lombardie umbrie

Na víkend do Pavie a nejlíp Castello Visconteo

V Il Giornale recenzuje profesor Carlo Franza velkou expozici o přítomnosti Langobardů v Evropě, která byla otevřena v minulých dnech v hlavním městě Langobardů v Pavii. Expozice ukazuje jak silně ovlivnil tento národ evropské a italské dějiny. Historie přisoudila v jistý moment Langobardům vůdčí roli v evropském prostoru. V kulturním přenosu a v duchovně politické integraci transalpského prostoru se středomořským a byzantským světem. 
   Tento národ změnil navždycky charakter Itálie. V roce 568 Langobardé vedeni Alboinem překročili Alpy a začala jejich expanze do italského prostoru. Příchod Langobardů spustil lavinu událostí a profesor se domnívá, že tenkrát se promarnila jedna z mála historických šancí na opravdové národní sjednocení Itálie. V Itálii právě skončila občanská válka (535-553), byzantský císař Justinianus ukončil gótskou moc v zemi.
    Fascinující národ Langobardů čelil mnoha frontám: Byzantincům, jimž redukoval državy a barbarským evropským národům, obzvlášť Frankům a později na jihu Arabům. Langobardé uspěli při reorganizování italské společnosti a ekonomie, nastolili úplně novou politickou realitu. Dík katolické církvi se integrovali s románským etnosem.
Pavia: hlavní město langobardského království
    Dodnes nese město stopy jejich králů a královen: najdou se v každé ulici historického centra, většina chrámů má počátek v VII. a VIII. století. A především Castello Visconteo skrývá ve svých zdech dobové sbírky neuvěřitelné ceny.
    V osmém století Langobardé vedeni králem Luitprandem byli krůček od ovládnutí celé Itálie. Setkali se odporem papeže a jejich záměr ztroskotal. A možná navždy byla pohřbena reálná možnost italské jednoty. Langobardé nakonec přežili jako nezávislá vévodství v jižní Itálii (Benevento, Salerno, Capua). Jejich království anektovali Karolingové, v jejichž státě si zachovali silnou kulturní identitu a regionální svébytnost. V langobardském vévodství najdeme opatství Montecassino a San Vincenzo, významná umělecká a intelektuální centra, která vyzařovala do celé Evropy.
    V tisícileté italské historii jsou Langobardé stále přítomni. Pokud zmiňujeme tento etnos, je nutné akcentovat jeden aspekt – v historii najdeme příklady, kdy vazba mezi středomořskou oblastí a transalpskou byla v rovnováze a v obohacujícím dialogu (ne v německém evropskounijním diktátu jako dnes), což historiografie často nezmiňuje. 
    Karolínská renesance, umělecká a kulturní, v zlatém století Karla Velikého a dalších karolínských panovníků, stavěla na kulturním humusu langobardsko-byzantské Itálie.
   Od Friuli v Lombardii po Umbrii, od Toskány k Molise je langobardská přítomnost stále živá. Stavby, architektura krajiny, topomonastika atd.  I v písemné kultuře najdeme obrovský přínos langobardského etnika: po celé zemi jsou v knihovnách památky jejich písemnictví, originální jazyk s odkazy na antickou minulost, se stylem a tradicí typickými pro germánská etnika.  
   Pavie se dnes otevřela Langobardům. Turista se může aspoň na chvíli vcítit do minulosti a stát se protagonistou zašlých dob a slávy jednoho národa. Kulisa je dobře připravena. Krypty svatého Eusebia, Svatého Felice, svatého Giovanni Domnarum se otevřely.