Ernst Nolte, historik, filozof, myslitel..
Zemřel v 93letech. O něm píše filozof Karlheinz Weißmann v Junge Freiheit a na pi-news.net. Před pár měsíci mě navštívil jeden srbský historik. Mezi řečí jsem se ho zeptal, co ho přivádí do Německa. Odpověděl, že hledá ty, s kterými stojí za to promluvit a hlavně chce mluvit s Ernst Noltem.
Není to sympatické a přirozené. Samozřejmě, každého obohatí hovor s Ernst Noltem. Samozřejmě, že mluvit s jeho nepřáteli, kteří se rádi vydávají za kritické Německo, je k ničemu. Čím přispěly tyto hlásné trouby (Habermas a spol.) k pochopení přítomnosti? Nolte vždy fundovaný, chápavého ducha, problematizující, provokující. Pokud by tyto kvality ještě dnes měly smysl, nemohl by být vyškrtnut z veřejné diskuze. Z té posmrtné ho vyškrtnou nikdo nedokáže.
Učenec mezinárodní reputace
Nolte v osmdesátých letech minulého století otevřel diskuzi k paralele mezi rudým „třídní smrt“ a hnědým „rasová smrt“. Komunistické znamenalo faktický „prius“ nacionálsocialistickému masovému vyvražďování. Nepřátelé Nolteho, především levičácký Habermas a historik Wehler udělali všechno proto, aby ho zničili. Údajně relativizoval německou kolektivní vinu.
Ve své řeči při udělení Adenauerovy ceny filozof prohlásil: Aby německý národ mohl překonat svoji závislost na nacismu, musí nejdřív překonat kolektivistické popisování viny minulosti.
Liberál
Vědecká práce je forma občanské existence a předpokládá občanskou společnost. S hořkostí konstatoval, že společenský extrémismus je obrovským nebezpečím občanské společnosti.
Ernst Nolte studoval u velkých jmen, nejvíc ho ovlivnili Nicolai Hartmann a Martina Heidegger. V 1963 publikoval „Fašismus ve své epoše“, v 1983 „Marxismus a průmyslová revoluce“, v 1998 „Historická existence“. V r. 2009 popsal svůj střet s islámem v knize „Třetí radikální hnutí odporu“.
V líčení historie mu nešlo o rekonstrukci a význam detailů, šlo mu o postižení širších vazeb. Ernst Nolte patřil k těm velkým a s jeho smrtí umlkl významný hlas současné kultury.
Není to sympatické a přirozené. Samozřejmě, každého obohatí hovor s Ernst Noltem. Samozřejmě, že mluvit s jeho nepřáteli, kteří se rádi vydávají za kritické Německo, je k ničemu. Čím přispěly tyto hlásné trouby (Habermas a spol.) k pochopení přítomnosti? Nolte vždy fundovaný, chápavého ducha, problematizující, provokující. Pokud by tyto kvality ještě dnes měly smysl, nemohl by být vyškrtnut z veřejné diskuze. Z té posmrtné ho vyškrtnou nikdo nedokáže.
Učenec mezinárodní reputace
Nolte v osmdesátých letech minulého století otevřel diskuzi k paralele mezi rudým „třídní smrt“ a hnědým „rasová smrt“. Komunistické znamenalo faktický „prius“ nacionálsocialistickému masovému vyvražďování. Nepřátelé Nolteho, především levičácký Habermas a historik Wehler udělali všechno proto, aby ho zničili. Údajně relativizoval německou kolektivní vinu.
Ve své řeči při udělení Adenauerovy ceny filozof prohlásil: Aby německý národ mohl překonat svoji závislost na nacismu, musí nejdřív překonat kolektivistické popisování viny minulosti.
Liberál
Vědecká práce je forma občanské existence a předpokládá občanskou společnost. S hořkostí konstatoval, že společenský extrémismus je obrovským nebezpečím občanské společnosti.
Ernst Nolte studoval u velkých jmen, nejvíc ho ovlivnili Nicolai Hartmann a Martina Heidegger. V 1963 publikoval „Fašismus ve své epoše“, v 1983 „Marxismus a průmyslová revoluce“, v 1998 „Historická existence“. V r. 2009 popsal svůj střet s islámem v knize „Třetí radikální hnutí odporu“.
V líčení historie mu nešlo o rekonstrukci a význam detailů, šlo mu o postižení širších vazeb. Ernst Nolte patřil k těm velkým a s jeho smrtí umlkl významný hlas současné kultury.
Žádné komentáře:
Okomentovat