bvoltairefr/christopheservan/2008-fut-gout-de-grande-catastrophe-a-venir
Finanční krizi v r. 2008 předcházela aktivita hrstky jedinců - filmových aktérů specifického profilu: systémoví renegáti, bývalí bankéři, makléři, lidé dobře obeznámení s fungováním Wall Streetu zevnitř a kteří odtud byli vyloučeni pro nonkonformní myšlení. Marginalizace osob, která připomíná politické, mimo systém stojící aktéry: nezávislé bloggery, kritické pisatele, reakční filozofy atd., všichni je dobře známe. Jsou to páriové, na jejich straně je pravda, není na straně establishmentu. Není to náhodné: osvobodili se z knuty politické korektnosti a svoji pravdu si budují v symbióze s realitou a jejími hlubinami. Establishment se ve filmu spokojí s údaji ratingových agentur a hraje komedii, že jim věří. Navzdor tomu, že počet dlužníků neschopných platit dluhy extrémně roste, nezmění své ratingy. Nechtějí se znelíbit bankám, které je platí. Incestní vazba, podobná vazbě mezi politiky a médii.
Film velmi dobře ukazuje, jak Wall Street nějaký čas před katastrofou, než by uznal svoje chyby, se zběsile vrhá do ještě rizikovějších postupů. Něco podobného pozorujeme v současné Evropě. Dlužníci všude kam se podíváme - povzbuďme je k ještě větším půjčkám. Evropská unie je fiaskem - unifikujme ji tedy ještě víc. Velká nezaměstnanost - otevřeme brány obrovské imigraci. V obou případech jde o sebevražedné procesy. Pseudoelita, rozežíraná hrdostí, nemůže připustit neúspěch tváří v tvář těm, kterými pohrdá. A důležitý bod, katastrofa je nevyhnutelná, je totiž systémovou. V r. 2016 stejně jako v r. 2007, vidíme stejné symptomy:
-establishment ignoruje realitu;
-ti, kteří ji adekvátně popisují jsou ostrakizováni;
-negativní výsledky jsou prezentovány jako ozdravné prostředky.
Jeden velký rozdíl mezi r. 2007 a současností přece je: krize se neomezí pouze na trh s nemovitostmi, expanduje dál, na kupní kapacitu všech včetně domácností, na nezaměstnanost, na sociální mír a základní svobody.
Předzvěst katastrofy
Podle ředitele investičního fondu Christophe Servana r. 2016 a r. 2007 se sobě podobají v negativních symptomech, které signalizují systémovou krizi. Hvězdné "The big short" je podle Servana nejlepším filmem o finanční krizi r. 2008, komplexní a velmi pedagogický. Krizi pozorovanou v přítmí kina lze jen doporučit. Mechanismy, které odhaluje tento film a které vedly ke krizi v r. 2008, pracují i dnes v umocněné síle.
Finanční krizi v r. 2008 předcházela aktivita hrstky jedinců - filmových aktérů specifického profilu: systémoví renegáti, bývalí bankéři, makléři, lidé dobře obeznámení s fungováním Wall Streetu zevnitř a kteří odtud byli vyloučeni pro nonkonformní myšlení. Marginalizace osob, která připomíná politické, mimo systém stojící aktéry: nezávislé bloggery, kritické pisatele, reakční filozofy atd., všichni je dobře známe. Jsou to páriové, na jejich straně je pravda, není na straně establishmentu. Není to náhodné: osvobodili se z knuty politické korektnosti a svoji pravdu si budují v symbióze s realitou a jejími hlubinami. Establishment se ve filmu spokojí s údaji ratingových agentur a hraje komedii, že jim věří. Navzdor tomu, že počet dlužníků neschopných platit dluhy extrémně roste, nezmění své ratingy. Nechtějí se znelíbit bankám, které je platí. Incestní vazba, podobná vazbě mezi politiky a médii.
Film velmi dobře ukazuje, jak Wall Street nějaký čas před katastrofou, než by uznal svoje chyby, se zběsile vrhá do ještě rizikovějších postupů. Něco podobného pozorujeme v současné Evropě. Dlužníci všude kam se podíváme - povzbuďme je k ještě větším půjčkám. Evropská unie je fiaskem - unifikujme ji tedy ještě víc. Velká nezaměstnanost - otevřeme brány obrovské imigraci. V obou případech jde o sebevražedné procesy. Pseudoelita, rozežíraná hrdostí, nemůže připustit neúspěch tváří v tvář těm, kterými pohrdá. A důležitý bod, katastrofa je nevyhnutelná, je totiž systémovou. V r. 2016 stejně jako v r. 2007, vidíme stejné symptomy:
-establishment ignoruje realitu;
-ti, kteří ji adekvátně popisují jsou ostrakizováni;
-negativní výsledky jsou prezentovány jako ozdravné prostředky.
Jeden velký rozdíl mezi r. 2007 a současností přece je: krize se neomezí pouze na trh s nemovitostmi, expanduje dál, na kupní kapacitu všech včetně domácností, na nezaměstnanost, na sociální mír a základní svobody.
Žádné komentáře:
Okomentovat