EU krize v neděli
Evropa v krizi. Dnes a denně jsou těchto frází plné noviny v Německu a všech zemích jižního rimu. Někde má krize podobu hospodářského propadu a nezaměstnanosti, jinde jenom stojí před hranicí miliony z Afriky nebo miliony z islámského Blízkého východu.
Evropa vymírá, a tak ty skomírající mohou nahradit Afričani, konečně podle učebnic, které mají v Evropě neotřesitelnou platnost, tomu tak vždy bylo. Vždycky přišli z východní Afriky a evolučně se to posunulo. Věří tomu 90% Evropanů a vyšší procento věření tomuto (pseudo)vědeckému poznatku je jen v pomocných školách a mezi protestantskými kněžími plus papežskou kurií. Jiný názor je průměrnému (to jsou všichni) Evropanovi směšný. Miliony Arabů a Pákistánců, kteří se v Evropě hodlají usadit, mají též pravdu, zmizely tam totiž metafyzické konstrukce a zvítězil tam perverzní seberozkládající konzum.
Náboženství jakéhokoliv druhu je noblesnější než gomorra, která v Evropě panuje. Navíc o eleganci v evropském přetučnělém světě nemůže už být ani řeči. Gomořanky v Marcelu Proustovi znamenaly evropský vrchol, neodhalující a přesto odhalené, skryté a přesto nezahalené (jako Eva z Adamova žebra, ta žena se zrodila v mém polospánku..). A z vrcholu se jenom padá dolů.
Některé evropské národy se podařilo proměnit v shluk lidí, charakterizovaný pouze jazykem. Španělské partaje se už od prosince loňského roku handrkují, jak sestavit vládu. Rozdíl mezi nimi není žádný. Hlavním argumentem, proč se musí vláda sestavit: co na to řekne Evropská unie. Tj. senilní Juncker, děvčica z vysočiny a laborantka průměrných kvalit Merkelová. Tomu sloganu věří celé Španělsko už pomalu se stejnou uhlířskou vírou jako tomu, že obroda přijde z Afriky. Nejen Španělsko, ale Itálie a davy dalších, bohužel kromě Francie, je to většinový názor evropské mládeže. Pouze ve Francii galská mládež většinově volí a angažuje se po boku Marine le Pen.
Celá Itálie jako jeden muž upírá oči na zachránce, tentokrát ne na koni, ale na juncker-anatomicky tvarované židli v kantině v Bruselu sedícím evropskounijním velikánovi. Itálie je přesvědčena, od levých, pravých až po grilini partaj, což není strana teplých, ale Beppe Grillo komická partaj (30% preferencí), že záchrana všeho přijde z Bruselu od merkel&juncker&company. Bůh ochraňuj Itálii (před Italy). Jejich předkové byli racionálnější, když v čase moru nevycházeli z domu, nikoho do baráku nepouštěli, nekonzumovali a modlili se.
Vůdkyně německého véřtatu a z neznámého důvodu první v řadě těch evropských pseudovůdců, kteří vzbuzují jen pláč na tvářích čtenářů obvodních knihoven u zaprášených regálů s evropskou historií, se dala slyšet, že to opět vezme. Čtvrté volební období. Lukašenko je prý diktátor - lid ho většinově zvolí. Ona se demokraticky nastolí, záleží jen na tom, jak se rozhodne Seehofer z bavorské odnože CSU. Tedy kongres CSU v prosinci. V těchto demokratických partajích rozhoduje On, a on už rozhodl, kongres to je tyátr, aby vůdkyni trochu polekal a pustila mu něco navíc. Samozřejmě bude kandidovat a půjde do vlády se socany. Postdemokratická evropskounijní demokracie. Mediální lži a kampaně s celodenním záběrem plus levicové pracovnice domovů důchodců a politickokorektní školní inpektoři vysvětlí hlavnímu voličskému kádru, jak volit – pokrokově, ráda slyší mládež a důchodcům stačí ukázat barvu voličského průkazu. Podle demografa Emmanuela Todda stačí těchto dvacetpět procent lidí k zablokování jakékoliv změny v systému. Kancléřka se opět k velké radosti evropskounijní mládeže a důchodců s mentálním postižením opět zvolila a povede dál Evropskou unii až do konce.
Víc než polovina Němců si nepřeje Merkelovou ve čtvrtém volebním období, je výsledek průzkumu od agentury, kterou mají v rukách politickokorektní ze Springerových médií a dá se předpokládat, že ji skóre podstatně vylepšili. Jen 40% si přeje, aby pokračovala, i to je nadsazeno.
Přišel čas obnovit demokracii přímou volbou klíčových postů ve státě, nejen v Německu, ale v celé Unii. Skutečně demokratický systém vyvede Evropu z krizí a ne mafiózní partaje poloschopných plus televizní velmi významné politické rosničky.
Žádné komentáře:
Okomentovat