eu rusko

Umění diplomacie v EU

V diplomacii asi fakta nikdy nebyla až tak prioritní, spíš záměry mocných. Někdy naznačovaly věštírny, co se stane, jako známým výrokem „zničíš velkou říši“, který si Kroisos špatně vyložil a zničil sám sebe. Dnešními věštírnami jsou televize typu ČT neboli mainstreamové (nejlíp zaplacené) - podivná diplomaticko mediální synchronizace, ještě předtím než se sejdou ti v EU, kterým se z neznámého důvodu říká ministři zahraničí, televizní kanály předem avizují televiznímu publiku, co se stane.  Sankce a další sankce. Na konci této cesty všeobecná zkáza a bohudík postihne to i televizní manipulátory. Na dva roky nebo navždycky se odloží Brexit a za odměnu vstřícnost anglické podvodnici. Diplomatická aktivita evropských unionistů má paralelu – v roce 1939 podobná berlínská diplomacie tvrdila, že Poláci jim přepadli kasárna a oni vedeni touhou po spravedlnosti musí zničit Polsko...
      I ČR odvolá diplomaty, řekl veden velkou touhou po spravedlnosti policejně stíhaný český premiér. Vydíratelný minulostí dávnou i nedávnou. Stydno. V hrobě se musí obracet velký Čech a velký diplomat Evropy hrabě Kounic.
      Alexej Ljusin v Izvestijích analyzuje postmoderní diplomacii. Postmoderní se zrodilo koncem osmdesátých let. Otevřel se podivný nový svět. Konec dějin předvídal Fukuyama. SSSR se vypařil a západ naznal, že je mu už definitivně vše dovoleno. Principy mezinárodního práva staré staletí, které všichni ctili, přestaly fungovat. První vlaštovkou byla Jugoslávie: západ se jednoznačně ztotožnil se separatisty, ve všech sporných případ tvrdě proti vedení státu a proti klíčovému státotvornému národu, proti Srbům.
       Němci otevřeně dodávali zbraně Chorvatům, NATOvská aliance tvrdě v zájmu bosenských muslimů. Rada bezpečnosti neschválila vojenskou operaci proti Jugoslávii, státy NATO jednoduše poplivaly rozhodnutí RB a celou Chartu OSN. Poprvé od konce druhé světové války se v Evropě vedla válka se suverénním státem.
     Historie tohoto typu pokračovala v Iráku v 2003, USA zahájily válku proti rozhodnutí RB. Staleté mezinárodní právo zaměnilo tzv. „responsability to protect“: každý stát je povinen poskytnout svým občanům ochranu, a jestli to nedělá nebo nechce dělat, povinnost berou zahraniční síly. Samozřejmě tyto zahraniční síly rozhodují nakolik ten který stát plní své povinnosti. Postmodernismus – důkazy nejsou potřeba.
     Trvalo to do konce prvního desetiletí. Převratnou událostí se dá chápat mnichovský projev Vladimíra Putina: Rusko nehodlá akceptovat počínání světového hegemona, Moskva žádá, aby hlavním dokumentem definujícím světový pořádek byla Charta OSN. Uplynulo deset let a je zřejmé, že Putin nemluvil do větru: po jednopolární anarchii devadesátých let se rýsují kontury nového světového pořádku. Je složitější než kdysi dvoublokový: přibyly další  centra: EU, Čína, Indie, Brazílie a ambiciózní Rusko.
    OSN konstruovaly vítězné země nad fašismem a v dnešní podobě není adekvátní reálnému světu. Současnému světu vládne chaos, ale v tomto chaosu vykrystalizuje nový sytém mezinárodních vztahů.
      Současný britsko-ruský skandál je bodem bývalého řádu, kdy bylo možné bez jakéhokoliv dokazování prohlásit, že Miloševič dal příkaz ke genocidě v Kosovu a na základě tohoto tvrzení bombardovat Jugoslávii. Obvinění Mayové je tohoto druhu. Před půl stoletím by se vidělo, že je to podvodné a podlé tvrzení – je důvod se domnívat, že za padesát let se to též bude považovat za podvodné a podlé.