Svatý týden
Státní svátek ve velký pátek. Kristus se nechal ukřižovat proto, aby bělobrádkovci mohli slavit. Pokání učiní jiní. V ponurých letech sedmdesátých, osmdesátých (i devadesátých) kostely otevřené a relativně dost lidí ponořených do velkopátečního rozjímání. Kristus byl tenkrát přítomen i v Praze. Ten den se pracovalo, ale Kristus přinesl světlo a osvobození nikoliv od práce a povinností, státní nicnedělání znectí velkou ideu.
Byly časy, kdy jít do chrámu znamenalo vystavit se nebezpečí postihu, ale to je právě úžasný rozměr velké zvěsti. Kardinál Marx z Mnichova a němečtí biskupové si na Chrámové hoře v Jeruzalémě strhli biskupské kříže z prsou a skryli je, prý aby neurazili muslimy. Jak se tato pseudokřesťanská luza v rouchu biskupů může měřit s těmi, kteří v padesátých letech dokazovali svého Krista v duši, na schodech před svatým Jiljím v Praze. V trapnosti časů si usurpovali tvář Spasitele bělobrádci&moravec a státní katedrálou velkopátečního rozjímání je českotelevizní kulisa moravcových satanistických féerií. Co ví on a přítomní prostohubí o proměnách časů?
Co je vůbec náboženstvím dnešních časů v tzv. západním světě, kam jsme bohužel též spadli, svobodně jsme odhodili národní svobodu a usekli se od velké historie, byť malého národa. „Charity business“ je náboženstvím dnešní éry, adekvátně definuje dnešní dobu šéfredaktor španělského El Manifiesto. Mix perverzní publicity zabalené do televizních politických pořadů typu moravec, progresívní dobrotivost, postupný ústup od rozumu v tom nejhorším smyslu, směrem k devótnosti. Viz devótnost mlado-starých otevřených hub v pořadu moravec. Racionální argumenty nahrazeny devótním vzdycháním. Něco to má do sebe, nemusí se moc dělat. Dogmata globální doby nejen, že nepotřebují Krista, ale přímo překáží.
Kristus, Velký pátek, Svatý týden - od prvních dob spojeny s pokáním a s hříchem. Ani v dobách hlubokého komunismu se nikdo neodvážil tyto pojmy znesvětit. To se podařilo až bělobrádkům&moravcům. Doba pravděpodobně dospěla do finální fáze a je bizarní, že tuto fázi lze definovat jako trapnou. Nepropadli jsme peklu ani nebi. Jako v jedné skandinávské hře nejsme totiž dobří ani peklu, z našich kostí udělají knoflíky. Aspoň nějaká užitečnost.
Dogmaty nové víry je kromě progresívní dobrotivosti a vítání uprchlíků, globální teplo, neposkvrněná svatost poločernocha Obamy, velikost neplodné Němky a radost z islámským mas, které přijdou. Jsou věřící a ti ostatní jsou fašisty nebo reakcionáři. Církev kdysi vybírala od křesťanských chudých a stavěly se z toho chrámy, má se za to, že pokud by se nestavěla Svatopetrská katedrála v Římě, nebyl by ani Martin Luther. Doba pokročila. Katedrály jsou postaveny, nic stavět netřeba a vybírá se jenom na misijní cesty misionářů nového globálního náboženství. Miliardové subvence ze státních rozpočtů, a když se nedostává, tak i od burzovních zlodějů soros&spol, kteří prohlédli a konvertovali do nové víry. Dokonce i stará Rockefellerová plus lidová škola umění na pražské periferii konvertovaly a budou spaseny, přesvědčilo je úžasné cool publikum v hot seancích české televize.
V supermorálce nového náboženství nemá místo práce a dělník patří do muzea. Nová levice vidí v dělníkovi populistického nepřítele, moc smrdí a zespolečenštění miliard finančních podvodníků je přímo reakční. Témata jsou vyšší, boj s hladem ve světě, boj proti tání ledovců, boj za euro, boj proti Orbánovi. Boj za právo volit si pohlaví a boj za omezení volebního práva populistům.
Je zajímavé, když si pustíte čínskou televizi, polovina pořadů jsou záběry do továren, podobně ruské televize, otvírají se továrny, prezident na stavbě mostu apod. V české televizi Hollywood, předávání cen za televizní výkony nebo instruktáže typu moravec. Záběr do továrny pouze na dobovém dokumentu let šedesátých nebo v americkém krimi - vražda v továrním skladu.
Co je vůbec náboženstvím dnešních časů v tzv. západním světě, kam jsme bohužel též spadli, svobodně jsme odhodili národní svobodu a usekli se od velké historie, byť malého národa. „Charity business“ je náboženstvím dnešní éry, adekvátně definuje dnešní dobu šéfredaktor španělského El Manifiesto. Mix perverzní publicity zabalené do televizních politických pořadů typu moravec, progresívní dobrotivost, postupný ústup od rozumu v tom nejhorším smyslu, směrem k devótnosti. Viz devótnost mlado-starých otevřených hub v pořadu moravec. Racionální argumenty nahrazeny devótním vzdycháním. Něco to má do sebe, nemusí se moc dělat. Dogmata globální doby nejen, že nepotřebují Krista, ale přímo překáží.
Kristus, Velký pátek, Svatý týden - od prvních dob spojeny s pokáním a s hříchem. Ani v dobách hlubokého komunismu se nikdo neodvážil tyto pojmy znesvětit. To se podařilo až bělobrádkům&moravcům. Doba pravděpodobně dospěla do finální fáze a je bizarní, že tuto fázi lze definovat jako trapnou. Nepropadli jsme peklu ani nebi. Jako v jedné skandinávské hře nejsme totiž dobří ani peklu, z našich kostí udělají knoflíky. Aspoň nějaká užitečnost.
Dogmaty nové víry je kromě progresívní dobrotivosti a vítání uprchlíků, globální teplo, neposkvrněná svatost poločernocha Obamy, velikost neplodné Němky a radost z islámským mas, které přijdou. Jsou věřící a ti ostatní jsou fašisty nebo reakcionáři. Církev kdysi vybírala od křesťanských chudých a stavěly se z toho chrámy, má se za to, že pokud by se nestavěla Svatopetrská katedrála v Římě, nebyl by ani Martin Luther. Doba pokročila. Katedrály jsou postaveny, nic stavět netřeba a vybírá se jenom na misijní cesty misionářů nového globálního náboženství. Miliardové subvence ze státních rozpočtů, a když se nedostává, tak i od burzovních zlodějů soros&spol, kteří prohlédli a konvertovali do nové víry. Dokonce i stará Rockefellerová plus lidová škola umění na pražské periferii konvertovaly a budou spaseny, přesvědčilo je úžasné cool publikum v hot seancích české televize.
V supermorálce nového náboženství nemá místo práce a dělník patří do muzea. Nová levice vidí v dělníkovi populistického nepřítele, moc smrdí a zespolečenštění miliard finančních podvodníků je přímo reakční. Témata jsou vyšší, boj s hladem ve světě, boj proti tání ledovců, boj za euro, boj proti Orbánovi. Boj za právo volit si pohlaví a boj za omezení volebního práva populistům.
Je zajímavé, když si pustíte čínskou televizi, polovina pořadů jsou záběry do továren, podobně ruské televize, otvírají se továrny, prezident na stavbě mostu apod. V české televizi Hollywood, předávání cen za televizní výkony nebo instruktáže typu moravec. Záběr do továrny pouze na dobovém dokumentu let šedesátých nebo v americkém krimi - vražda v továrním skladu.
Žádné komentáře:
Okomentovat