pátek 6. května 2016

pastoureau gedeon

aaaadreuz.info/2016/04/27/le-sionisme-ravive-le-souvenir-dun-affrontement-entre-loccident-et-lislam-que-lon-sefforce-docculter/

Evropa a přesvědčivá diagnóza 

Reflexe  Gédéona Pastoureau. Návrat lidu Knihy zpátky do své země nemá v moderní historii obdoby. Postmoderní, postkoloniální a multikulti společnost nepochopí a nechce pochopit, že národ, jehož kořeny jdou tři tisíce let zpátky, se uchoval, i ve svých náboženských referencích. Obnovení národní suverenity národem, kterému se toleroval pouze náboženský kult, je první úskalí  pro národy, které rezignovaly na svoji podstatu a pomalu se rozpouští v evropskounijním slizu a v pacifistických iluzích.
  Sionismus a renesance židovského národa oživují historickou pravdu o konfliktu mezi západem a islámem. Pravdu, kterou se snaží Evropská unie a její ideologie zastřít, a to navzdory problémům s druhou i třetí generací muslimské imigrace.
  V Izraeli se střetávají klíčové vývojové ukazatele současného politického spektra. Události v této zemi mají až prorocký a symbolický význam. Postoj, který Evropa k Izraeli zaujímá, vypovídá o charakteru její krize. Bazické instinkty: věrnost principům, národní suverenita, národní poslání, které jsou v Izraeli živé, jsou Evropanům dlouhá desetiletí zapovězeny.  
   V Evropě rozplynutí národů pod byrokratickou fasádou vyloučí každou přirozenou evoluci. Zakázána odlišnost z důvodu diskriminace.  V kombinaci se zhoubným hodnotovým relativismem unijní diktát pomalu, ale jistě zabije evropské národy. Unijní aseptická společnost je terorizována pohledem na krev, ale klidně a lhostejně akceptuje smrt anonymními technikami. 
   Sterilita a ubohost jazyka je symptomatickým virem současné Evropy. Pokud je historie zdrojem poznání, jak vůbec zprostředkovat její smysl imputovaným jazykem zbaveným všech svých nuancí. Rozpad jazyka je počátkem úpadku celé civilizace. Jazyk se mediálním působením proměnil v jednoduché jazykové elementy a sám o sobě je obrazem ubohosti celého školství (degenerované levičáctví a feminismus). Obraz Otce zmizel. Destrukce rodiny a původu zabije každý smysluplný hodnotový přenos. Francie (Unie) se proměnila v dutou skořápku, kterou příchozí odkudkoliv bez problémů zaplní. Společenství už neexistuje.
    Je nutné dodat, že pacifismus je počátek každé kolaborace. Historie sionismu nás vybízí, abychom si znovu přečetli Jabotinského a překonali tu pohodlnou zbabělost a odmítání veškerého násilí. Používání ne krutých násilných prostředků a síly znamená akceptování a  uznání zákona. Žid obtěžuje antisemitu, který ho chce zničit, ale  i demokrata, který mu nepřizná specifičnost.
   Dnes můžeme konstatovat, že sionismus je v centru pohrdání (pseudo)demokratů: antisionismus – vylhaná maska antisemitismu, která si říká antirasismus nebo palestinismus.
  Na místo třídního boje nám servírují pohádku politickokorektního islámu, kde Palestinec má polohu lumpenproletariátu, který oživuje ducha tisícileté nenávisti proti židům.
   Po druhé světové válce se Evropa domnívala, že stojí mimo historii: už žádné ozbrojené konflikty, pryč s evropskou minulostí a povinné přijetí těch odjinud. Šílené přání splynout (s kýmkoliv), odbourání hranic, které vlastně umožňují skutečná setkání. Překonání minulosti tím, že se na ni zapomene, vytvořila Evropa podmínky pro války, které potrvají věčně.
   Ideová prázdnota, paralýza přenosových principů (minula) dala vzniknout tragické situaci, v níž se nacházíme a kterou musíme za každou cenu překonat.
   Izrael, židé, sionismus – mohou nám ještě jednou pomoci? Přejeme si to? Obrátíme naši inteligenci a srdce směrem k Jeruzalému?
  

Žádné komentáře:

Okomentovat