Vrazi a jejich mediální klaka
Velmi plodný a originální Antonio Socci, má neobyčejný intelektuální rozsah. Na svém blogu o zavražděném Kaddáfim a rozvrácené Libyi a těch, kteří to způsobili. Osvícení intelektuálové a mainstreamové noviny (nic jiného z italského tisku než nudný mainstream v ČR není k mání) a jejich štvaní v období libyjského tažení. Dneska trpí amnesií. Došla jim slova. Tu dobu dnes připomíná soudní vyšetřování Sarkozyho. Obviněn z přijímání korupčních peněz od Kaddafího, které dostal na svou prezidentskou kampaň v roce 2007. Celá tato záležitost vnáší nové světlo do událostí 2011, kdy byl Kaddáfí podle zabit a Sarkozy byl hlavním inspirátorem tohoto zločinu. Mainsteamová média EU (včetně ČT) tomu dělaly barnumskou propagandu.
Dnes je zcela evidentní, že absurdní export „demokracie“ - což bylo jasné už tenkrát - vede jen k chaosu, zabíjení a destrukcím. A k imigrační lavině do Itálie.
Významným protagonistou byl i Napolitano (tehdejší italský prezident, i dnes se vměšuje do italské politiky, individuum celoživotně spřažené s komunistickou partají). V libyjských událostech vehementně podporoval válečné tažení. Tehdejší ministerský předseda Berlusconi byl proti. Berlusconi podepsal s Kaddáfím dohodu o spolupráci a dodržoval ji, k prospěchu obou zemí.
Napolitano v italské politickokorektní La Stampa v roce 2011: „Nemůžeme zůstat indiferentní k represím v Libyi. Pochyby premiéra (Berlusconiho) musí zmizet.“
Bez souhlasu OSN nehorázná válka proti suverénnímu státu. Válečná osa - Sarkozy, Cameron, nobelista Obama a Hillary – nehorázné válečné štvaní a demagogie. Prezident Napolitano „Nenecháme padnout arabské jaro“, který byl hlavním velitelem italských ozbrojených sil, vyvíjel obrovský nátlak na Berlusconiho, aby souhlasil s bombardováním.
Pacifistická Itálie? A co velké noviny? A osvícení intelektuálové? Corriere della Sera: „Nevyhnutelná volba, musíme se přidat. Jak říká prezident Napolitano, převzít část zodpovědnosti (za vraždění).“ V druhé části článku se vynáší prezident Sarkozy. Potřeboval Kaddáfího co nejrychleji zlikvidovat, hrozilo prozrazení jejich finančního komplotu. Sarkozy evidentně pošlapal všechny humanitní ideály a k tomu Corriere della Sera: „Arabský lid, jak říká prezident Sarkozy, musí být pánem svého osudu.“
Hlásná trouba evropskounijní ideologie La Republica, pateticky v článku ideologa evropskounijní perverze Scalfariho: „Rozezní se motory armád západního světa. Itálie uchopí velkou příležitost. Uchopme ji. Je grandiózní. Prezident (komunistický ideolog Napolitano) je velkým naším stimulem, je etickým a politickým majákem naší země.“
Levičák Vittorio Zucconi v komentáři v listě: „Pacifisté by měli vyjít do ulic, tentokrát nikoliv proti Američanům, ale proti Berlusconiho vládě, ať se solidarizuje a přidá se k západnímu světu v boji s Kaddáfím“.
Kdo byl proti bombám, byl komplicem Kaddáfího. Pouze Benedikt XVI. vyzýval k míru. Biskup Tripoli, monsignore Martinelli dramatickým způsobem apeloval proti devastaci země, kterou západní bomby rozsévají. Žádné televizní stanice, žádní osvícení intelektuálové, žádní novináři si toho nevšimli. Televizní kanály (i čt) v jednou kuse chrlily obdivné reportáže francouzského bombardování, komentovaly to jako praktickou aplikaci ideálů francouzské revoluce.
Významným protagonistou byl i Napolitano (tehdejší italský prezident, i dnes se vměšuje do italské politiky, individuum celoživotně spřažené s komunistickou partají). V libyjských událostech vehementně podporoval válečné tažení. Tehdejší ministerský předseda Berlusconi byl proti. Berlusconi podepsal s Kaddáfím dohodu o spolupráci a dodržoval ji, k prospěchu obou zemí.
Napolitano v italské politickokorektní La Stampa v roce 2011: „Nemůžeme zůstat indiferentní k represím v Libyi. Pochyby premiéra (Berlusconiho) musí zmizet.“
Bez souhlasu OSN nehorázná válka proti suverénnímu státu. Válečná osa - Sarkozy, Cameron, nobelista Obama a Hillary – nehorázné válečné štvaní a demagogie. Prezident Napolitano „Nenecháme padnout arabské jaro“, který byl hlavním velitelem italských ozbrojených sil, vyvíjel obrovský nátlak na Berlusconiho, aby souhlasil s bombardováním.
Pacifistická Itálie? A co velké noviny? A osvícení intelektuálové? Corriere della Sera: „Nevyhnutelná volba, musíme se přidat. Jak říká prezident Napolitano, převzít část zodpovědnosti (za vraždění).“ V druhé části článku se vynáší prezident Sarkozy. Potřeboval Kaddáfího co nejrychleji zlikvidovat, hrozilo prozrazení jejich finančního komplotu. Sarkozy evidentně pošlapal všechny humanitní ideály a k tomu Corriere della Sera: „Arabský lid, jak říká prezident Sarkozy, musí být pánem svého osudu.“
Hlásná trouba evropskounijní ideologie La Republica, pateticky v článku ideologa evropskounijní perverze Scalfariho: „Rozezní se motory armád západního světa. Itálie uchopí velkou příležitost. Uchopme ji. Je grandiózní. Prezident (komunistický ideolog Napolitano) je velkým naším stimulem, je etickým a politickým majákem naší země.“
Levičák Vittorio Zucconi v komentáři v listě: „Pacifisté by měli vyjít do ulic, tentokrát nikoliv proti Američanům, ale proti Berlusconiho vládě, ať se solidarizuje a přidá se k západnímu světu v boji s Kaddáfím“.
Kdo byl proti bombám, byl komplicem Kaddáfího. Pouze Benedikt XVI. vyzýval k míru. Biskup Tripoli, monsignore Martinelli dramatickým způsobem apeloval proti devastaci země, kterou západní bomby rozsévají. Žádné televizní stanice, žádní osvícení intelektuálové, žádní novináři si toho nevšimli. Televizní kanály (i čt) v jednou kuse chrlily obdivné reportáže francouzského bombardování, komentovaly to jako praktickou aplikaci ideálů francouzské revoluce.
Žádné komentáře:
Okomentovat