franco

Exhumace generála

Prestižní anglický historik moderních válek Antony Beevor: „Španělská občanská válka je jedním z mála světových konfliktů, jehož historii napsali s velkou účinností a prohnaností poražení“. Socani všech barev a odrůd byli ti poražení. Historie španělské války je úplně jiná než ji líčí a což je úplně absurdní, po třiceti letech otráveného školství, tomu věří samotní Španělé.
      Kupodivu věřit a být přesvědčen jsou rozdílné kategorie. V městě Murcia jsem trochu experimentoval, tu a tam jsem před zajímavější budovou jejíž dataci jsem odhadl, kladl provokativní otázku typu „zajímavá stavba, musela být postavena až po Frankově řádění“, lidé starší a středního věku ve většině  odmítli moji provokaci, u mladších jisté váhání, v některých případech až silně negativní reakce na provokaci. Když socialistická vláda oznámila záměr zlikvidovat Francův památník v údolí mrtvých, návštěvnost památníků vehementně narostla. Velký problém současné španělské vlády, žádná ekonomie nebo bezpečnost lidí atd., ale: kam přesunout tělo generála Franca, aby se okamžitě z hrobu nestalo místo všenárodní pouti. 
    Roberto Centeno v El Manifiesto o generálu Francovi. Lidé si už nedokáží představit, jaký byl život ve Španělsku po únoru 1936. Lidová fronta tvořená totalitárními socialisty, komunisty a anarchisty pomocí zfalšovaných voleb usurpovala moc, okamžitě se rozpoutala vlna násilí a zabíjení těch, kteří nemysleli stejně jako oni. Hospodářství země úplně paralizovali. Vlivný socialistický deník té doby El Socialista napsal: „Jsme rozhodnuti provést ve Španělsku totéž, co nastalo v Rusku, když jsme si už upevnili moc, musíme jít dál“. Jít dál znamenalo úplně eliminovat politické soupeře, tento princip byl zcela prioritní. Stalinista Largo Caballero byl otevřený: „Revoluce o kterou usilujeme se může uskutečnit pouze násilím“. Logicky, ta část Španělska, kterou si chtěli podrobit, se rozhodla bránit se smrti. Od března 1936 skupina vojáků i civilistů vedených generálem Molou začala připravovat národní hnutí odporu, které by zabránilo zruinování vlasti.
      12. června republikánská policie zavraždila pravicového vůdce José Calva Sotela, vláda místo toho, aby nechala zatknout vrahy, začala zatýkat příslušníky pravice. Franco, který až do tohoto okamžiku byl proti protivládním vystoupením, se přidal k národnímu hnutí. Intelektuální otec španělské republiky Miguel de Unamuno proklamoval: „Madridská vláda se dostala do rukou pistolníků“. Povstání 18. června nemířilo na legitimní vládu, jak argumentují socialisté a komunisté, ale proti revoluční klice, která se rozhodla skoncovat s polovinou Španělska.
     Tato fakta seriozní historici zkoumají sedmdesát let a v podstatě o tom není sporu, až na novou lidovou frontu kolem pohrobka Pedra Sancheze (ministerský předseda), apoštola lží a nenávisti. Sanchez je ochoten znovu otevřít zákopy a jednu polovinu Španělů postavit proti druhé, znovu nastolit perverzní vizi Lidové fronty. Ve volbách přitom pro něj hlasovalo pouze 15% Španělů. Rozhodl se exhumovat tělo generála Franca.
    Franco navzdory všem negativním předpovědím o povstání, ignoroval obrovskou vládní převahu v lidech, médiích atd., a konečně i rady politiků pravicového tábora. Prognostici těch dob neznali Franca. Franco udělal daleko víc (než že zvítězil ve válce): zbavil Španělsko stoleté bídy, vytvořil mocnou střední třídu, kterou dnešní politická luza likviduje.
      V roce 1975 bylo Španělsko osmou světovou ekonomií, dnes je 16 a míří dolů. V roce 1975 se příjem na hlavu ve Španělsku rovnal 83% průměru EHS (devět zemí Evropského hospodářského společenství), dnes 71% průměru EU. Průmysl se podílel 31% na HDP, do té doby než ho socialisté zničili, od roku 1986 aplikovali na radu EU politiku „průmyslové re-konverze“, dnes se podílí 14% na HDP. Vládnoucí kasta proměnila Španělsko v zemi číšníků, pokojských, spekulantů a smradlavých neschopných byrokratů ve veřejné správě. Veřejné školství bylo třetí nejlepší v Evropě, dnes je nejhorší. Děti nežili lépe než rodiče, ale mnohem lépe, dnes poprvé za sto let nastupující generaci se žije hůř než předchozím a toto zlo se prohlubuje. Veřejný dluh byl nula, dnes 133% HDP, zruinuje to příští generace.
    Pokud španělský lid dovolí, aby tito paliči exhumovali Francovo tělo z místa, která odpovídá jeho významu a velikosti, pak je tento lid ztracen. Zaplaví nás islámskými imigranty, kteří nenávidí naše hodnoty a kulturu,  zbabělec Sanchez, směšný idiot, trapný žák Merkelové a Macrona - tato nová krev, jak ho pojmenoval prezident evropské komise Juncker – souhlasil s přeměnou naší země ve velký imigrantský lágr v Evropě.  Drzost tak neuvěřitelná a tak brutální, že nemá paralelu v historii. A tento mizera rozhodl exhumovat generála Franca. Připravují kompletní kontrolu státní agentury EFE, všechna ostatní média odtud berou své informace, luza, která není schopná nic vést, bude vše kontrolovat. A španělský lid mlčí.
    Bertold Brecht kdysi řekl: „Nejdřív přišli pro komunisty, nebyl jsem komunista, netýkalo se mě to; pak přišli pro židy, nebyl jsem žid, netýkalo se mě to; nakonec přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by mi pomohl“. Dnes luza lidových frontistů vykope Franca, a vy mlčíte; zítra vás zaplaví moře imigrantů a zruinují váš život, vaši kulturu a způsob života, a vy mlčíte; pak zmizí španělská politika i ekonomika, nebude budoucnost pro vás a vašich dětí, bude už příliš pozdě.