekonomické mobility nelze soudit o dlouhých časových periodách. Individuum profituje nejen z ekonomického kapitálu, ale i z tzv. kulturního kapitálu. Může si zvolit profesi, která není tak finančně honorována, ale kulturní kapitál rodiny ovlivňuje jeho počínání do té míry, že v dalších generacích dojde k vyrovnání. Bohatství má tendenci se udržovat navzdory osobním volbám.