úterý 3. ledna 2017

demokracie evropska unie

Postdemokracie aneb po demokracii

Představa, že všechny ideje mají právo na veřejnou diskuzi a mají právo na mediální prezentaci, zabila sama sebe - v španělské La Gaceta píše Fernando Paz. Velké historické změny předcházela mentální transformace. Mentální proměna v důsledku variací ekonomických, sociálních a kulturních podmínek – všech nebo některé z nich. Poslední roky došlo k velkým mutacím, každý kdo sleduje společenský vývoj najde řadu takových mutací.
Konec jedné epochy
   Klasický argument - všechny ideje lze obhajovat a mají právo na artikulaci -  otevřel cestu idejím, které nakonec eliminovaly samotný argument. Konec tohoto argumentu byl první hřebík do rakve demokracie. Mnozí v tom viděli metamorfózu směrem k hodnotám (i k bohu), ovšem nastolilo se něco úplně opačného.
   Totiž hranicí demokratické přirozenosti je totalitarismus -  a na totalitarismu stojí dnešní doba, liberální formy, které demokracii historicky doprovázely jsou mrtvé; esenciální podstatou současného totalitarismu je politické náboženství. Demokratický totalitarismus, který pozorujeme již několik desetiletí  se nenastoluje policejním státem, ani nabobtnalým administrativně byrokratickým aparátem. Totalitarismus triumfuje díky televizním seriálům, hollywoodským scénářům, organizacím NGO, agentům LGTB, tisku, privátním nadacím, univerzitám a školním osnovám.
   Není to jen právo všech idejí na vyjádření, což už neexistuje, ale též presumpce neviny. Z důvodů ochrany práv menšin a boje s domácím násilím, práv pohlaví a boje proti macho. V západním světě v mnohých státech stačí obvinění ženy a muž bez jakéhokoliv vysvětlování jde do basy. Dodatečně se může soudit – ve společnosti kvót a denunciací musí muž dokázat nevinnost – justice v minulosti chápala rovnost muže a ženy jiným způsobem.
    Pozitivní diskriminace destruovala rovnost – koncept, který nepředpokládá žádnou separaci, diferenciaci ani rozdíl. Pozitivní diskriminace ovládla všechny sféry sociálního života. Otevřela justici lobbistickým skupinám homosexuálů, feministek a genderových aktivistů. Svoboda projevu enormně utrpěla. Nejen na politické scéně, ale což je možná ještě horší, v intelektuální. Jakékoliv vyjádření, které se vztahuje k ženám, černochům, homosexuálům, muslimům, imigrantům a heterosexuálním variacím, které by se dotklo politického kánonu je nebezpečné.
    Obrana práv menšin? Jak se to vezme. Jsou menšiny, mnohdy velmi široké, které nemají práva – kuřáci, katolíci, toreros, myslivci atd. Otevřená perzekuce těchto skupin za sociálního aplausu. 
    Může být demokratickým systém, kde ne všechny ideje mají právo na obhajobu, kde neexistuje presumpce neviny, kde o rovnosti před zákonem se nám jenom zdá, kde by měla justice hlídat politickou moc a ne na ní záviset. Kde se přepíše historie a vnutí se společnosti ideologická konstrukce, kde veřejná moc supluje roli rodičů. Takový systém není demokratický v žádném ohledu. 
Válka s vlastním lidem
    Zažíváme autentickou válku  elit  proti vlastnímu lidu. V této válce pohrdání lidem je patentem kasty, nejde jen o politiku, ale i média a finanční sféru. Propast mezi lidem a nadnárodní kastou, která vládne, se prohlubuje. Flagrantní příklad – lid Francie a Holandska odmítl ve všelidovém hlasování celou Evropskou unii, bez nich by zkolaboval celý projekt. A odpověď bruselské eurokracie? Podvod ve formě Lisabonské dohody. EU schválí cokoliv i když to evropské národy odmítnou.
    Podobný podvodný proces použil kolumbijský prezident Santos, lid v referendu odmítl dohody s gerilou – po mezinárodní kampani doprovázené tirádami proti Trumpovi  - Santos dohodl modifikované dohody, tentokrát bez lidového schvalování: prý je to tak komplexní, že lid tomu nerozumí.
    Pinochet prohrál referendum a odstoupil  - evropští eurokrati prohráli už několik hlasování a volí podvod. Můžeme si představit něco víc antidemokratického? Starý chilský generál víc respektoval lidový názor než evropskounijní politruci.
   S Brexitem to nebude jiné. Rozhodnutí britského lidu se setkalo s takovým odporem světové oligarchie, že jí inspirovaná britská vládnoucí kasta zpochybnila lidové rozhodnutí a otevřela podvodnou cestu všem možným i nemožným justičním a parlamentním překážkám. Nejvyšší soud rozhodl, že parlament, který je proti Brexitu, ho nakonec schválí. To je důkaz pokřivené demokracie.
    Spojené státy. Všechno kolem prezidentských voleb je tak skandální. Manifestace proti vítězi ještě ten samý den. Od politické levice výzvy k povstání proti volebním výsledkům. Konstatování, že liberální fázi demokratického věku nahradil totalitarismus není přehnané.
   Velká část občanů nevěří už víc demokracii v té podobě v jaké ji poznali, je to universální fenomén. Neznamená to, že občan věří něčemu jinému. Podle demoskopů mladé generaci je politický systém lhostejný.
Komentář čtenáře Alberta Santos Dumonta:
   Průzračně jasná analýza. Jako pramen čisté vody. Známe tedy problém. A existuje řešení?

Žádné komentáře:

Okomentovat